Filozofie přírodních věd v Olomouci

30. 11. 2009 / Boris Cvek

Když jsem se ve svých osmnácti letech hlásil na Přírodovědeckou fakultu v Olomouci (už od základní školy jsem chtěl být chemikem), bylo zvykem zaslat spolu s přihláškou nějaký esej o své motivaci; a já poslal dílko, které opěvovalo antiku a jednotu lidského duchovního úsilí. Dnes, po více než patnácti letech, se chystáme spolu s mými přáteli M. Škabrahou (společenský rozměr přírodních věd) a E. Stehurou (rané dějiny přírodních věd) rozjet na olomoucké univerzitě přednášky z filozofie přírodních věd (od letního semestru 2010, kolokvium, 3 kredity), na nichž by se mohli sejít -- výjimečná to situace pro univerzitní/univerzální vzdělání dnešní doby! -- studenti humanitních oborů, přírodních věd, teologie i pedagogiky a hledat, kdo jsme a kam jdeme ve 21. století. Přírodní vědy (a jejich prodloužená ruka technika) totiž natolik změnily za poslední dvě staletí svět, že všechny hlavní otázky naší existence s nimi nějak souvisí.

Na rozdíl od pokročilých studií (kde sám jsem doktorandem) na pražské Katedře filozofie a dějin přírodních věd (spojené zejména se jménem prof. Z Neubauera a vedené nyní doc. Z. Kratochvílem) je naší ambicí "pouhá" osvěta. Po čtyřiceti letech "vědeckého světového názoru" a různých "filozofických" předmluv k vědeckým učebnicím (mně se nejvíce vryly dodatky k úžasné knize Fyzikální chemie od W. J. Moora, které uváděly "na pravou míru" jeho "filozofické omyly") existuje v Česku stále ostych a ignorance ve vztahu k tomu, jak chápat přírodní vědy a "obraz světa", který nám poskytují. Zatímco všichni tak nějak věříme, že co bylo vědecky zjištěno, to je pravda, čili přírodní vědy mají autoritu téměř středověkých papežů, neumíme přemýšlet nad tím, co to věda je, kde se vzala, jaká jsou její omezení a v čem spočívá její hodnota nebo její nebezpečnost. To všechno jsou otázky, jež si v přednášce položíme.

Základní struktura toho, co bude předmětem přednášky, je už hotova. Tři přednášky se budou věnovat dějinám přírodních věd a jejich vztahu k filozofii, teologii a společnosti od nejstarších dob po velké metafyzické systémy baroku. Potom se budeme zabývat obrovskou expanzí přírodních věd od Newtona po Darwina (zde, stejně jako v celém kurzu, budeme vycházet ze současné špičkové literatury, např. z Bowlerovy knihy Making Modern Science: A Historical Survey, již vydala chicagská univerzita v roce 2005).

A v 19. století nelze jednu přednášku nevěnovat "rozštěpení kultury" mezi humanitní (Dilthey) a přírodní vědy, čímž se už dotýkáme i současnosti. Tři další přednášky budou věnovány "klasické" filozofii přírodních věd, vývoji přírodních věd ve 20. století a současnému filozofickému přemýšlení nad přírodními vědami (např. princetonský filozof B. C. van Fraassen). Kurz bude uzavřen přednáškami, zabývajícími se souvislostí mezi přírodními vědami a ideologií, etikou vědecké práce, společenskou mocí vědy, její hegemonií (ostře kritizovanou P. K. Feyerabendem) atd. Poslední přednáška se bude věnovat vztahem mezi přírodní vědou a náboženstvím, resp. uměním. Ačkoli přednášky budou spolu souviset a jenom ten, kdo si je poslechne všechny jednu po druhé, získá pravý kontext toho, co chceme říci, náhodný návštěvník by neměl neznalostí předchozích přednášek příliš trpět.

K trvalému udržení takové přednášky potřebujeme zejména studenty, kteří se na ni zapíšou. Cílem této výuky nebude samozřejmě komplikovat studium konkrétního oboru (třeba fyziky, historie, pedagogiky nebo teologie) nějakým dalším náročným vyžadováním vědomostí. Cílem je spíše nabídnout studentům to, co tvoří samotný základ vzdělanosti: široký kontext a tvůrčí nadhled. Přednášky budou samozřejmě otevřeny všem členům akademické obce a široké veřejnosti. Zájemci o podrobnější informace mohou psát na mou mailovou adresu, uvedenou v mém profilu zde na Britských listech.

Podrobnější sylabus předmětu je ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 30.11. 2009