30. 6. 2009 / Petr Wagner
Měl bych několik poznámek k diskusi o rasách genetice a inteligenci.
Začnu snad inteligencí. Ta je jakýmsi intuitivním pojmem a momentálně se její obecné vnímání rozpadá do zcela odlišných aspektů. Například matematická, verbální nebo sociální či sexuální. Nemá smysl unavovat dalším výčtem.
Klasický koncept IQ znamená něco jiného. Totiž výsledek v určitém testu. Při původní koncepci šlo o poměr mezi mentálním a kalendářním věkem vyjádřeným v procentech. Testy byly adjustovány tak aby většina populace dosahovala výsledek 100 %.
Testů je dnes více. Některé postihují paměť, jiné analytické schopnosti jiné verbální jiné snad i více aspektů. Nicméně jednoznačně jde je a pouze o výsledek v testu. Subjekty měly odpovídat na určitou otázku. Především v době vzniku testu o vdělavatelnosti (mluvím o 19. století) různými metodami. Na otázku odpovídaly relativně spolehlivě.
V průběhu používání těchto testů se ukázala řada věcí.
Především se výsledky v testech liší podle pohlaví. V těch verbálněji zaměřených vykazují lepší výsledky ženy v zaměřených analyticky či matematicky muži. Velkým problémem je u verbálních testů jejich adjustace na konkrétní populaci.
To může stát i za výsledky adoptovaných dětí. Některé se adaptují jazykově snadno, jiné ne. To známe i u nás. Nicméně diskuse o inteligenci je diskuse o výsledcích v testech ne o nějaké definované biologické entitě. A navíc stojící pouze na statistických datech. Dávat testům schopnosti, na které konstruovány nebyly, je vážná chyba vědeckého uvažování. Navíc zcela ignorující fakt "tréninku" v dnešní době internetu stále naléhavější.
Jako druhému tématu bych se věnoval genetice. Zde vzhledem k vzdělání diskutujících nepřekvapí absolutní nedorozumění.
Pojem mendelovská genetika nemá při dnešní úrovni znalostí molekulární biologie jiný než historický význam. Dnešní genetika se odehrává na trochu jiné úrovni. Molekulární i submolekulární. I samotný pojem gen je velmi problematický. To, že genetická struktura a zejména způsob její realizace nebo naopak nerealizace jedince ovlivňuje, a to významně, je prostý fakt. Prohlášení, že neexistuje přímý vztah mezi genem a inteligencí (rozuměj výsledek v testu) je někdy fakt, jindy ne. Ať už genem budeme myslet cokoliv, jsou jasné případy, kde tato přímá souvislost existuje zcela jednoznačně a nikdo jí na biologické úrovni nezpochybňuje.
Rasy, pokud je budeme nazírat genetickou vybaveností a realizací této genetické informace, existují. Již dnes se tento fakt využívá například při léčení. Určité léky lze použít jen u určitých populací/ras, protože jiné nemají enzymové dráhy/genetickou výbavu pro uskutečnění jejich účinku. Je známa celá řada dalších genů typických pro určité populace a tento fakt se běžně ve vědeckých studiích uvádí. Např "kavkazská populace".
Probíhá zde diskuse o hranicích svobody názorů a slova. Věda tyto pojmy nezná. Jsou limity etické, většinou stanovené zvenku. Třeba pokusy na zvířatech nebo na smíšených genetických informacích. Většinou nějakou dobu tyto limity fungují. Jsou stanovovány zvenku a v daném prostoru a čase. Pokusy Korejců na amerických vojácích jsou dnes základem terapie šoku.
Z dnešního pohledu byly nejen neetické, ale i zločinné. Podobně by se dalo mluvit i o pokusech dalších kolegů, ale nechci si vykoledovat totéž co pan Stwora. Nicméně i jejich výsledky dnešní medicína často a hojně využívá.
Pokud někteří autoři volají po hranicích informací/desinformací musí si být vědomi, že stanovit takové hranice je nemožné.
Co je dnes běžná pravda, byl kdysi kacířský názor a upalovalo se za něj.
Na druhou stranu autoři obhajující svobodu informací jí musí z povahy logiky věci přiznat všem.
Pokud existují zákony které to porušují je třeba je asi změnit. Nelze přece akceptovat zákony, které implicitně zakazují nějaká témata. Ona opravdu nezmizí zákonem.
A je v celku irelevantní jestli se bude jednat o zákaz zkoumání chemického složení jistých stěn na přítomnost sloučenin kyanovodíku nebo o zkoumání genetických rozdílů mezi jistými populacemi nebo odlišnými výsledky v jakémsi testu. Věda nemá morálku. Věda nemá vocamcaď pocamcaď. Věda má zkoumání. Pravdivé. Sine ira et studio.
Vytisknout15.6. 2015 / Bohumil Kartous
Nedávno mi jeden v ČR uznávaný opinion maker vřele doporučoval knihu o tom, že naše politická orientace je určena geneticky. Prý se jako konzervativci či liberálové rodíme. Byl tím zjištěním zcela fascinován a rozradostněn, prý si to mám určitě přečí...