Volby na Ukrajině jako geopolitický zlom

30. 1. 2010 / Oskar Krejčí

Jeho prohra nebyla překvapením – snad více údivu vyvolával fakt, že získal 5,45 % hlasů, což je víc, než se čekalo.

Volby ukrajinského prezidenta jsou zvláštní. Ne svoji formou: ta odpovídá „francouzskému modelu“, tedy většinovému dvoukolovému systému přímých voleb. Ten od vítěze vyžaduje získat nadpoloviční většinu odevzdaných hlasů. Když se to nikomu nepovede v prvním kole, do něhož tentokrát na Ukrajině nastoupilo 18 kandidátů, pak dva nejúspěšnější postoupí do kola druhého. Jak ukazuje tabulka číslo 1, v únoru půjde o čekávaný souboj dvou velkých a letitých rivalů: Viktora Janukovyče, předsedy Strany regionů, který při účasti 66,76 % oprávněných voličů v prvním kole získal 35,32 % hlasů, a Julie Tymošenkové, předsedkyně strany Blok Julie Tymošenkové, které obdržela 25,05 % hlasů.

Tabulka č. 1: Výsledky 1. kola ukrajinských prezidentských voleb, leden 2010

kandidát	% hlasů	počet hlasů
Viktor Janukovyč	35,32	8 686 642
Julie Tymošenková	25,05	6 159 810
Sergij Tigipko	13,05	3 211 198
Arsenij Jacenjuk	6,96	1 711 737
Viktor Juščenko	5,45	1 341 534

Zdroj Ústřední volební komise Ukrajiny

Zvláštnost ukrajinských prezidentských voleb je v pravomocech prezidenta. Od získání nezávislosti Ukrajiny jsou původně široké pravomoci prezidenta postupně okrajovány. Dnes se hlava státu dělí o výkonnou moc s premiérem, a to velmi podivným způsobem. Samotného premiéra prezident navrhuje, ovšem jeho schválení podléhá parlamentu; může jej však odvolat. Vládu sestavuje premiér – ovšem mimo dva důležité posty, a to ministra zahraničních věcí a ministra obrany, které jmenuje prezident. Prezident také jmenuje generálního prokurátora i šéfa Bezpečnostní služby Ukrajiny, ministra vnitra ovšem premiér. Jaký chaos toto rozdělení může způsobit, když se prezident a premiér rozhádají, předváděli Vikror Juščenko a premiérka Julie Tymošenková v uplynulých letech poté, kdy se rozpadl jejich oranžový revoluční tandem a vlastně i vládní koalice v Nejvyšší radě, ukrajinském parlamentu.

Oranžová revoluce

Volby na Ukrajině jsou zpravidla emotivně hodnoceny podle zahraničněpolitické orientace kandidátů: Juščenko a Tymošenková to je Západ, Janukovyč Východ. Tento pohled se opírá o černobílé geopolitické vidění lidí jako je americký politolog Zbigniew Brzezinski, který v knize Velká šachovnice napsal, že „bez Ukrajiny přestává být Rusko eurasijským impériem“. I proto bylo tolik energie vloženo do tzv. oranžové revoluce.

Slavnou oranžovou revoluci vedli Juščenko a Tymošenková spolu. Po druhém kole prezidentských voleb v listopadu2004, které údajně vyhrál Janukovyč, západní pozorovatelská mise označila toto kole voleb za nestandardní. Následné bouřlivé manifestace si vynutily opakování druhého kola voleb, které pak v prosinci vyhrál Juščenko. V roce 2005 pak tehdejší senátorka a dnešní ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová navrhla Juščenka na Nobelovu cenu.

Oranžová revoluce se stala prototypem tehdy módních barevných revolucí. Jejich koncepce vychází z poznatku, že v postsocialistickém prostoru lze pomocí kombinace organizované mládeže, západních medií a nespokojenosti vyrůstající ze sociální diferenciace zorganizovat svržení vlády. Má však v sobě zakódován velký problém: politická změna nemusí znamenat naplnění sociálních očekávání. Zpravidla jde jen o výměny na vrcholech moci, změny vlastníků a novu orientaci zahraniční politiky.

Julie Tymošenková se po vítězství oranžových v prezidentských volbách stala premiérkou, ovšem už v září ji 2005Juščenoko odvolal. Oranžoví se rozštěpili na ekonomických záměrech a privatizačních zájmech. A tak se v srpnu 2006 Janukovyč stal staronovým premiérem. Oranžoví se spojili a přešli opozice proti vládě. Po nových parlamentních volbách se v prosinci 2007 díky většině jednoho hlasu svého a prezidentského parlamentního uskupení Tymošenková opět vrátila do premiérského křesla – a začala nová velmi tvrdá, ale někdy i směšná, válka s prezidentem.

Politický chaos a podle dostupných údajů i velká korupce zdiskreditovaly oranžové. Pouze v Gruzii si alespoň částečně udržela barevná revoluce svůj původní patos, avšak za cenu živení nacionálních emocí. Bude zajímavé sledovat, jak budou přijaty únorové výsledky ukrajinských voleb v době, kdy Washington hledá nový začátek v rusko-amerických vztazích. Ovšem nový velvyslanec USA, který na Ukrajině nastoupil koncem loňského roku, přišel z Tbilisi. Pohled na barvy stanů na dnešních kyjevských ulicích ale naznačuje, že i modří již ovládli techniky barvených revolucí. Pro osud oranžové revoluce se ale ukazuje jako nejvýznamnější něco jiného: zemi, kde žije téměř padesát miliónů lidí, nelze ze zahraničí výrazně ekonomicky pomoci, když si nedokáže pomoci sama.

Ekonomický propad

Rozklad důvěry v prezidenta i rozštěp oranžového tandemu je založen na nesplnění sociálních očekávání veřejnosti. Málokterý postsovětský stát při svém zrodu tak výrazně doplatil na rozpad sovětského trhu jako Ukrajina. Tabulka číslo 2 přibližuje, jak se podle údajů ukrajinského statistického úřadu vyvíjel hrubý domácí produkt (rok 2009 odhad). Z tabulky je vidět jak optimismus revolučního roku 2004, tak i dopad globální hospodářské krize loni. Tabulka číslo 3 pak ukazuje, že ona krize ze všech zemí Společenství nezávislých států nejvíce dolehla právě na Ukrajinu. Známé spory o dodávky a tranzit ruského plynu ukazují, že krizi lze vyvolávat i politickými nástroji.

Tabulka č. 2: Vývoj HDP Ukrajiny
v %

rok	meziroční změna	srovnání s rokem 1990
1991	91,3	91,3
1995	87,8	47,8
2000	105,9	43,2
2004	112,1	61,0
2005	102,7	62,7
2006	107,6	67,3
2007	107,3	72,2
2008	102,1	74,1
2009	88,0	65,2

Tabulka č. 3: Základní sociálně-ekonomické ukazatele
Společenství nezávislých států, leden-listopad 2009

	HDP ve stálých cenách v %	průymslová produkce ve stálých cenách v %	index spotřebitelských cen
Ukrajina	84,1	76,0	116,3
Azerbajdžán	109,0	108,2	101,5
Arménie	84,0	90,1	103,1
Bělorusko	99,6	96,3	113,2
Kazachstán	99,8	100,7	107,4
Kyrgistán	102,8	88,5	107,5
Moldavsko	92,3	76,8	99,9
Rusko	89,7	88,0	111,9
Tadžikistán	103,1	92,6	106,6
Uzbekistán	108,0	109,1	n. a.

Pramen Statistický úřad Ukrajiny

Podle loňské Zprávy o lidském rozvoji, kterou vydává OSN, patří Ukrajina mezi středně rozvinuté země a zaujímá z hlediska indexu lidského rozvoje, který kombinuje délku života a zdraví, dostup ke vzdělání a životní úroveň, 84. místo. Pro srovnání: Rusko patří mezi velmi rozvinuté země a je na 71 místě, Česko je na 36. místě. Oficiální nezaměstnanost se loni přiblížila k milionu, trvá velká migrace za prací do zahraničí. I když demografové na Ukrajině od roku 1998 zaznamenávají růst porodnosti, populační krize trvá: jestliže v době osamostatnění Ukrajiny žilo v této zemi téměř 51,2 milionů lidí a ještě dva roky jejich počet rostl, loni klesl už na 46,1 milionů.

Zahraniční politika

Ukrajinskou politickou elitu výrazně štěpí zahraniční politika, což víc než symbolicky vyjadřuje otázka vstupu do NATO. Zatímco představitelé oranžových jsou jednoznačně pro, modří plus komunisté jsou proti. Ukrajina je od února 1994 členem Partnerství pro mír. Od roku 2007 se ukrajinští vojáci účastní všech vojenských operací Aliance ve světě. Ukrajina se spolu s NATO podílela a podílí na vyzbrojování i výcviku gruzínské armády; podle některých informací dokonce její vojáci bojovali na straně Tbilisi v srpnu 2008 při rusko-gruzínské válce.

V roce 2008 pronikly na veřejnost informace, že prezident, premiérka a šéf parlamentu poslali generálnímu tajemníkovi NATO dopis s žádostí o připojení Ukrajiny k plánu přípravy vstupu do Aliance. Výsledkem byla bouře, která na dva měsíce paralyzovala činnost Nejvyšší rady. Výzkumy ukazují, že nadpoloviční většina veřejnosti je proti, pro okolo 20 procent.

Etnická dělící čára

Otázka prestiže prezidentských kandidátů, ale i zahraničněpolitické orientace, není na Ukrajině vázána pouze na sociálně-ekonomickou situaci, ale také na etnickou příslušnost. Podle sčítání lidu z roku 2001 žije na Ukrajině 77,8 % Ukrajinců a 17,1 % Rusů. Předpokládá se, že zápas o zahraničněpolitickou orientaci, ale i o příslušnost k majetkovým skupinám je rozdělen právě takto. Podle národnostního klíče by v druhém kole prezidentských voleb měly ve volbách vítězit „proukrajinské“ síly Julije Tymošenkové. Problém je ale složitější – podíl obyvatel neznamená ještě organizovanost a národnost neznamená vždy mateřský či obcovací jazyk.

Mapa číslo 1, zpracovaná podle výzkumu Kyjevského mezinárodního institutu sociologie, ukazuje, že jsou to lingvo-etnické skupiny, které svojí zeměpisnou koncentrací vytvářejí základ pro volební chování. Analýzy předcházejících voleb potvrzují, že Ukrajina je rozdělena tokem řeky Dněpr na tzv. pravobřežní, západní, která hlasuje „oranžově“, a levobřežní, východní, která hlasuje modře a je průmyslově rozvinutější. Také v letošním prvním kole prezidentských voleb ve Volyňské oblasti získala Tymošenková 53,78 % hlasů oproti 9,60 % hlasům pro Janukovyče, v Kyjevě Tymošensková zvítězila v poměru 35,74 % ku 15,91 %, Ovšem v Krymské autonomní republice bylo poměr obrácený – 11,96 % pro Tymošenkovou versus 61,13% pro Jynukovyče – a v Doněcké oblasti Janukovyč zvítězil dokonce v poměru 4,32 % versus 76,04 %.

Mapa č. 1: Obcovací jazyk na Ukrajině

Pramen Chmelko, V. E.: Lingvo-etnična struktura Ukrainy.

Poznámka: Suržik je ukrajinské nářečí ovlivněné ruštinou. Užívá se nejen na Ukrajině, ale i v přilehlých oblastech Běloruska a Ruska.

Jazykové rozdělení Ukrajiny je zdrojem specifického napětí. Jediným úředním jazykem v zemi je ukrajinština; výjimku tvoří pouze Autonomní republika Krym, kde lze oficiálně užívat i ruštinu. Odpor části „pravobřežní“ politické elity proti uznání ruštiny jako druhého oficiálního jazyka se opírá o tvrzení, že tento krok by znamenal rozpad Ukrajiny. Janukovyč naopak slíbil, že v případě vítězství jeho stran navrhne uzákonění ruštiny jako druhého jazyka – což je idea, s níž v předvolební kampani koketovala i Tymošenková.

Situaci nezjednodušuje ani pohled na Ukrajinu jako na zemi s pravoslavnou civilizací. Podle údajů, které lze nalézt v The CIA World Factbook 2010, se ke Kyjevskému patriarchátu se hlásí 50,4 %, k Moskevskému patriarchátu 26,1 % a k řeckokatolickému ritu 8 % věřících. Snahy církevně sjednotit ukrajinské pravoslavné věřící existují, ovšem byly zatím neúspěšné. Podíl římských katolíků činí 2,2 % věřících.

Budoucnost Ukrajiny

Nejhorší, co může Ukrajinu potkat, je trvalá snaha vnímat tuto zemi jako jablko sváru mezi Západem a Ruskem. Politici by měli začít vnímat Ukrajinu jako svébytný stát a povzbuzovat ji nikoliv ke konfrontaci s Ruskem, ale k využití jak jejího obrovského potenciálu, tak i její výhodné polohy mezi Západem a Východem. Emotivní přístup a skupinové sobectví, jichž je dnes ukrajinská vnitřní politika plná, nevede k řešení: neexistuje jednojazykové řešení etnických problémů Ukrajiny a nelze zapomenutou na vzájemnou závislost ekonomiky Ukrajiny a Ruska.

Zklidnění politické situace by odpovídalo i českým národním zájmům. Podle informací Ministerstva průmyslu a obchodu obrat zahraničního obchodu Česka s Ukrajinou v prvních jedenácti měsících loňského roku činil 3,02 miliardy Kč, což je meziroční pokles téměř o polovinu. Komora pro hospodářské styky se SNS připravila celou řadu projektů pro povzbuzení vzájemného obchodu. Je ale zřejmé, že žádoucí zvýšení vzájemné ekonomické spolupráce vyžaduje aktivnější podporu státu a nové přístupy z centrály Evropské unie.

Článek vyjde v pondělí v týdeníku Profit

Vytisknout