O občanu Havlovi

16. 11. 2009 / Marie Haisová

Po filmu jsme se na sebe tázavě podívaly a postupně komentovaly, že to byla taková  červená knihovna, óda, svatozář, kterou se podařilo sestříhat z mnohahodinového dokumentu nastřádaného režisérem Kouteckým za období Havlova prezidentování České republice. Úžasný Václav, skvělý chlapík, neformální, veselý, stejně tak paní Olga i paní Dáša. Cupovaly jsme shlédnuté, hledaly nesrovnalosti s realitou, porovnávaly své zkušenosti s atmosférou, kterou jsme zažily s atmosférou zachycenou filmem a skončily závěrem, že jsme sice rády, že jsme film viděly, ale toť asi tak vše.

Když se čerstvě objevila nabídka nové, čtyřhodinové verze filmu se stejným názvem v Bio OKO,  a já byla vyzvána k jeho shlédnutí svým partnerem, tak jsem váhala, zda jít. Už o přestávce jsem však konstatovala, že jde o zcela jiný dokument, byť tvořený ze stejného zdroje a se stejným názvem, avšak s daleko větší vypovídací hodnotou.

Prostřednictvím čtyř hodinových bloků jsme si připomínali porevoluční dobu až do roku 2003, kdy se měnili prezidenti. Scény z prezidentských jednání jsou v dokumentu prokládané televizním zpravodajstvím a učinily z něj výborný historický materiál. Bude-li v etapách odvysílán televizí, vřele doporučuji k připomenutí si minulosti a oživení paměti, která rychle slábne, jak jsem si mohla uvědomit. Zpracováno bylo nadací Film a sociologie, stejně jako první verze, za podpory TV NOVA.

Shlédnutí nové verze Občana Havla bylo výbornou předehrou k besedě se studenty na Filosofické fakultě UK v sobotu 14.11., ke koncertu uspořádanému k 20. výročí sametové revoluce Na křižovatce a dalším diskusím organizovaným u příležitosti výročí novodobé demokracie.

Občan Havel se zde jako civilní osoba výrazným způsobem chopil příležitosti reflektovat uplynulých dvacet let, čímž se jednoznačně vymezil proti současným politikům, kterým sice doba přinesla dobré živobytí, ale významného výročí nevyužívají k připomenutí svých ideálů, o kterých by nás, veřejnost, potřebovali přesvědčit.

Vytisknout