POZNÁMKA NA OKRAJ:

Porušení práv jako politický prostředek, neboli Přechováváním ukradených informací ke zlepšení státních příjmů

2. 2. 2010 / Uwe Ladwig

Člověk, který prý ukradl od jedné banky tajné podrobnosti o účtech asi 1500 německých občanů, kteří neplatili daně, chce prodat jediné CD s těmito údaji státu za 2,5 miliony euro. Disk by mohl německému státu přinést příjem zřejmě až ve výši 100 milionů euro. Otázka při tom je, zda přechovávání ukradených informací může být právně přijatelným prostředkem k zlepšení státních příjmů...

Zatím se veřejně asi neví, kdo opravdu přišel s nabídkou tajných informací o neplatičích daní, a uvalil tak na německé politiky právní dilema, v jeho rámci musejí rozhodnout, zda se zřeknou práva potrestat občany za daňové úniky, anebo zda poruší zákon, ačkoliv Stefan Simons v Spiegel online píše v té souvislosti o bývalém pracovníku banky HSBC Hervéovi Falcianim. Pro mou dnešní poznámku je ale vlastně úplně jedno, která je to zahraniční banka a kdo je ten přechovávač, protože základní otázkou je zda smějí politikové jménem státu porušit zákon, aby mohli potrestat viníky -- a v tomto případě získat i nemalou hromadu peněz do státní pokladny...

Zajímavé je, že to není jen právní dilema, ale i dilema politické, protože si asi hodně lidí myslí, že by vláda klidně zákon porušit měla, aby udělala něco proti neplatičům daní. Tito lidé ale nepatří k zrovna nejchudší části německého obyvatelstva, a jsou proto spíše voliči vládnoucích stran než německé Strany levice, pokud to vyloženě nejsou finanční sponzoři křesťanských a liberálních politiků.

Zatím se zdá (1.2.2010 v 18 :56), že nejen německý ministr financí ze nejen Wolfgang Schäuble a kancléřka Angela Merkelova jsou rozhodnuti koupit ta ukradená data, ačkoliv je s tím spojen výše uvedený právní problém. Podporuje je i 67% procent čtenářů internetových stránek německého bulvárního listu Bild-Zeitung. Co ale Vy na to? Myslíte si, že by politikové v takovémto případě měli dbát zákona, anebo ho porušit?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.2. 2010