Washington je údajně v pozadí honduraského puče

20. 7. 2009

KD│Americké ministerstvo zahraničí prý předem vědělo o honduraském puči. Ministerstvo i Kongres poskytovaly prostředky i poradenské služby aktérům a organizacím, které se puče účastnily. Pentagon cvičil, školil, velel, platil a vyzbrojil honduraské ozbrojené síly, jež provedly převrat a potlačují projevy nesouhlasu ze strany honduraského lidu, napsala pro Globalresearch Eva Golinger.

Americká vojenská přítomnost v Hondurasu, jmenovitě základna Soto Cano (Palmerola) ležící zhruba 50 kilometrů od hlavního města Tegucigalpa, je údajně hlavním důvodem americké podpory převratu, který svrhl levicového prezidenta Zelayu. Základna byla provozována od roku 1981, kdy ji Pentagon začal využíval k operacím ve Střední Americe, především proti levicovým povstalcům. Plukovník Oliver North odsud podporoval operace "Contras" proti sandinistické vládě v Nikaragui - teroristické útoky, psychologickou válku, eskadry smrti a zvláštní tajné akce, v jejichž důsledku zahynuly desetitisíce zemědělců a dalších civilistů, tisíce dalších zmizely, byly mučeny nebo zraněny.

Dozor nad těmito operacemi měli John Negroponte, tehdejší velvyslanec v Hondurasu, Oliver North a specialista na podvratné operace Otto Reich; všichni se podíleli na skandálu Írán-Contras, při němž obcházeli rozhodnutí Kongresu ukončit financování polovojenských uskupení a eskader smrti. Prostředky byly získávány ilegálním prodejem zbraní Íránu.

Základna Soto Cano hostí americké vševojskové úkolové uskupení (Joint Task Force) Bravo. To zahrnuje přibližně 600 vojáků, 18 bojových letadel, vrtulníků UH-60 Black Hawk a CH-47 Chinook využívaných při speciálních operacích. Na základně také sídlí Honduraská letecká akademie.

Honduraská ústava nedovoluje přitomnost cizích jednotek v zemi. Soto Cano bylo tedy zřízeno na základě nepsané "dohody" z roku 1954 povolující "semipermanentní" přítomnost stovek až tisícovek příslušníků amerického vojenského personálu. Honduras výměnou získal vojenskou pomoc v hodnotě stovek milionů dolarů. Základna byla poprvé použita armádou a CIA k přípravě puče v Guatemale v roce 1954.

31. května 2008 prezident Manuel Zelaya oznámil, že základna Soto Cano bude přeměněna v mezinárodní civilní letiště. Prostředky na přestavbu měla třetí nejchudší země regionu získat ze zvláštního fondu Bolívarské aliance Amerik (ALBA), jejímiž členy jsou Antiqua, Barbados, Bolívie, Ekvádor, Dominikánská republika, Honduras, Kuba, Nikaragua, Sv. Vincent a Venezuela. Projekt samozřejmě představoval vážnou hrozbu další americké přítomnosti v zemi.

Dva velitelé, kteří v puči sehráli rozhodující úlohu, velitel letectva generál Luis Javier Prince Suazo a náčelník nejvyššího velitelství generál Romeo Vásquez, jsou oba absolventy neblaze proslulé School of the Americas, jež vyškolila mnoho budoucích latinskoamerických diktátorů, mučitelů a utlačovatelů. Oba udržují úzké kontakty s americkými jednotkami v Hondurasu, s U.S. Southern Command a Pentagonem.

BL, 12.10. 2001: Odhodlání pokračovat v akcích za zrušení amerických škol teroru ZDE

BL, 31. 10. 2001: Spojené státy provádějí výcvik teroristů ZDE
BL, 11. 7. 2007, Josef Mikovec: Kdo má vládnout Karibiku i Jižní Americe - lampasácké vlády z inkubátoru SOA? ZDE

Velvyslancem v Hondurasu je od září specialista na podvratné protikubánské operace Hugo Llorens, zatímco jeho předchůdce Charles Ford nyní působí v rámci U.S. Southern Command na Floridě a zabývá se "strategickým poradenstvím" ve věci Latinské Ameriky.

30. 6. 2009 Dva prapory honduraské armády údajně povstaly proti "prozatímní" vládě ZDE

Honduraská armáda je kompletně produktem amerického působení, od počátku studené války byla indoktrinována antilevicovou, antisocialistickou a proimperiální ideologií.

B,L 29. 2. 2008, Jana Ridvanová: School of Americas - škola zabijáků a masové hroby v Panamě aneb zavádění demokracie po americku ZDE

Osoby z amerického ministerstva zahraničí připustily, že úřad o puči věděl předem, a tvrdili, že se snažili pučisty získat pro jiné "řešení". Před násilnými událostmi Honduras navštívili asistenti ministryně zahraničí Thomas Shannon a Craig Kelley, kteří jednali s civilními i vojenskými uskupeními. V den převratu Clintonová zveřejnila prohlášení, které na rozdíl od naprosté většiny zemí celého světa necharakterizuje události jako "státní převrat" ani nežádá návrat prezidenta Zelayi k moci. Washington od prvního dne hovořil o "obou stranách" a potřebě "dialogu" za účelem obnovy ústavního pořádku, čímž na rozdíl od většiny zemí celého světa stavěl vzbouřence na stejnou úroveň se svrženým prezidentem.

Celý článek v angličtině:ZDE

Barack Obama a jeho politika | Honduras a Manuel Zelaya
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 20.7. 2009