O nostalgii

16. 11. 2009 / Karel Dolejší

"Kdyby zůstal socialismus, všechno by bylo."
Milouš Jakeš

Kdyby zůstal "socialismus", politici by při každé sebemenší příležitosti lezli do zadku představitelům spřátelené mocnosti, kdežto vysoké školy a vědecké ústavy místo svobodného bádání čelily náporu vládnoucí dobové ideologie. Jako dědictví Stalinovy "ocelové koncepce" hospodářství bychom v zemi bez podstatných zásob surovin provozovali energeticky a materiálově náročnou výrobu s mizernou mírou zisku, a v důsledku toho se stávali stále závislejšími na dodávkách z Ruska. Problémy způsobené budováním elektráren a dálnic by se řešily budováním dalších elektráren a dálnic - a ti, kdo upozorní na absurditu zmíněného postupu, by byli označováni za nepřátele světlých zítřků.

Kdyby zůstal "socialismus", od malička bychom se učili, že naleštěná společenská fasáda zakrývá mnohem méně přitažlivou realitu za ní, život je absurdní divadlo a předstíraná pravidla neexistují. Rok od roku by špiclování nabývalo nových forem a bezpečnostní aparát pronikal stále hlouběji do našich soukromých životů. Státem sponzorované masopustní taškařice by sugerovaly dotek mýtického počátku dějin coby zdroje veškerého smyslu, zatímco občanstvo by využívalo volna k nákupům a návštěvám hospod. Pocity bezvýchodnosti by se projevovaly nárůstem sociální patologie všeho druhu; lidé by jevili jen minimální ochotu přivádět do takového světa potomstvo.

Kdyby zůstal "socialismus", tak jako dnes by tady tohle všechno jistě bylo; bylo by toho ještě mnohem, mnohem víc. A navíc by se o tom nesmělo psát...

17. listopad
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 17.11. 2009