O vědu jde až v první řadě...

26. 8. 2009 / Ladislav Žák

Dostal jsem pozvánku na demonstraci Stop tunelování české vědy a kultury na Palachovo náměstí, a protože byla od mého profesora deskriptivní geometrie z tanvaldského gymnázia, který se stal za ta dlouhá léta vědeckým pracovníkem v oboru filosofie, bylo to pozvání dvojnásob milé a rád jsem ho přijal. Musím se přiznat, že jsem před Rudolfinum směřoval s určitými obavami, kolik se tam v tom žhavém prázdninovém odpoledni sejde lidí, ale musím říci, že jich tam bylo přesně tak akorát. Prostor byl zaplněný lidmi všech generací a mladí byli ve výrazné většině. Potkal jsem tam své učitele i spolužáky, vyslechl jsem si názory účastníků i řečníků.

Pokud bych měl vyslovit svůj soud, pak to byla demonstrace velice důstojná, moudrá, ba slušná.

Otázkou zůstává, nakolik bude účinná, protože normálnímu establishmentu by svítila červená už v okamžiku, kdy se někdo tak vzdálený praktickému společenskému a politickému životu jako vědci, pracovníci základního výzkumu, rozhodnou protestovat v ulicích, ale od toho našeho letního, překlenovacího, loutkového Strakova ansámblu se tohle očekávat rozhodně nedá.

Stejně tak nelze něco podobného čekat od Lidového domu nebo Jánského vršku, protože odtamtud ten komplot proti základnímu výzkumu vyšel. Bystrým politickým analytikům neunikla skutečnost, že z akademie věd a jejích ústavů se do stranických kasiček nevrací z alokovaných veřejných prostředků patřičné všimné, a proto se dokázali dohodnout velmi rychle na tom, že tenhle kohout se musí pořádně přivřít. Naděje na povolební změnu je mizivá, protože v otázkách "malých domů" nepřestala opoziční smlouva nikdy existovat a může maximálně přerůst ve velkou koalici.

To, co bylo na celé demonstraci pro mne snad nejvíce sympatické, bylo to, že jejím účastníkům šlo kupodivu v první řadě skutečně o věc, tedy o vědu. Nebáli se o sebe, i když se samozřejmě ani tento individuální motiv vyloučit nedá. Byla to demonstrace skutečně svobodných, nezávislých lidí, kteří si byli jisti svou věcí, svou pravdou. Musím říci, že to bylo velmi příjemné prostředí a není mi zcela jasné, proč se ho snad jediný účastník z řad vrcholných veřejných činitelů, Karel Schwarzenberg, tak záhy opustil.

Bylo to krásné, uvolněné odpoledne na velice závažné téma a iniciativa Věda žije si zaslouží širokou podporu. Je celkem jasné, že pokud upadne do chudoby Česká akademie věd a budou drasticky omezeny akademické svobody na vysokých školách ve prospěch "aplikovaného" výzkumu a "manažerského" řízení vědy a vysokého školství, pak tím ztratí něco každý z nás. Ztratíme kus své svobody i své hrdosti. Zmizí významná část veřejného prostoru a stranickým kasičkám pak už nebude svaté vůbec nic. To jsou rozhodně věci, za které stojí se tak trochu poprat. A dovolím si říci, že i daleko méně vybíravými prostředky než tomu učinili naši vědci na Palachově náměstí.

Teď jde jenom o to, aby si naši akademici naplno uvědomili, jaký potenciál se v nich skrývá, a dokázali ho napřít patřičným směrem. Nejde jen o protestní shromáždění, jde i o aktivizaci jejich potenciálu v právních záležitostech a především potenciálu jejich domácích a mezinárodních kontaktů. Je pravda, že proti nim stojí zcela splachovací kabinet, ale kapka ke kapce...

Vědecký výzkum, Akademie věd a společnost
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 26.8. 2009