Anketa Romano hangos: Který politik pro roce 89 nejvíc prospěl Romům? Případně mohl, ale zklamal?

16. 11. 2009 / Pavel Pečínka

Michael Kocáb, jednoznačně. I když některé jeho kroky jsou přijímány s rozpaky, Kocábovo angažmá v situacích, kdy byly romské rodiny ohroženy díky svému romství, bylo přesvědčivé a mohlo působit na změnu a posun v postojích některých lidí. Zvlášť v případě jeho aktivit souvisejících s malou Natálkou a její rodinou, kdy uměl předat veřejnosti autentické a silné rozhořčení. Je vidět, že politik - aktivista má ve společnosti své důležité místo.

Mě bylo v roce 1989 šest let a jediné, co se pro mě změnilo rokem 89 bylo to, že nesmím říkat soudružko učitelko, ale paní učitelko. Já vždy ale říkal soudružko paní učitelko. Potom ale přišlo období, kdy jsem si musel žádat o české občanství, přestože se mí rodiče, sourozenci a já sám narodil v Čechách. Ten, kdo měl na starosti tuto otázku, očividně zklamal... Pak se začalo kapitalisticky rozkrádat, tunelovat. Ten, kdo to měl na starosti, zklamal, ne-li něco víc... Cikánům hodně ublížilo, když se zrušilo mnoho velkých podniků a nikdo se nezajímal, co s těmi lidmi bude. Ten zodpovědny člověk zklamal... Podle mě žádný z politiků předtím ani teď Cikánům nijak nepomáhá a nikdy nepomůže, protože Cikáni si vždy museli pomáhat sami. Jediné, co mohou politici, je snaha změnit většinovou společnost a její přístup k nám. Ale to se jim asi nikdy nepodaří, sami toho mají až nad hlavu.

Nerada bych s jistotou tvrdila něco, co by nebyla pravda, protože jsem devadesátý první ročník a asi těžko o takových detailech něco budu vědět. Ale co mi říkávala babička bylo, že za dob Husáka toho Cikánům moc nechybělo. Po pádu komunismu a nástupu Václava Havla do prezidentského křesla se to všechno jaksi rozpadlo. Demokracie vše změnila, bohužel v některých směrech také k horšímu, a ne jen pro Roma, ale taky pro Neroma.

Možná, že snahu měl Petr Uhl, který se angažoval v problému Matiční ulice v Ústí nad Labem. Snad se upřímně snaží současný ministr pro menšiny Michael Kocáb. Jinak nikdo jasně a veřejně nepoukázal na problémy romské menšiny a Romů se nijak nezastal. Prostě naše společnost je xenofobní a nedokáže upřímně přijmout jinakost. Jistě, že také Romové neměli v čele osobnost, která by sjednocovala všechny ty různé proudy. Shrnuto: Všechen polistopadový establishment v romské otázce zklamal.

Myslím si, že na zlepšení životních podmínek a postavení Romů ve společnosti z aktivních politiků poukazoval nejvíc Václav Havel a Ivan Havlíček, kterým ani teď nejsou Romové cizí. Osobně si vážím angažovanosti Moniky Mihaličkové, naší výborné poslankyně, která se ale vzdálila z politické scémy. Doufám v její návrat. Také díky Táni Fischerové se poukazuje na problémy Romů a jiných znevýhodněných občanů. Ale největší dojem na mne udělal Fedor Gál, který má nás Romy opravdu rád a nepotřebuje být politicky angažován, aby se bral za naše práva. Nesmím zapomenout na Annu Šabatovou a Petra Uhla. Před nimi také smekám. Je samozřejmě celá řada dalších politiků a romských aktivistů, kteří nejsou tak viditelní a třeba i v regionech toho, nejen pro Romy, dělají hodně. A kritizovat ty, kteří svou prací neobstáli? Dělat to nebudu. Každý z nich má své svědomí a říká se, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě! Přeji všem hezký listopad a žádné chmury.

Já se zdržím komentáře, a to navzdory tomu, že trestný čin "hanobení ústavního činitele" již z trestního zákoníku vypadnul.

Jediný politik, který Romy bral vážně byl a dosud je - Václav Havel. Jako jedinej prezident v historii přišel mezi nás na I. světovém Romfestu 1990 do Brna. Vzpomínám si na jeho projev, Romové plakali radostí. Havla si vážím a přeji mu hodně zdravíčka. But bacht the sastipen.

Petr Uhl. Je to sice můj přítel, ale doufám, že to není tělesná vada, pro niž by měl být z výčtu těch, kteří Romům prospívají, vyloučen. Romům prospěl před Listopadem v Chartě 77 a prospívá jim samozřejmě i po něm svou vytvalostí, houževnatostí s níž neustále poukazuje na rasismus přítomný v české společnosti, na problémy, jež jsou s integrací spojené. A v minulosti i svým osobním angažmá na pozici vládního zmocněnce pro lidská práva a jako motor legislativních aktivit, jejichž smyslem bylo pomoci jak menšinám obecně, tak Romům zvlášť. V této oblasti se ostatně angažuje neveřejně dodnes. Petr Uhl už sice politikem dávno není, ve veřejném prostoru je však jako komentátor významného deníku stále přítomen a jeho hlas je slyšen a respektován. Rasistům vadí a hrubě ho nemají rádi. Pro něj je to vysvědčením toho, že je drbe na citlivých místech. Hodně zdraví, síly a vytrvalosti pro tuto prospěšnou činnost mu přeju!

Po '89 sa s rómskymi politikmi akoby roztrhlo vrece, pričom najpočetnejšia prorómska politická strana okolo Emila Ščuky, tzv. ROI-ka, mala veľmi dobré vyhliadky. Niekoľko z jej členov kandidovalo a aj získalo hneď v prvých voľbách (1990) kreslá jak v parlamente tak v Českej a Slovenskej národnej rade. Skvelá príležitosť. Po revolučnej eufórii a podpore Rómov zo strany Charty 77 to však nebolo až tak prekvapujúce. Rómovia ako veľmi schopní a uvedomelí sa však začali dohadovať, vytvárať nové politické strany, vzájomne obviňovať... Prestali byť jednotní a to si myslím, že bola najzásadnejšia chyba. Neskor začali mať za sebou niektoré rómske osobnosti také prešlapy, ktoré prestávali vyvolávať doveru aj v tých najskalnejších voličoch (napríklad dohoda s radikálno pravicovo orientovanou stranou na tom, že im ROI uvolní svoj vysielací čas v TV pri predvolebnej kampani) a tak sa príležitosti stále viac rozplývali do vzduchoprázdna.

Podľa mňa mohli takmer všetci Rómovia, ktorí sa dostali na vedúce posty, prispieť veľkou mierou k pozdvihnutiu Rómov v SR i ČR, bohužiaľ... Napadá ma Ing. Karel Holomek, ktorý sa dostal do parlamentu za Občianske forum. To je pre mňa dobrý príklad toho, že to ide aj bez "nacionálneho" prívlastku - rómske/a/y. Nicméne osobnosťou číslo jedna (aj keď jeho najväčšie posobenie nieje po roku 1989 ale ešte predtým) je pre mňa MUDr. Ján Cibuľa povodom zo slovenského Klenovca, ktorý ani po emigrácii nezanevrel a snažil sa v politike posobiť na medzinárodnej úrovni a pri neustálom kontakte so slovenskými aktivistami. V roku 1978 bol zvolený prezidentom IRU (Medzinárodnej rómskej únie) a za jeho posobenia bola IRU prijatá do sekcie mimovládnych organizácií OSN, čo je podľa mňa jeden z najväčších úspechov, ktoré u nás Rómovia ako osobnosti dokázali.

Napadají mě dvě jména. Václav Havel a Emil Ščuka. Ščuka jako první v listopadu na tribunách upozorňoval, že jsou tu i Romové, kteří se nemalým dílem podílejí na změně režimu a že je potřeba, aby se v demokracii toto bralo v úvahu. Václav Havel byl na druhé straně člověk, který bezpředsudkově prosazoval zájmy lidí, často hovořil o potřebě afirmativních akcí, aby Romové mohli dohnat ztracené šance. Ztracené díky dlouholetému přístupu majoritní společnosti k romské menšině.

Prosazování asistentů do škol, romských poradců do úřadů, to vše jsou zásluhy Emila Ščuky za pomoci např. Mileny Hübschmannové, Evy Davidové, Zbyňka Andrše, Petra Uhla aj. Tito a spousta dalších aktivistů mají zásluhu na prosazování vzdělanosti Romů. Oproti minulosti se můžeme pochlubit, že dnes už kolem sebe vidíme dost vzdělaných Romů a dá se očekávat, že tento trend bude růst. Ať už mají občané na tato dvě uvedená jména názor jakýkoli, já si dovolím tvrdit a vážím si toho, že tu byl někdo, kdo to dovedl nastartovat.

Mně bylo v roce 1989 šest let a jediné, co se pro mě změnilo rokem 89 bylo to, že nesmím říkat soudružko učitelko, ale paní učitelko. Já vždy ale říkal soudružko paní učitelko. Potom ale přišlo období, kdy jsem si musel žádat o české občanství, přestože se mí rodiče, sourozenci a já narodil v Čechách. Ten kdo měl na starosti tuto otázku očividně zklamal... Pak se začalo kapitalisticky rozkrádat, tunelovat, ten, kdo to měl na starosti, zklamal, ne-li něco víc... Cikánům hodně ublížilo, když se zlikvidovalo mnoho velkých podniků a nikdo se nezajímal, co s těmi lidmi bude. Ten zodpovědny člověk zklamal... Podle mě žádný z politiků předtím ani teď Cikánům nijak nepomáhá a nikdy nepomůže, protože Cikáni si vždy museli pomáhat sami. Jediné, co mohou politici, je snaha změnit většinovou společnost a její přístup k nám. Ale to se jim asi nikdy nepodaří, sami toho mají až nad hlavu.

Podle mě se nejlépe prezentoval náš první novodobý demokratický prezident Václav Havel. Vyhlásil všeobecnou amnestii, která se už neopakovala. Také jako jediný poctil svou návštěvou 1. Romfest v Brně a ukázal, že demokracie patří i Romům. Nemohu říct, že by zklamal, spíš se v době jeho působnosti nedomyslel systém přidělování sociálních dávek, který některým Romům přinesl bezpracný výdělek a posílil jejich nechuť k řádné práci. Také nebyl dotažen antidiskriminační zákon, takže Romům nepřinesl demokratický systém očekávaný efekt v praktickém životě. Houfně tedy řešili situaci emigrací, v naději nalézt v cizině jak lepší ekonomické uplatnění, tak uplatnění svých práv a ochranu dětí před extremismem, který se v dnešní době stupňuje.

Rok 1989 byl pro naší komunitu průlomový a euforický, je nám dána možnost samostatně jednat, pracovat i podnikat, ale většina Romů si toto neuvědomuje. Ani já sám jsem nečekal tolik těžkostí a zklamání, které -- krom jiného -- tento systém přinesl.

Byl jsem požádán o článek na téma, který politik nebo vláda nejvíc pomohli Romům. Přemýšlel jsem, který politik nebo vláda něco pro Romy udělali. Nevzpomněl jsem si ale na nikoho a v souvislosti s tím mě napadala i otázka: Kdo nejvíc poškodil Romy? To bych rázem vyjmenoval hned několik lidí i politických stran. Nechci křivdit nikomu, ani nikoho obviňovat, ale chtěl bych na danou otázku odpovědět a říct jak to vidím já. Na řešení romské problematiky v ČR se od revoluce vynaložilo už mnoho finančních prostředku a nezdráhám se říct, že celkem bez efektu. Za dvacet let se životní úroveň Romů zhoršila, romská menšina je na dně a jako taková je ještě navíc vědomě vyčleňovaná z většinové společnosti. Vím, jsou to silná slova, ale když se na to podívám svýma romskýma očima, tak musím říct, že je to tak. Demokracie v návalu euforie už od začátku jaksi na Romy zapomněla. Nechala je daleko, daleko za sebou, bez možností a práva na kvalitní život. O podrobnostech nechci mluvit, chci upozornit na fakta, která jsou z mého pohledu důležitá. Vládnoucí strany, Klausova, Zemanova a následně i ostatní vlády, převzaly nejen moc, ale s ní i romský problém. Dvacet let se s tímto fenoménem vlády perou, ale Romové stojí na jednom místě a jsou na tom hůř než za komunistů. To je skutečnost, která se nedá popřít. Klidně by se dalo říct, že ČR romský problém vůbec neřeší. Navíc, romský problém všechny vlády začlenily mezi sociální problémy. Nechci nikomu dávat rozumy, ale tady vlády opravdu pochybily. Myslím, že kdyby se staletý romský problém řešil samostatně, mimo nově vzniklých sociálních problémů, tak za dvacet let by už bylo něco poznat. Samozřejmě, náklady na začleňování romské menšiny do společnosti by byly větší než ty dosud vynaložené, ale Romové by už šli po cestě tím správným směrem. Není tomu tak a proto doufám, že aspoň nově vzniklá agentura pro začleňovaní Romů do společnosti mnohé napraví. Ale bez zaměstnanců z řad Romů se jí to nebude moc dařit. Proč? Protože organizace musí mít zajištěný přístup k Romům, musí umět i romsky myslet, cítit a také konat. Bohužel, Češi bez Romů nejsou toho všeho schopní.

Na druhou stranu si zase myslím, že tak velký problém jako romský nemůže řešit jeden člověk, jedna organizace, jedno ministerstvo či jedna vláda. Romský problém se týká celé Evropy a podle mně by ho měla začít řešit i EU a na jiné úrovní, než to dosud dělaly jednotlivé státy. Domnívám se, že EU by měla zřídit samostatné oddělení pro řešení romské problematiky. Tam by měli sedět Romové, zástupci jednotlivých států a ve spojení s týmem odborníku, poslanců a komisařů vytvářet programy pro řešení romské problematiky v Evropě. Je to proces, který se bez Romů řešit nedá. Je to běh na dlouhou trať, myslím si však, že prospěch by z toho měli nejen samotní Romové, ale i jednotlivé státy a potažmo celá Evropa.

­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­-----------------------------

E redakcija Romano hangos mandar kamelas, kaj te čhinav savo poľitikos abo poľiticko sera vareso kerdža perdal o Roma. Duminavas, pal kaste te vakerel, hjaba mange phageravas o šero, the avka na'rakhľom ňikas, ko le Romenge čačes šigitindžas. Aľe te kampľahas mange te čhinel, ko le Romen nekbuter ispidľas tele, ta bi maj džanavas, pal kaste te vakerel. Nakamav ňikas te kerel bibachtaleske, aňi te phenel, ko hin došalo the vaš soske. Kamav ča te phenel, sar dikhav pre ala problemi me, the so mange pal oda gondoľinav. E Čechiko pal e revolucija imar diňa pre romaňi problematika but love the mušinav te phenel, kaj pre ňisavo redos (bez efektu). Le Romenca pes the avka nakerdžas ňič. Vaš o biš berš e romaňi problematika terdžol pre jekh than u o Roma dživen berš beršestar goreder the goreder. Lengro dživipen imar peľas tele dži pre fenek u mek hine avri tradle the izolimen le parne nipostar. Džanav, kaj kada, so akana phendžom, hin bare lava, varekaske na musaj ada te avel pre dzeka. Kajča te dikhava pre situacija mire romane jakhenca, ta mušinav te phenel, kaj nachochavav, bo hin oda čačipen. E demokracija le Romen peha naiľas, bisterdžas pre lende. Mukhľas len dur palal pal peste bi e šancija. Adadžives le Romen imar nane narokos aňi pravos pro ferder dživipen. Nakamav ada te rozkidel, kamav ča te vakerel pal o faktora, so anglal lende našči te korarel andre o jakha.

O vladi, či le Klausoskri, abo le Zemanoskri, abo okla aver vladi, sar ile andro vasta e moca, ta preile laha the e romaňi problematika. E ČR imar biš berš kerel buči le romane problemaha, u o Roma terdžon furtom pre jekh than. Adadžives dživen meksa goreder sar paš o komuňisti. Ňiko našči phenel, kaj ada nane čačipen, bo hin oda avka. Pal ada šaj pes talam delas the te phenel, kaj e ČR nakerel perdal o Roma ňič. Savore vladi kerde bibacht oleha, kaj e romaňi problematika thode jekhetane le neve socialne problemenca. Nakamav ňikas te del godži, aľe aleha kerde savore vladi nalačhes u le Romenge moneki bibachtales. O romano problemos naavľas avri la demokracijatar, oda imar hin čirlatuno problemos. Gondoľinav mange, hoj vaš ada les kampľas te rješinel extra. Te o vladi avka kerdehas, ta duminav, kaj vaš o biš berš imar bi avľahas vareso te dičhol. Džanav, moľahas bi ada meksa buter love, sar oda molas, aľe o Roma imar bi avlehas dureder, sar hine adadžives. Gelehas bi lačhe dromeha ki o feder dživipen. Ča zijand, hoj oda nane avka. Talam mek vareso šaj kerel le Romenca e nevi agentura, so thodža e Džamila Stehlikova. Kajča sar nakerena andre aja agentura the o Roma, ta o gadže korkore naavena štonc vareso te kerel. Soske? Ta vaš oda, kaj pes e agentura te dochudel ki o Roma. Le Romenca kampol te džanel te vakerel, paš o Roma pes kampol te džanel te ľikerel, te čujinel lenca, the te achaľol lenge. O Čechi korkore aleske nane štonc. Aľe pre aver sera, o romano problemos hin ajso baro, hoj našči leha kerel buči ča jekh manuš, jekh organizacija, jekh ministerstvos, abo ča jekh vlada. Adadžives hin o romano problemos andre ČR imar moneki baro. Bariľas upre imar the andre calo Evropa. E romaňi problematika imar musaj te rješinel e Evropsko uňija (EU), the inakšeder sar oda kerenas korkore varesave štati. Andre EU imar bi kamelas te avel ekstra romano urados, the moneki bari admiňistrativa. Andre admiňistrativa bi kamenas te bešel Roma andal savore Evropska štati, so džanen sar te šigitinel le Romenge. Jekhetane le bare odbornikenca, le poslancenca, the le komisarenca, bi kamenas te kerel neve programi, sar te vazdel upre le Romen andre calo Evropa. Hin oda baro procesis, hin oda baro drom, aľe te bi pes džalas ale dromeha, ta chasna bi avelas na ča le Romen, aľe the calona Evropa.

Vychází v Romano hangos 20-2009

Vytisknout