Upřesnění

7. 8. 2009 / Jan Čulík

Domnívám se, že se dopouštíte falešné generalizace, píše Jidřich Bešťák. Řeknete-li, že Česká republika leze Američanům kamsi, tak je to výrok všeobecně srozumitelný a pravdivý, protože se tím myslí, že tak činí především její oficiální představitelé. Pokud bychom však vzali její občany, tak už je to úplně jinak, jak jistě víte. Oficiální překlad dialogů amerického filmu nezvládl zřejmě jeden (?) k tomu neschopný člověk (nebo několik takových, nevím), ale asi ne Česká republika. Že Češi vlastně ani nevědí, co Američané říkají (v širším slova smyslu) je zřejmě také mnohdy pravda, ale bezpochyby opět bez té generalizace. Myslím, že menší část Čechů to ví, většina už sotva a další nemalé části Čechů to je fuk. Prostě - dobré, hloupé a zlé věci dělají opět jenom ti konkrétní lidé. Mnohá zkreslení se dnes a denně dějí prostě tak, že se, především v médiích, vezme určitý segment společnosti, dílčí názor užší skupiny lidí a vydává se za názor, postoj většinový, všeobecný.

Reakce Jana Čulíka: Myslím, že je to trochu složitější. Dovolte mi to upřesnit. Jestliže se ve veřejné sféře projevuje idiocie, potvrzuje to "establishmentový hodnotový systém". Idiocie se stává normou. Pak se děje, že úplně normální lidi začnou do nebe volající pitomost považovat za něco zcela běžného, jako se to stalo nedávno v případě ultrahloupého článku paní Moigne vydaného v MFD. Psali mi lidi, co na tom vidím, že prý je to "úplně normální". Není to "normální", je to šokující primitivismus, jinde v novinách, které si říkají lživě "kvalitní" naprosto nepřijatelný, a je na to třeba poukazovat. Od pádu komunismu až do dneška vznikl v Čechách režim, který lidem nabízí odpadky a předstírá, že je to zlato. Je povinností kažého přemýšlivého člověka zdůrazňovat, že je to lež a že to zlato není.

V žádném případě si nemyslím, že v ČR neexistují inteligentní a vzdělaní lidé (mnohokrát jsem to napsal), jde ale o to, že jsou idiocií ve veřejné sféře a v sdělovacích prostředcích marginalizováni.

Význam nezávislého a kritického myšlení, poukazujícího na všeobecnou omezenost mainstreamového společenského diskursu, není samozřejmě v tom, že by takové psaní dokázalo v české společnosti něco změnit. Význam publikací, jako jsou Britské listy nespočívá v tom, že by dokázaly veřejný prostor v ČR nějak zlepšit (můžeme psát o tom, co je špatně, třeba stokrát, nikdy se nic nezmění a mainstreamová média to budou dál ignorovat).

Význam publikací, jako jsou BL, spočívá v tom, že lidi s normálním, inteligentním a vzdělaným myšlením, mohou vyjít ve společnosti z izolace. Najednou vidí, že "nejsou blázni", že nejsou jediní, že nejsou osamoceni, - že názory, které zastávají, jsou běžné ve většině zemí světa, i když ne zrovna v českém mainstreamu, a že i v ČR je opravdu hodně lidí, kteří myslí obdobně jako oni, i když to médií se to nedostane. Mají možnost dát se dohromady.

Je nesmírně důležité poukazovat na to, že idiocie, která se stává v Čechách pomalu normou, není normální.

Při svých častých pobytech v ČR si uvědomuju, jak silně handicapováni jsou ti, kteří nemají žádnou zkušenost ze života z jiných zemí či kultur, a tak automaticky berou to, co vidí v ČR, jako realitu, jedinou možnou. Je to asi tak, jako když člověk nezná žádný cizí jazyk. Pak si myslí, že slovo "strom" je totožné s tím předmětem. Ve skutečnosti tomu tak není: je to jen náhodná nálepka a daný předmět má v jiných jazycích jiné, také naprosto relativní nálepky (tree, Baum. děrevo). Nesmírně výhodně je mít zkušenost z jiných zemí: umožňuje to nebrat žádný establishment vážně, v mém případě ani britský, ani český, a tedy potažmo, ani žádný jiný. Můžu brát například vážně posedlost českých médií Karlem Gottem, když ho v anglosaském světě nikdo naprosto nezná? Atd. Nemluvě o Lucii Bílé či Václavu Klausovi... :)

Dovolte mi historku: Moje mladší dcera, když byla ještě na střední škole, napsala kdysi pro Britské listy recenzi jednoho z dílů Harryho Pottera (anglicky ZDE. Pak jsme v Praze šli do kina a v jednom z pražských multiplexů jsme potkali Jiřího Peheho. Představil jsem mu svou dceru a on řekl: "Aha, to je ta píšící?" Vysvětlil, že četl její recenzi Harryho Pottera. Dcera byla mírně překvapena, neboť, tehdy, jako každý správný teenager si myslela, že otec dělá jakési pošetilosti, a nemyslela si, že její recenzi o Harry Potterovi bude v BL někdo vůbec číst.

Jiří Pehe odešel a já jsem dceři vysvětlil, že je to poradce Václava Havla.

Pak jsme se vrátili do Británie a starší dcera se ptala mladší dcery, co jsme dělali v ČR. "Ale, byli jsme v kině a tam jsme potkali poradce Václava Havla, který mi řekl, že četl mou recenzi," řekla jí stále ještě mírně překvapená mladší dcera.

Starší dcera tou dobou studovala v Oxfordu a kdesi se tam zmínila na nějaké party, že její mladší sestra napsala recenzi Harryho Pottera, kterou si přečetl poradce Václava Havla. A všichni ti dokonalí, superinteligentní a superbohatí studenti, kteří tam byli přítomni, budoucí vládci světa, se jí zeptali: "Poradce Václava Havla? A Havel - to je jako kdo?"

Vytisknout