Čas zastavit ekonomický růst

7. 8. 2009

Zkušenosti s alternativami a disidentské skupiny -- jako jsou družstva, syndikáty, sdružení pro zachování selského zemědělství, některé nevládní organizace, lokální měnové systémy, sítě pro sdílení znalostí -- to vše reprezentuje pedagogické laboratoře nové společnosti. Jsou to lidové univerzity posilující rezistenci a napomáhající dekolonizaci imaginace.


KD│ Serge Latouche, emeritní profesor ekonomických věd na Université Paris-Sud, je jedním z hlavních proponentů "bezrůstové společnosti". Vyzývá k tomu, abychom se vzdali snahy dosahovat ekonomického růstu pro růst samotný, což je pomatený cíl se zničujícími důsledky pro životní prostředí. Pozemské zdroje a přírodní cykly, na nichž lidé závisejí, nemohou dále odolávat ekonomickému růstu, který je podstatou kapitalismu a modernity. Místo toho bychom měli budovat společnost záměrné skromnosti, kde se bude méně pracovat, aby se lépe žilo, spotřebovávat méně produktů lepší kvality, produkovat méně odpadu a více recyklovat. Taková společnost by měla obnovit smysl pro míru a udržitelnou ekologickou stopu a obnovit žití ve společenství namísto další akumulace přístrojů. Rozhovor pro IPS News vedla Claudia Ciobanu.

Jaké jsou charakteristiky společnosti bez růstu a jaké existující současné praktiky jsou s ní slučitelné?

Ukončení růstu neznamená negativní růst. Negativní růst je vnitřně rozporný výraz, který prostě potvrzuje ovládnutí kolektivní imaginace ideou růstu. Na druhé straně společnost bez růstu není alternativou růstu, ale spíše matricí alternativ, která opět otevře prostor lidské kreativitě, jakmile dojde k odstranění ekonomického totalitarismu. Společnost bez růstu v Texasu nebude stejná jako společnost bez růstu v Chiapasu, Senegalu nebo Portugalsku. Ukončení růstu opět otevře lidské dobrodružství pluralitě možných osudů.


Principy společnosti bez růstu už lze najít v teoretickém myšlení i v praktickém úsilí na globálním Severu i Jihu. Například pokus neozapatistů v mexickém státě Chiapas o vytvoření autonomního regionu a mnohé jiné jihoamerické zkušenosti, jako třeba v Ekvádoru, který do ústavy zakotvil cíl Sumak Kausai (harmonický život). Všechny možné iniciativy prosazující ukončení růstu a solidaritu se nyní také šíří z Jihu na Sever: AMAP (Sdružení pro zachování selského zemědělství ve Francii), které prosazuje přímé spojení mezi producenty a spotřebiteli a organické zemědělství; svépomocná produkce podle příkladu PADES (francouzský Program pro svépomocnou výrobu a společenský rozvoj, jehož cílem je pomáhat jednotlivcům a komunitám vyrábět zboží pro sebe i pro jiné v podmínkách eliminace peněžních plateb). Hnutí Transition Towns vzniklé v Irsku a šířící se do Británie, může představovat formu výroby organizované zdola nejvíce se blížící bezrůstové společnosti. Tato města tváří v tvář vyčerpávání zdrojů nejprve usilují o energetickou soběstačnost a v obecnějším smyslu prosazují princip komunitní odolnosti.

Jaká bude ve společnosti bez růstu role trhu?

Kapitalistický systém je tržní ekonomikou, ale trhy nejsou institucí náležející výlučně kapitalismu. Je důležité rozlišovat mezi Trhem a trhy. Trhy naštěstí nepodléhají pravidlu dokonalé konkurence. Vždy zahrnují prvky kultury daru, kterou se společnost bez růstu snaží obnovit. Zahrnují život ve společenství s druhými, rozvoj lidských vztahů mezi kupujícím a prodejcem.

Jaké strategie eliminace chudoby může globální Jih sledovat - myslím jiné strategie než Sever, který tak učinil na účet životního prostředí a zbídačeného Jihu?

Není nutné ani žádoucí, aby africké země zmenšovaly ekologickou stopu a HDP. Ale to neznamená, že je tam třeba vybudovat společnost růstu.

Především je jasné, že zastavení růstu na Severu představuje nezbytnou podmínku pro vznik alternativ na světovém Jihu. Dokud jsou Etiopie a Somálsko v podmínkách nejhoršího nedostatku potravin nuceny exportovat produkty, jimiž krmíme naše domácí zvířata, dokud živíme náš dobytek sójou získanou za cenu ničení Amazonského pralesa, dusíme každé úsilí Jihu o dosažení skutečné autonomie. Vymanit Jih ze závislosti na růstu znamená spustit účinný cyklus opatření k odstranění ekonomické a kulturní závislosti Jihu; dosáhnout opětného napojení na historickou linii přerušenou kolonizací; znovu zavést specifické opuštěné nebo zapomenuté produkty, stejně jako "neekonomické" hodnoty spojené s minulostí těchto zemí; obnovit tradiční techniky a know-how.

To je nutno zkombinovat s jinými principy, které platí po celém světě: Znovu definovat, co rozumíme například pod pojmy jako chudoba, vzácnost a rozvoj; restrukturalizovat společnost a ekonomiku; obnovit neindustriální praktiky, především v zemědělství; redistribuci; relokalizaci; opětovné využití; recyklaci.

Společnost bez růstu zahrnuje radikální změnu lidského vědomí. Jak je toho možno dosáhnout? Může k tomu dojít včas?

Je těžké zbavit se závislosti na růstu, zejména kvůli zájmům "dealerů" -- multinacionálních korporací a politických sil, které jim slouží -- na tom, abychom zůstali zotročeni.

Zkušenosti s alternativami a disidentské skupiny -- jako jsou družstva, syndikáty, sdružení pro zachování selského zemědělství, některé nevládní organizace, lokální měnové systémy, sítě pro sdílení znalostí -- to vše reprezentuje pedagogické laboratoře nové společnosti. Jsou to lidové univerzity posilující rezistenci a napomáhající dekolonizaci imaginace.

Jistě, nemáme mnoho času, ale chod věcí samotných může napomoci zrychlení transformace. Ekologická krize spolu s finanční a ekonomickou krizí, které zakoušíme, mohou představovat prospěšný šok.

Mohou konvenční političtí aktéři sehrát v transformaci nějakou roli?

Všechny vlády, ať už si to přejí nebo ne, jsou agenturami kapitalismu. V nejlepším případě mohou vlády jen brzdit procesy, které už dávno nemají pod kontrolou.

Považujeme proces sebetransformace společnosti a občanů za důležitější než volební politiku. I přes to ale nedávný relativní úspěch francouzských a belgických Zelených, kteří se ujali části bezrůstové agendy, považujeme za pozitivní znamení.

Celý článek v angličtině:ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 7.8. 2009