Chavez chce válku

12. 8. 2009 / Fabiano Golgo

Írán se rozhodl stíhat mimo jiné i britské a francouzské občany, aby naznačil, že nedávné veřejné protesty proti výsledkům tamějších prezidentských voleb vyvolali cizinci. Jak si Češi dobře pamatují, pokud se někdo v zemi bouřil, byli přece za tím vždycky cizáci imperialisté. Chavez také často používá slova "imperialisté", protože ve všech z nás je skryt instinktivní strach z lidí, kteří patří "k jiným kmenům" -- je to obranný mechanismus, který v nás vznikl za tisíce let, kdy jsme žili v divočině. Imperialistická země je takové země, která by nás mohla spolknout, podrobit a zotročit. Oni versus my, je to velmi efektivní manipulace našich instinktů. Vymyslet si obětního beránka, to bylo vždy efektivním způsobem jak dosáhnout společenské solidarity.

Vzhledem k tomu, že se do Bílého domu dostal charismatický Obama, Chavez měl potřebu zaměřit svou nenávist na někoho jiného, protože i Venezuelané propadli charismatu prvního černošského amerického prezidenta. Tak se stala hlavním terčem Chavezovy slovní agresivity Kolumbie.

Pravda za tím vším je jednoduchá: Venezuelská inflace je taková, jaká byla před deseti lety. V roce 2008 dosáhla 31,4 procent. Ceny potravin vzrostly až o padesát procent. Venezuelská ekonomika je v chaosu, bezmocně závisí na vývozu ropy, protože v mnoha jiných sektorech není dobře rozvinuta. Jediným způsobem, jak neutralizovat nespokojenost, je zaměřit se na vnějšího nepřítele. Až 90 procent venezuelského vývozu tvoří ropa a příjmy z ropy činí téměř 50 procent jejího rozpočtu.

Známkou toho, že veřejné financování se dostalo do potíží, je skutečnost, že v lednu Chavez použil 12 miliard z 42 miliard dolarů rezerv venezuelské ústřední banky na svůj zdravotnický program a program proti negramotnosti.

Když přijel Chavez do Ekvádoru na summit Unie jihoamerických států (UNASUR) den po údajném kolumbijském nájezdu na venezuelské území, řekl reportérům. "Vítr války začíná dout. Nedovolím, aby udělali Venezuele to, co udělali Ekvádoru." Mínil tím kolumbijský nájezd v roce 2008 na tábor partyzánů na ekvádorském území.

Naproti tomu v Brazílii bylo osvobozeno z chudoby demokratickými a nesocialistickými prostředky za vlády prezidenta Luize Inácia Luly da Silva asi 22 milionů lidí, díky robustnímu hospodářskému růstu a vládním grantům pro chudé rodiny. To je více než dvojnásobek počtu obyvatel sousední Bolívie. Jako prezident vládne kdysi radikální Lula umírněně. Zklamal tak extremně levicové křídlo své vlastní strany a nyní stále levicovější čelné politiky na jihoamerickém kontinentě.

Chavez je však voják. Jeho vzdělání a mládí bylo založeno na vojenském myšlení. Potřebuje válku na to, aby splnil své poslání. Je to muž, který věnoval svůj život armádě, pokusil se ovládnout svou zemi pučem a praktikuje své bojové umění slovy. Útočí na všechny, kdo mu zkříží cestu, od španělského krále až po Obamu.

V Quitu, kde se sešli všichni jihoameričtí prezidenti (s výjimkou kolumbijského prezidenta Alvara Uribeho, jehož země zrušila diplomatické styky s Ekvádorem) na regionálním summitu, narušil Chavez konstruktivní atmosféru tím, že začal křičet při svém projevu, že "Yankejové" už velí kolumbijským armádním jednotkám. "Hrozba proti nám roste. Apeluji na lid a na ozbrojené síly, pojďme, buďme připraveni k boji!"

Chavez nařídil koupi zbraní z Ruska na obranu své země proti možnému americkému útoku. A víme, že když si chlap koupí hračku, není to jen na okrasu, musí jí použít.

Kolumbie popírá, že by její vojska vstoupila na venezuelské území a brazilský vojenský pozorovací satelit o ničem takovém neposkytl žádné informace.

Deset let platná dohoda mezi Kolumbií a Spojenými státy vedla ke zvýšení počtu vojáků na 1400. Jejich oficiálním úkolem je pomáhat v boji proti narkotikům, vzhledem k tomu, že se v Kolumbii vyrábí největší množství kokainu v celé severní a jižní Americe. Uribe tento týden navštívil sedm jihoamerických zemí, aby uklidnil skeptické sousedy ohledné svého návrhu postavit ve své zemi další americké základny.

Samozřejmě, nikdo nepochybuje, že by mohlo být použito amerických základen, kdyby se Venezuela rozhodla začít šířit svůj socialistický sen do sousedních zemí silou. Avšak mnoho lidí vítá plán na budování nových amerických základen, protože se obávají Chavezových možných plánů na vytvoření komunistického kontinentu v Jižní Americe. Chavez bojuje proti imperialismu, i když on sám je imperialista, přímo pomáhá financovat a ideologicky ovlivňovat vlády Bolivie, Ekvadoru, Argentiny, Uruguaje a dokonce i středoamerického Hondurasu a El Salvadoru.

Během summitu UNASUR požádali Lula a argentinská prezidentka Cristina

Kirchner venezuelského a ekvádorského prezidenta, aby nenavrhovali oficiální protestní rezoluci proti kolumbijským plánům na rozšíření amerických základen (v Kolumbii jsou už stejně dlouhá desetiletí). Lula zdůraznil, že summit není pro takovou debatu vůbec vhodným místem, a požádal, aby se o té otázce debatovalo na schůzce v budoucnosti, která by se zabývala bezpečností v Jižní Americe. Cristina

Kirchner nabídla pro tuto schůzku Argentinu. Uvedla, že její země je v této věci neutrální. Lula se domnívá, že by měl být pozván Obama, aby mohl vysvětlit americké plány pro Kolumbii.

Veškerá tato Chavezova válkychtivá rétorika má zjevný důvod: ve Venezuele se stav hospodářství v důsledku Chavezovy údajně socialistické politiky za posledních deset let jeho vlády nezlepšil. Chavezův současný mandát končí r. 2013. Ale Chavez zdůraznil, že třetí fáze jeho bolívarské revoluce potrvá až do roku 2019. Od doby, kdy Chavez převzal prezidentský úřad, stoupl počet vražd ve Venezuele dvaapůlkrát (na 15 000), takže se Venezuela stala jednou z nejnásilnějších zemí světa. Kokain je možno nakupovat i za denního světla přímo na hlavní třídě v Caracasu.

Nicméně je pravda, že Chavez nechal vybudovat v chudých oblastech zdravotní střediska s lékařskou péčí zadarmo a založil také malé potravinové trhy s dotovanými cenami. Na takových trzích však toho není moc k dostání. Venezuelané musejí shánět toaletní papír, rýži, pšeničnou mouku, mléko, vajíčka a maso. A měli bychom si uvědomit, že na rozdíl od Kuby, která tvrdí, že prázdné police v obchodech jsou tam důsledkem amerického embarga, Venezuela si může dovézt tyto výrobky odkudkoliv. Problém není ani to, že by Venezuela neměla finanční prostředky na dovoz toho, co chybí, ale všeobecná korupce Chavezovy vlády a jeho spojenců.

Diktátorské vlády anebo vlády soustředěné kolem jediného muže vždycky vyvolávají korupci. Tou jsou zasaženy její méně významní činitelé, státní úředníci a policie. Hlavním impulsem je pocit vyšší moci, který šíří všudypřítomný vedoucí představitel, jako za dnů George W. Bushe v USA.

Jak o tom mnohokrát psal americký tisk po zveřejnění děsivých fotografií týrání vězňů americkým personálem v irácké věznici Abu Ghraib, i bez přímého rozkazu od prezidenta lze Bushe považovat za spoluodpovědného za mučení a ponižování nepřátel, protože vytvořil atmosféru nenávisti "oni proti nám". Bush ponížil nepřátele Ameriky -- přestali být považováni za lidské bytosti a stali se držiteli bezcenných životů. Chavez dělá přesně totéž, tvrdí, že kritikové jeho vlády jsou teroristé, jak vidíme z ozbrojených útoků, které podporují Chavezovi spojenci proti televizním stanicím, nezávislým rozhlasovým stanicím a tisku.

Chaveze považují špatně informovaní levičáci či lidé, nemající rádi Ameriku za hrdinu. Avšak venezuelského prezidenta nemůže respektovat ani přijímat, a už vůbec ne oslavovat, nikdo, komu záleží na svobodě. Chavez je populistický diktátor, který u moci zneužívá vyvolávání strachu tak, jak to přesně dělal jeho někdejší úhlavní nepřítel George W. Bush. Podle odborníků dojdou Venezuele koncem roku 2010 peníze pro Chavezovy sociální programy. A pak se stane co? Zjevně potřebuje pak Chavez válku, na niž pak bude moci svést své ekonomické potíže.

Vytisknout