USA: Veřejná debata se mění v hysterickou štvanici

11. 8. 2009 / Karel Dolejší

Sociologický výzkum zadaný serverem Daily Kos ukázal, že skupina takzvaných "Birthers" - halasně a agresivně vystupujících lidí, jež stále nevěří, že je Barack Obama americkým občanem, a upírají proto prezidentovým rozhodnutím legitimitu - zahrnuje až 11% dospělých Američanů. V této skupině jsou nadreprezentováni bílí republikánští voliči z Jihu, zejména ve věkových kategoriích 30-44 let a nad 60 let. Jinak řečeno, "Birthers" se zřejmě z velké části kryjí s tradičními jižanskými rasisty, pro něž je Barack Obama prostě a jednoduše špinavý negr.

Velmi zajímavý je také příběh harvardského právníka Casse Sunsteina nominovaného Obamou do vedení Office of Information and Regulatory Affairs. Sunstein, mimo jiné autor několika studií o konspiračních teoriích, byl v době, kdy coby "nominee" podle obvyklé praxe nemohl vystupovat v médiích, Republikánskými kongresmany třikrát po sobě hystericky obviněn, že se v nové funkci chystá omezit práva držitelů zbraní a dokonce prý umožnit domácím zvířatům, aby žalovala majitele (?!). Výsledkem je zablokování nominace přinejmenším do září. Sunstein, kterého dokonce Wall Street Journal chválí za umírněné postoje k regulaci finančního trhu a environmentalisté považují za konzervativce, v roce 2004 zveřejnil knihu věnovanou problematice práv zvířat. V rámci likvidační kampaně Republikánů se ovšem publikace stala vítanou záminkou k pokusu o jeho odstřelení, jenž bohužel rezonoval v médiích právě v době, kdy se "obviněný" nemohl účinně bránit.

V této souvislosti je velmi zajímavá argumentace, jíž Sunstein použil v knize Going to Extremes věnované konspiračním teoriím. Lidé, kteří zastávají shodný extrémní názor, vycházejí ze vzájemné komunikace v homogenní sociální skupině s názory ještě extrémnějšími. Internet přitom funguje jako snadný zdroj dalších "potvrzení" téhož názoru ze strany lidí, s nimiž jinak nedochází k přímému kontaktu. Čím je skupina extrémnější, tím více akceleruje vzájemná amplifikace. Jakmile se objeví polarizace a mediánový názor ve skupině se začne vychylovat určitým směrem, ti kdo mají pochybnosti skupinu opouštějí, zatímco "silně věřící" zůstávají a navzájem se utvrzují ve "víře pravé". Podle dřívějších Susteinových prací jediný způsob, jak se zbavit konspiračních teorií, je od počátku a velmi často je vyvracet. V opačném případě totiž ozvěna moderních médií lidem umožní, aby si snadno nacházeli informace potvrzující jejich nejhorší obavy, zejména v nejistých dobách, jako je ta dnešní. Lidé si prostřednictvím podobných projekcí odreagovávají genaralizovaný pocit úzkosti, strachu a hněvu na pozadí jasně určeného cíle a přesvědčivého vyprávění. Ve fázi silné mediální ozvěny už lze proti kolektivnímu šílenství udělat jen velmi málo.

Sara Robinsonová si zase na serveru AlterNet všímá studie Roberta Paxtona věnované riziku přeměny demokracie ve fašistický režim. Podle Paxtona vznik fašistických hnutí nemůžeme vždy identifikovat na základě rétoriky, politiky nebo estetiky, ale specifický proces vzniku fašismu (coby politického zřízení organizovaného kolem kompenzačního kultu jednoty, energie a "čistoty" společenství) mívá celkem pět fází: V první fázi se na periferii objeví venkovské hnutí hlásající národní obnovu a nápravu sociálního řádu prostřednictvím renesance tradiční kolektivní mytologie a "očištění" společnosti od cizáků a intelektuálů, kteří údajně zavinili úpadek; v druhé fázi se hnutí zakořeňuje a mění se ve skutečnou politickou stranu, přičemž nějakým způsobem získá podíl na moci - k tomu je nutné, aby byl liberální stát oslaben a tradiční pravice byla v "klinči" s levicí, z nějž se sama nedovede osvobodit, a aby konzervativní elity jevily ochotu spolupracovat s "divokými" revivalisty; třetí fáze nastává, když vzniká pevná aliance mezi extrémisty a tradičními elitami a násilné metody se stávají běžnou součástí pravicové politiky - a právě v této fázi se podle Robinsonové nyní nachází americká politická scéna; ve čtvrté fázi aliance konzervativních elit a extrémního hnutí přebírá plnou kontrolu nad mocenským aparátem a poté se objevuje pnutí mezi oběma složkami - pokud získá vrch extrémistická strana, vznikne autoritativní policejní stát, kdežto pokud opět převládnou konzervativci, vznikne tradicionalistický autoritářský režim; poslední fáze se vyznačuje buď radikalizací režimu (v případě zahraničněpolitického úspěchu) nebo narůstáním entropie (pokud ambice režimu nejsou naplněny).

Je otázka, zda Robinsonová nevidí věci až příliš schematicky. Každopádně je zřejmé, že mimořádně oslabená Republikánská strana je nyní ochotna uzavírat aliance prakticky s kýmkoliv a použít takřka jakýchkoliv prostředků k tomu, aby Demokratům vládnutí maximálně znepříjemnila. Posun politické kultury směrem k hysterickému obviňování, k pokusům oponenta ukřičet a k hrozbě fyzickým násilím je zřejmý a velmi znepokojující. Zní to paradoxně, ale současná americká hysterie a paranoia se tak začínají až příliš podobat tomu, co je již řadu let přítomno v ruském bulváru...

Vytisknout