Co ten starý komunista pořád otravuje?

6. 8. 2009

Obžalovaný režisérů Kádára a Klose je opravdu podařený film. Jsem opravdu rád, že jej mám ve svém archívu. Ale co Vám chci napsat, je reakcí na to, co z něj vyvozujete. Odhlédnu-li od toho, že jste jen tak mimochodem opomněl zmínit Vlada Müllera v roli ředitele Kudrny či autorku námětu Lenku Haškovou, v té době redaktorku Rudého práva, vidím, že pro Vás je těžko pochopitelné, že za minulého režimu nebyla kritika režimu něčím neexistujícím. (Vždyť stejného původu byly například i Opožděné reportáže Ladislava Mňačka!) A zrovna tak se soudilo, pane Čulíku -- rozkrádačky, podvody aj. A jak správně ke konci říkáte, v té době žili a jednali normální lidé, píše Pavel Tučka.

A věřím zároveň, že nemůžete Vy a Vám podobní chápat onu "uhlířskou" víru. Zrovna tak lidé nechápali nadšení prvních křesťanů, s nímž podstupovali římské mučení, zrovna tak nemůžete pochopit například Gustáva Husáka, který ač šest let v 50. letech vězněn, svou víru si zachoval. Kdo to dneska z tzv. demokratů o sobě může říci, v době přeběhlictví, měnění politických stran, jak konjuntura velí či ponožky zasmrádají!

Řekl bych, že je dost odvážné, v dnešní době justičních mafií a léta se táhnoucích případů úplatných soudců (viz např. soudce Berka, případ Čunek, Wallis či Srba, ale to jen tak namátkou) hovořit o nelegimitě socialistických soudů. Zrovna jako dneska byli soudci voleni a zrovna jako dneska byli mezi nimi lidé horší a lepší. Soudili tak, jak velelo tehdejší právo (nemluvím o 50. letech) -- nebo snad chcete říci, že veškeré soudní rozsudky z minulého režimu jsou nelegitimní, tudíž neplatné? To snad nemůžete myslet vážně ani Vy!

Možná že to zní dneska zvláštně, ale "hájení zájmů této společnosti, zájmů dělníků", jak prohlásil ve filmu jeden ze soudců z lidu, mi připadá daleko více odpovídající významu slova demokracie než rozsudky, kdy za zabití čtyř policistů dostane opilý gauner ČTYŘI roky, ale 90letá stará paní, která se zúčastnila zmanipulovaného soudního jednání, roků šest (opět jen namátkou).

Nemyslím si, že tzv. svobodné volby rovná se demokracie. Vždyť vidíte a znáte to sám, jak se dá zacházet s institutem voleb -- pokud někomu, nejlépe za mořem dlícímu, jejich výsledky nevyhovují, prohlásí se za zmanipulované a vyzve se k demonstracím. Vždyť je to jak přes kopírák -- v poslední době Ukrajina, Gruzie, Moldávie, Bělorusko. A to nemluvím o Palestině, kde ve svobodných volbách vyhrál Hamás. Kdo respektoval tyto svobodné volby?

Možná si řeknete, co ten starý komunista pořád otravuje? Ale ujišťuji Vás, nebyl jsem člen KSČ, nejsem ani člen KSČM, od svých pionýrských dob jsem nebyl v žádné politické organizaci, ale není mi lhostejné, co se dnes o té době říká. Minulý režim měl dost chyb, ale myslím (a opět nehovořím o 50. letech), že mezi ně nepatřil nedostatek kritiky a práva. Nikdy jsem se svými názory netajil (možná že jsem nebyl ženatý) a sociální a lidské spravedlnosti jsem věřil a věřím stále. Ale zároveň vím, že za současného režimu je to idealismus -- asi takový, jakému se vysmíváte Vy u ředitele Kudrny v Kádárově a Klosově filmu Obžalovaný.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 7.8. 2009