Jak bojovat proti extremní pravici

20. 7. 2009

Jinde v Evropě, kde se používá proporční zastoupení a vládnou koaliční vlády, není tak lehké se zbavit extremní pravice.

V Itálii je extremní pravice ve vládě. V Rakousku vládne v části země. V Holandsku se právě stala druhou nejpopulárnější stranou. V Polsku byla začleněna do hlavní opoziční strany a na Slovensku byla nebo je ve vládě.

"Neexistuje žádná systémová celoevropská reakce na extremní pravici," konstatuje Anton Pelinka, rakouský politolog na Středoevropské univerzitě v Budapešti. "V Belgii nebo ve Francii nechtějí mít mainstreamové strany s extremní pravicí nic společného, v Itálii je Berlusconi pravicový populista, který extremní pravici včlenil do své strany."

Když se poprvé sešel minulý týden nový Evropský parlament, zasedli v něm maďarští poslanci, nenávidějící Romy, francouzští popírači holocaustu, holandští útočníci na islám, rakouští antisemité, italští rasisté a vlámští separatisté, stejně jako Griffin, pro něhož je islám rakovina a který chce, aby lodě s illegálními přistěhovalci byly na moři potápěny. Šéfové parlamentu rychle tyto poslance marginalizovali, spikli se k tomu, že vyloučili extremisty z klíčových postavení a z výborů.

Avšak v Evropě je obraz daleko rozrůzněnější. V Itálii Berlusconi absorboval "postfašistickou" Národní alianci a ministrem vnitra jmenoval Roberta Maroniho ze separatistické a protimuslimské Severní ligy. "V Severní lize je mnoho rasistických osob," upozorňuje JAmes Talston, politolog z Americké univerzity v Římě.

Berlusconiho strategie včleňování extremní pravice do své strany má obdobu v Polsku, kde zlikvidovala pravicová opoziční Strana zákona a pořádky dvojčat Kazcynských dvě extremistické antisemitské, protiněmecké a ultrakatolické strany tím, že oslovila jejich voliče a přijala vedoucí představitele těchto stran do své strany.

Naproti tomu ve Francii či ve flanderské části Belgie se spikly mainstreamové pravicové a levicové strany a udržují extremní pravici bez moci na okraji politiky.

V Holandsku získal protiislámský provokatér Geert Wilders a jeho Strana svobody 17 procent v letošních volbách do Evropského parlamentu a umístil se na druhém místě. Každá strana, která dostane 15 - 20 procent ve volbách má právo se účastnit na jednání vstoupit do vládní koalice. AVšak holandský politický establishment je v této věci nejednotný. Labouristická strana odmítá koalici s Wildersem, avšak holandský labouristický poslanec Martijn van Dam poukazuje na to, že labouristé netvrdí, že ho "nikdy" nepřijmoiu. "Nemyslím, že všichni ti voliči jsou extremně pravicoví. Jde jen o to, že lidé už nedůvěřují tradičním stranám. Je nemožné představit si koaliční vládu s Wildersem, protože jeho myšlenky jsou nepřijatelné. Ale nechceme vylučovat občany, kteří pro něho hlasovali."

Strategie vylučování extremistů může fungovat jen tehdy, pokud se středopravicové strany a středolevicové strany dohodnou, že se jí budou přidržovat. Středopravicový rakouský kancléř Wolfgang Schüssel tuto tichou dohodu porušil, když r. 1999 přivedl do vlády Jörga Haidera.

Netrvalo to dlouho a stoupenci této alternativy argumentují, že nejlepším způsobem jak oslabit extremní pravici je dát jí moc a pak sledovat, jak se sami zlikvidují.

Mainstreamoví politikové jako Berlusconi, tradiční strany v Rakousku a v Holandsku a Nicolas Sarkozy ve Francii otupili ostří extremní pravice tím, že od nich okopírovali politický program a rétoriku o přistěhovalectví, zákonu a pořádkum nacionalismu a euroskepticismu.

V Maďarsku jsou černokošiláči, otevřeně antisemitští a antiromští extremisté z hnutí Jobbik, v současnosti třetí největší stranou. Očekává se, že volby příští rok v Maďarsku drtivou většinou vyhraje středopravicová strana Fidesz. Pelinka v Budapešti tvrdí, že levičáci, kteří by jinak nikdy pro Fidesz nehlasovali, pro něj hlasovat budou, aby Fidesz získal absolutní většinu a nepodlehl pokušení vytvořit koalici s extremisty.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout