Neprůstřelná hradba hanebného mlčení

24. 2. 2010 / Karel Dolejší

Během návštěvy Normana Finkelsteina v Praze jsem čekal leccos: Hysterickou antikampaň, obviňování ze spojenectví s nácky, žonglování povinnou úctou k obětem koncentráků, jež nedovoluje pronésti kritického slova ani za tisíc let. Že se však kromě podivně vedeného rozhovoru pro televizi v mainstreamových médiích neobjeví doslova vůbec, ale vůbec nic, to mě opravdu nenapadlo. A přece jsem nakonec svým způsobem za výsledek rád: Ukazuje totiž každému, kdo chce ještě vidět, názorně a nad veškerou pochybnost, že hlavní proud českých médií už vůbec neslouží informování veřejnosti o podstatných událostech - ale k tomu, aby manipuloval a bavil skandály celebrit, zatímco fakticky odřezává od reálného světa.

Zopakujme si několik triviálních faktů: Mainstreamová média několik let systematicky ignorovala zprávy, že USA s českými představiteli jednají o umístění protiraketového systému na území ČR; od března 2008 pak pro změnu nechtěla ani slyšet o tom, že Barack Obama po případném vítězství ve volbách evropskou část protiraketového "deštníku" zruší; a nyní se zase tváří, jakoby Norman Finkelstein - člověk, jehož rodiče prošli nacistickými koncentračními tábory - na českém území nikdy nebyl a o situaci na palestinských územích a rapidně se zhoršující mezinárodní izolaci Izraele zde nehovořil. Zpráva dne zní: Dnes se nic nestalo...

Po dlouhé době musím opět jednoznačně říci: Je mi hanba za to, že jsem občanem poslušně panáčkujícího loutkového státu, který se od jisté doby soustavně hrbí před mocnými tohoto světa, zatímco před utrpením jejich obětí si pokrytecky zakrývá oči. Že to dělají figurky obsazující kapesní státní úřady, kde se z veřejných peněz přihazuje do stranických pokladen a soukromých šrajtoflí, zatímco většině vládních rezortů schází jakákoliv dlouhodobá koncepce, s tím by se snad ještě dalo nějak přechodně smířit. Jestliže však i média kolem vytvářejí svět, do nějž některé informace klíčové důležitosti vůbec neproniknou, zatímco se zprávou dne stává poprsí Ivety Bartošové, naše uzavírání do imaginárního pseudokosmu drbů a skandálů už zašlo opravdu nebezpečně daleko.

Aktuální stav české společnosti je ve skutečnosti vlastně horší než za minulého režimu. V době před listopadem 1989 oficiálním médiím prakticky nikdo nevěřil a lidé byli zvyklí hledat pravdu pozorně mezi řádky. O tuto schopnost postupně přicházeli - a navíc se zdá, že už je snad ani neuráží, do jaké míry jsou zpravodajstvím doslova zbavováni posledních zbytků zdravého rozumu. Kromě toho tam, kde na klíčových tématech spočívá dusné a olověné mlčení, nelze už mezi řádky, jež nebyly napsány, přečíst vůbec nic.

Kdepak držkou v zemi, Karle Kryle. Dnes ryjeme v něčem mnohem horším - a abychom nepříjemnému faktu nemuseli čelit, necháme se ještě rádi přesvědčovat, že jde o kaviár...

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 24.2. 2010