Hic Rhodos, hic salta

16. 11. 2009 / Ladislav Žák

Dostal jsem na příspěvek řadu ohlasů, které měly jedno společné. Byla to výzva k tomu, abych byl konkrétní a zveřejnil ono L., konkrétní gymnázium a v neposlední řadě pojmenoval i paní profesorku. Odpovídal jsem různými slovy, ale i mé odpovědi měly jedno společné. Bylo to moje odmítnutí dělat revoluci nebo alespoň revoltu zvenčí, když zatím není patrné, že by to budilo nějaký systémový odpor uvnitř. Ostatně, kromě několika peprných poznámek studentů a rodičů a několika protestů na nástěnce v tom smyslu, že je to horší než tenkrát, nebyl na nic jiného čas, protože škola začne fungovat až ve středu. Navíc z principu nerad vstupuji do střetů, ve kterých nemám co ztratit, protože to vede k morálnímu hazardu na cizí účet.

V podstatě jde o prkotinu, skutečně flagrantní příklad lidské hlouposti, zabedněnosti a servility, cizím slovem rektálního alpinismu. Bylo nekorektní dělat z toho dalekosáhlé zobecňující závěry. Daleko důležitější bude, zda se na té samé škole najdou mezi profesory i studenty lidé, kteří to, co se stalo, pochopí jako šanci otevřít diskusi a udělat nějaký závěr. Udělat hloupost může každý, rektálních alpinistů bude mezi námi vždy dostatek a žádné odsudky, bůh ví odkud, s nimi moc neudělají. Musí ucítit působení odlišného názoru přímo ve svém okolí a nesmí jít o nějakou štvavou kampaň, ale jasně argumentovaný názor, že to a to nechceme nebo to a to chceme a stojíme si za tím. S takovým názorem se musí takový člověk potkávat natolik často, aby pochopil, že normální není dělat ze studentů cinkající dvacítky na školním dvoře, ale třeba to, že se s nimi bude hovořit o tom, že o svobodu je třeba usilovat bojovat každý den a že ji nelze od nikoho dostat ani nikomu jinému dát.

Musím se přiznat, že očekávám s určitým napětím další zprávy z města L., protože pro mne budou důležitou odpovědí na otázku, jestli to celé tenkrát nebylo zbytečné a zda ti dnešní mladí nejsou odsouzeni k tomu, prožít si to celé znovu, včetně toho, že další změna už může mít do sametu skutečně daleko. Věřím, že v gymnáziu v L. lidé pochopí, že to oni a jenom oni musí udělat něco tam a teď a nikoliv někdo jiný, něco, někde jinde a někdy jindy...

Přes veškeré teorie, svědectví a výklady bylo právě toto podstatou událostí 17. listopadu a to jak toho před 20, tak i toho před 70 lety, který je vedle toho mladšího tak trochu Popelkou. Snad právě v tom já spatřuji jejich odkaz a doufám, že nejsem sám.

Vytisknout