Několik vět o Pickově Manifestu k přežití budoucnosti

16. 11. 2009 / Štěpán Kotrba

Na okraj Pickova socialistického Manifestu nutno ovšem programaticky poznamenat Několik vět, podmiňujících a dovysvětlujících z jiného, technologičtějšího úhlu pohledu autorovo naléhavě burcující, makroekonomicky prognostické Desatero.

1. Je dobře, že na místo neschopných začínají i nám vládnout schopnější. Ještě lepší bude, když i těm nejschopnějším začnou i u nás vládnout zákony. To řekl spisovatel Jan Procházka v roce 1968 o Československu. Věta, dodnes nenaplněná, je dodnes platná. V době globálního pohybu zboží, osob i kapitálu globálně platná. Globalizace ukazuje a vynucuje si stále hlasitěji nutnost globálních pravidel, globálního zákonodárství bez daňových rájů, ekonomické i ekologické džungle. Na místo monopolárního neokolonialismu nastává doba vyvažování zájmů. Multipolární soupeření neodstraňuje limitované energetické, surovinové a vodní zdroje, pouze nutí země ke kooperaci ve jménu přežití. Limitovanost zdrojů na jednotlivých kontinentech znemožňuje mezipolární kooperaci, ale omezuje i vnitřní konkurenci. Kapitalismus narazil v této etapě svého vývoje na svůj strop.

2. Svět ekonomického liberalismu a jeho individuálních svobod se jako neefektivní hroutí. Daleko větší produktivitu dává svět omezené, státem koordinované soutěže, který neplýtvá zdroji a kde stát (nebo nadstátní struktura) určuje priority svého rozvoje, své vnější i vnitřní limity, koncentruje zdroje proti ohrožení a zadává úkoly polostátním i asociovaným privátním korporacím s určitou mírou omezeného soutěžení. To nevylučuje konkurenci, pouze ji usměrňuje tak, aby neplýtvala neobnovitelnými zdroji a nezadržovala vědecké poznatky za účelem maximalizace korporátního zisku.

3. Krize finančního systému je vyvolaná nekrytím hodnoty peněz prací/zbožím. Dnes už nejsou "bankovky kryté zlatom a ostatnými aktívami Štátnej banky československej". Nejsou kryté ničím, jen důvěrou v lepší příští... Světové společenství si bude muset vynutit devalvaci nejvíce postižené měny – amerického dolaru a na něj navázaných měn na jejich reálnou úroveň, ale pravděpodobně i návrat ke krytí měn a k návratu původních, nespekulativních funkcí bank. Spekulativní kapitál bude muset být drasticky omezen celosvětovou dohodou vlád, postihem nepřizpůsobivých a jejich vyloučením ze světového obchodu. Sázky na budoucnost se už nebudou přijímat.

Mezi zmonopolizovaná odvětví je třeba přijmout i telekomunikace a informatiku, odvislé od využití přírodou omezených zdrojů – kmitočtů, ale i například omezeného množství přenosových tras páteřních optických kabelů a satelitů, či od omezeného množství internetových domén.

4. Heslem zítřka je stabilita - ekonomická bezpečnost – nebo chceme-li, tak dlouhodobě udržitelná produkce, zefektivňující zpracování surovin a práci. Nikoliv společnost produkce odpadků, ale produkce výrobků s vysokou užitou hodnotou i dlouhou životností. Rýč se nemusí zlomit měsíc po dvou letech záruční doby. Řízená životnost je zločin.

5. Je třeba překonat monopolistickou tendenci, vyplývající z omezování přístupu k duševnímu majetku – literatuře, znalostem, patentům, autorskému právu a vědeckým poznatkům. Copyright musí být omezen na dobu 10 let či méně a pokud možno, musí ho nahradit státem podporovaný copyleft – sdílení znalostí, hrazených z veřejných zdrojů, všemi. Jen tak lze překonat narůstající rozpor mezi Severem a Jihem. Veřejné prostředky nesmí směřovat k podpoře privátním copyrightem omezených postupů, výrob a služeb. Zvykejme si na nákladově, nikoliv marketingově určované ceny.

Brzda v podobě extenzivního uplatňování autorských a patentových práv je nejviditelnější a nejnepřijatelnější v zdravotnictví, kde multinacionální korporace vyžadují monopolisticky či oligopolní definované platby za patenty, mnohdy za zlomek ceny získané od státem podporovaných vědeckých a výzkumných pracovišť. Nelze 20 let i déle vydírat celý svět hrozbami nezvládnutelných epidemií a zejména v oblasti zdraví je produkce generik nutností přežití celých populací. Technický pokrok nelze používat k politickému vydírání či neokolonialistické nadvládě. Ovládaných je řádově více, než ovládajících. Zvykejme si proto na svět globální kooperace, nechceme-li globální válku, onen střet civilizací.

Ekologie a ekologický přístup nesmí být náboženstvím chudoby, nutící společnost k askezi či vynucující monopolistickou daň bez zjevně racionálních důvodů.

Zvýšení životnosti výrobků, prodloužení záruk či modularita a standardizace výrobků povede k ukončení kultu módnosti, prestižní spotřeby a nastolení standardů estetické střízlivosti a racionálního funkcionalismu jako jediné cesty k minimalizaci odpadků (automobily a jejich náhradní díly, počítače a software, telefony, oděvy apod.) Cesta k tomu bude muset být vynucována spotřebiteli i státy formou importních přirážek k ceně výrobků, které tyto parametry nesplní.

Cílem je např. celosvětová záruka výrobce na bezchybnou funkčnost a životnost výrobku ze současných tří let v EU na 5 a více let bez vazby na teritorium a autorizaci prodejce, záruka oprav, náhradních dílů, technické podpory, update a kompatibility. Cestou jsou globální otevřené standardy kompatibility rozhraní udržované minimálně 15 let. Cestou je i jistota výroby náhradních dílů a možnost výroby pro třetí svět, jištěná předáním kompletní výrobní dokumentace výrobků do státem nebo veřejnoprávní nadnárodní korporací spravované databáze a uvolněním dokumentace k výrobě po patnácti letech k veřejnému a nijak už nezpoplatněnému použití.

6. Příští etapou by mělo být nejen zavádění čtyřdenního pracovního týdne a rozvoj průmyslu volného času, ale i důsledné začlenění zdravotní a sociální péče, stejně jako péče o třetí věk (stáří) do zákazníkovi exaktně vyčíslených sociálních nákladů každého výrobku (obdoba DPH jako daň sociální odpovědnosti). To ovšem předpokládá zásadní omezení plýtvavé konkurenčnosti výrob spolu s neodůvodněnými a neekologickými dopravními náklady. Cest k jejich zdanění a regionalizaci zaměstnanosti, výroby i spotřeby je mnoho (plošně uplatněné výkonové mýtné, spotřební daně z fosilních paliv)

7. I politika se musí vrátit od mediálně pokřivené podoby bezcharakterního politického marketingu s výrazně mocenskými, autokratickými cíli k autentickému obsahu a původní antické ideji správy věcí veřejných ku všeobecnému blahu většiny, ne-li dokonce všech. Cestou k tomu může být konsensus na objektivizaci a deideologizované racionalizaci společenských rozhodovacích procesů a jejich realizace cestou elektronických systémů řízení a plánování podobně, jak je tomu dnes v privátní podnikové sféře.

8. Je třeba se vrátit k roli státu při určování společensky potřebných parametrů urbanizace sídel a odstranit stav, kdy kdejaký hlupák spekulativně skoupí pole na periferii, postaví na nich domy a nepostaví k nim cesty a občanskou vybavenost. Chaos "neviditelné ruky trhu" musí nahradit řád, nemají-li zanedlouho vzniknout slumové čtvrti i u evropských měst.

9. Mediokracie je především selhání výchovy a vzdělávacího procesu. Společnost se musí naučit média a jejich postupy znát. Pochybování je matkou pokroku a opakem víry. Výchova k mediální gramotnosti je a musí být součástí základních dovedností každého, stejně jako umění číst, psát a počítat. Nelze trvat na křesťanském axiomu, tvrdícím na úvod evangelia sv. Jana, že na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. Ne všechno slovo je dnes "od Boha". Je třeba si uvědomit kruciální charekater druhé, bezprostředně následující věty Janova evangelia: To bylo na počátku - u Boha. Jen "u Boha". Dnes je tomu, díky reklamě a stále více se rozmáhajícím manipulacím řízené komunikace, jinak. Podpora a obhajoba médií veřejné služby, solidárně hrazené a podléhající veřejnému dohledu, musí být klíčovou snahou, odporující privatizaci veřejného prostoru. Nelze ale akceptovat svobodu slova bez odpovědnosti za vyřčené. Nelze akceptovat pseudonymitu či anonymitu jakýchkoliv informací.

10. Přechodu od zastupitelské k přímé demokracii musí předcházet celospolečenská občanská výchova – proces všeobecného vzdělání populace v oblasti řízení a rozhodování, s přihlédnutím k nutnosti překonat rizika mediální i politické manipulace a populismu u laiků. Možnost ovládat politické procesy přímo je vrcholný stav důvěry v pozitivní motivaci společnosti – ne nepodobnou onomu slavnému revolučnímu výroku: "rozdejte zbraně lidu". Jednou z cest vedoucích k tomuto procesu je společenská odpovědnost. Deanonymizace rozhodování, elektronická evidence rozhodnutí a přímá vazba nesprávných rozhodnutí na ekonomický a společenský status voliče. Zvykněme si, že v době elektronických registrů a všezahrnující evidence veškerých dat stejně jako naše daňové přiznání (důkaz prospěšnosti pro společnost) , tak i politická aktivita se už dnes stala věcí veřejnou.

Za "dav" ani "lid" už se nikdo nikdy nebude moci schovat. Neděsme se té odpovědnosti, ale přijměme ji. Jako svobodu v poznané nutnosti.

Závěr této benefice s vysvětlivkami zakončím opět verši básníka Hálka: Jeť srdce pěvců nejčistší a všeho hněvu prosté, a co vám zpíval od srdce, to ve svém srdci noste.

Vytisknout