S křížkem po funuse

13. 8. 2009 / Ladislav Žák

Myslím, že docela dobrým symbolem přístupu našich nevolených vyvolených k řešení problémů je vládní boj s přemnoženými komáry. Vláda schválila příslušné usnesení, ale trvalo jí to tak dlouho, že se mezitím komáři stihli vylíhnout a dokonce několikrát. Vláda má ovšem splněno a drobný lapsus spočívající v tom, že usnesení přišlo s křížkem po funuse, odbyla tím, že byla prostě pozdě požádána. Vláda nám tak sdělila, že pokud se nebudou komáři řídit správním řádem a ústavou, tak mají prostě občané smůlu. Politické a podnikatelské elity se bez ohledu na barvu a vyznání ukázněně odebraly společně do krajin s nižším výskytem komárů a tudíž nebylo vlastně co řešit.

Velice podobně se vláda chystá i na dosud nevylíhnuté viry prasečí chřipky. Pokud pominu tu okolnost, že jde v zásadě pouze o „šrotovné“ pro farmaceutické firmy a příslušnou vratku do partajních kasiček, které vyhubnou ve volebním klání, pak lze pokládat za okouzlující, že pro vládu není vůbec důležité, kdy se bude očkovat, zda to bude vůbec potřeba, ale nahlas prezentuje to, že klíčové je to, kdy to bude schváleno. Navíc nikoliv námi, ale někým kdesi v EU. Mám takový pocit, že to opravdu tak trochu zavání nesvéprávností a omezenou suverenitou, a to ještě nemáme ani schválenou Lisabonskou smlouvu.

Psát o tom, jak se tato vláda staví k hospodářské krizi, je opravdu nošením sov do Atén. Státní rozpočet je opět na vodě, přestože všichni s čtyřmi měšťankami vědí, že když chybí příjmy, tak se musí omezit výdaje. Na to ovšem vláda nemá mandát, protože, když se peníze nevydávají, tak se ani nevracejí. A máme před volbami... Stojí za povšimnutí, že se šetří především tam, kde se nedá očekávat malá domů. Tedy na normálních obyčejných lidech a jejich platech a důstojné existenci zaměstnance. Opravdu šetřit se začne, až nebude co a čím šetřit. Do té doby se bude blábolit a lhát o odrážení se ode dna. Těšínská jablíčka se však nehodí ani do pálenice a není pamětníka, že by se z nich někdo najedl. Odraz ode dna, to je taková „jitrnice, jakou svět neviděl...“ Poslední taková jitrnice začala poněkud smrdět, když český odraz ode dna skončil velkou boulí o evropský strop...

„Tento způsob vlády zdá se být poněkud nešťastným...“ řekl by Antonín Důra a dalo by se očekávat, že něco podobného bude zaznívat i z politické scény a možná poněkud razantněji i ze sdělovacích prostředků. Dalo by se očekávat, že někdo začne řvát, že nás Strakova loutková akademie přivede kromě ke komářím štípancům také na buben a částečně i do hrobu. Nicméně, je ticho. Snad před bouří, ale spíše je to lhostejnost a rezignace.

V každém případě nás letní překlenovací festival Strakovy loutkové akademie přijde hodně draho. Obrazně řečeno, všichni sedíme za své v první lóži v La Scale a na scéně oba muzikanti, harmonikář a dirigent, dělají, co mohou... Operní soubor je na turné v Toskánsku a tak raději nezpívá nikdo, protože se bojí otevřít ústa. A že by se zpěv ozval z lóže, v to lze jen tiše doufat.

Vytisknout