Radar a politika americké vlády?

24. 9. 2009 / Jiří Jírovec

Občanská iniciativa (bezmocnost bezmocných) by sice mohla být považována za projev Havlem propagované občanské společnosti, ale on sám ji zřejmě zavrhl a píše o čecháčkovství. Pokud americké pravicové sdělovací prostředky píší o Obamově rozhodnutí nepostavit radar v Brdech jako o zrazení východní Evropy, je to jen důkaz toho, že je zajímá pouze názor "loajálních spojenců" a nikoli hlas většiny lidí.

New York Times píše o zklamání polské a české vlády a dodává, že americký president bude muset "zajistit, aby se Moskva chovala slušně".

Co výraz "chovat se slušně" vlastně znamená? Ve souvislosti s Ruskem patrně očekávání, že přijde nový politik typu Jelcina, který obnoví ztrátu zahraniční kontroly nad přírodním bohatstvím Ruska.

Odváží se někdo vyžadovat slušné chování třeba od americké vlády? Položme si otázku, proč lidem tak těžko dochází zrůdnost americké politiky. Udělejte si malý test a přečtěte titulek článku, který zanikl v žabomyší válce o úspěch či neúspěch protiradarových sil: Studená válka: Plány Washingtonu na střet s Moskvou a Pekingem počítaly se 600 miliony obětí.

600 miliónů obětí je číslo tak nepředstavitelné, že patrně s nikým nehne. No jistě, týká se Číňanů a Rusů. Nadlidi z tak zvané euroamerické civilizace osud "podlidí" nikterak nezajímá.

Zmíněný článek Daniela Veselého ale neobjasňuje, jak k takovému střetu mohlo dojít. Teď, když studená válka údajně skončila, vstupuje do hry projekt Nové americké století , který může nově zahájenou studenou válku převést v horkou. Je jen nutné najít vhodné záminky a zajistit, aby aby první úder, který americká vláda ve svém arsenálu ponechává, vyloučil odvetu, která by postihla USA.

Součástí nových plánů je samozřejmě intensivní propaganda. To, že Havel, Vondra a další mluví o ruské rozpínavosti, lze považovat za americkou objednávku. Zrušení radaru je trik, který má umožnit rozmístění raket. My jsme vás neopustili a nezradil,i tvrdí v rámci stejné kampaně Američané. Dáme vám, nebo spíš prodáme, rakety.

Rusové, logicky vzato, nemají důvod někam expandovat. Mají obrovské území a na něm obrovské množství surovinových a energetických zdrojů. Z jejich hlediska stačí mít kontrolu nad vlastními zdroji a čekat, až okolní svět k nim přijde nakupovat.

Všimněme si, že pokud jsou Rusové znepokojeni, je to ve spojení s vojenskou přítomností NATO a USA v blízkosti jejich hranic.

V příštích válkách, které USA povedou, ovšem nepůjde o ideologii, ale o přístup k surovinám a energii. Před časem odborníci v NATO vyhlašovali, že globální oteplení povede k otevření moře podél ruských severních hranic a k možné válce (s Ruskem) o tamní surovinové zdroje.

Možné je to, že USA budou chtít dát svým věřitelům lekci ohledně vymáhání dluhů. v Pozoruhodný odhad budoucího vývoje najde čtenář v posledních dvou odstavcích článku Františka Nevařila Nemocný kapitalismus :

"Zbývá jim (americké vládě, poznámka JJ) jen specifická ale nejreálnější "třetí cesta", to je loupeže majetků u druhých. Především k ní zřejmě dojde tak jako tak na základě výrazného znehodnocení dolaru, které je tak říkajíc "na stole". Věřitelé spláčou na výdělkem, pokud si to ovšem nechají líbit. Ale asi jim nic jiného nezbude. Ani to však stačit nebude. Bude muset jít o získání nových reálných zdrojů, jak už to světu ukázala nedávná válka v Iráku. Na tapetě je teď jako hlavní především Rusko. Jistě mezitím budou probíhat nejrůznější rituální gesta a "vzájemná jednání" s nejrůznějšími kompromisy, ale konečný cíl pořád zůstává. Nelze mu přece nechat tak ohromné zásoby energetických a dalších surovin a zdrojů, když jim samým se jich nedostává. Navíc je nutno vyřadit jeho pořád významný jaderný potenciál, který by je mohl ohrozit.

K dispozici je přece rozpracovaná strategie prvního jaderného úderu, pokud se jim hrozbu odvety podaří na bázi supermoderních vojenských technologii vyřadit nebo minimalizovat. Reálnější možná ale bude tak říkajíc využít k jeho rozbití a pohlcení spolek "ochotných" států z bývalého sovětského bloku, především těch nejhorlivějších ze střední Evropy a Pobaltí. Ti, jak se zdá, budou ochotni položit na oltář velkého bratra své vlastní země i jeho obyvatele a byla by hloupost to s nimi ruku v ruce nepřipravovat.

Takže střední a východní Evropa nemají daleko k tomu, aby se opakovaně staly světovým válčištěm. USA nakonec mohou zůstat jakoby stranou, nakonec poskytnou jen nějakou tu záminku a samozřejmě zbraně a nutnou podporu. Evropská unie si přitom také přiloží své polínko.

Samozřejmě nevíme jak se vyvine situace u jiných důležitých hráčů, nejen Číny ale třeba i Latinské Ameriky. V každém případě čekají Rusko v nejbližších letech horké chvíle, pokud bude ochotno a schopno své území, lidi a zdroje ochránit. Zdá se, že se vrátila nejistá situace třicátých let minulého století ohlašující nástup nových Mnichovů či nějaké velké války. Může tomu tak být i nemusí. V každém případě platí, že v zoufalé situaci mohou nejen lidé ale i státy dělat zoufalé věci, například kdyby nedokázaly unést ztrátu světové nadvlády."

Vytisknout