Rusové jako vyspělý, kulturní národ Západu

16. 11. 2009 / Boris Cvek

Mě postoje Reagana, paní Thatcherové, Mitteranda a jiných západních politiků, kteří se báli náhlého pádu sovětského impéria, vůbec nepřekvapují. To se nijak nevylučuje s tím, že Západ vnímal SSSR jako nepřítele a v delší perspektivě si přál jeho pád a o jeho pád se od konce druhé světové války tak či onak snažil.

Je to podobné jako v případě nacistického Německa, kdy zejména Britové (ale i Američané) měli strach z to, že Němci - i když nepřátelé, které bylo třeba porazit na hlavu - budou příliš utlačeni jako po 1. sv. válce (v tom smyslu máte zcela pravdu, že všichni žijeme v minulosti - zkušenost totiž pochází z minulosti a ne z budoucnosti).

To, že si někdo přeje po svém vítězství klid a mír, nikoli rozpad a další válku, to je zcela logické, a pro Západ musela být myšlenka sesunutí se sovětského impéria tak náhle, jak se to stalo v roce 1989, nebezpečným bláznovstvím.

Když bych měl říci, kdo byl hlavním hrdinou zhroucení komunistického bloku v roce 1989, tak to byl Gorbačov, který umožnil to, co by bez jeho osvíceného přístupu (už od začátku tzv. "přestavby" a "glasnosti") bylo velice nebezpečné a destabilizující. Gorbačov jako šéf KSSS a SSSR byl ovšem výsledkem prozření (zejména KGB, neboť KSSS během Brežněvovy éry zatuhla a žila totálně v minulosti), že studenou válku není možné i nadále ze strany SSSR držet ani ekonomicky, ani morálně.

A v tom je z dlouhodobého hlediska velká síla západního antikomunismu, že udržel to napětí a ten rozdíl mezi demokracií a sovětským impériem a že nepodlehl velkému, zejména poválečnému, tlaku sovětské propagandy, že sovětský režim je legitimní, spravedlivější a lepší než západní demokracie. A s tím souvisí i celá studená válka, již Sověti nakonec museli vzdát.

To Gorbačov udělal ovšem způsobem, který dodnes bere dech a dává Rusům, jako zřídkakdy v dějinách, vizitku vyspělého, kulturního národa Západu.

S tím právě nikdo nepočítal, že tohle bude možné, stejně jako třeba s tím, že sjednocené Německo nebude zase nacionalistický stát jako od svého prvního sjednocení v roce 1871 bylo zatím vždy, ale stane se jako suverénní, samostatný stát jedním z nejméně arogantních a nejkonstruktivnějších států sjednocené Evropy, který ze své ohromné ekonomiky dotuje velkou část méně schopných sousedů.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 17.11. 2009