Svoboda proti "objektivitě"

1. 7. 2009 / Martin Groh

V každém myšlenkovém, názorovém a pohříchu i poté třeba do fyzického sporu přecházejícím proudu, jde o boj dvou či více subjektů. Každá ze stran konfliktu má svoji pravdu, neboť má svoje názory, světonázor, myšlenkové a úvahové pochody a další schémata, včetně prožitých zkušeností, čili moudrosti žitím nabyté. Rozmanitost argumentací v jakékoliv při, toť koření života. Jenomže v našich životech funguje jakási prapodivná společenská smlouva, která povyšuje jisté názory nad jiné a k jejich prosazení a dodržování používá -- moc. Vlastně hrubou sílu. Je to absurdní, ale všechna státní zřízení a společenské kroužky, ať už jsou jimi státy či včelaři, prosazují svoji nezpochybnitelnou pravdu hrubou silou. Nepodřídí-li se kdo těmto "zákonům" stvořeným lidmi, je velice rychle pacifikován. Můžeme v tomto případě mluvit o jakékoliv svobodě čehokoliv? Je svoboda vybrat si svoji cestu...jenomže kam má svobodomyslný jedinec jít, na naší matičce Zemi, aby se vyhnul shlukovacím tendencím lidí, kteří jakýkoliv shluk uchopí coby svůj nástroj moci a posléze nástroj prosazování dodržování svých názorů a "pravd"? V politice se každým dnem můžeme dívat, jak tento fenomén funguje on-line. Politika se totiž týká nás všech a neutečete před ní, neboť není kam. Ani na Měsíc...i tam už se prodávají parcely do rukou společností a soukromníků...kteří se zase shluknou do nějaké organizované organizace.

Vím, že mě teď pár nepozorných čtenářů napadne z anarchistických názorů...nejsem anarchista. Mám jen svůj vlastní názor. Zabijete mě za něj? Nebo uvězníte? Soudci si na Zemi hrají na bohy a pasují se do role jediných spravedlivých mezi spravedlivými... Kdo jsou však oni a kdo ti, které soudí? Jsou to svébytné bytosti, které mají subjektivní názory na svět kolem sebe.Jen z pozice moci jim delegované (ale v podstatě kým?)si osobují rozhodovat o životech druhých...a soudit. Není takovéto zpupné chování jedním ze smrtlených hříchů? A proč si vůbec někdo o sobě myslí, že je víc než ostatní lidé a dokonce je schopen objektivního úhlu pohledu, úvahy....?

Jak už jsme si řekli, objektivní člověk, ani objektivní názor neexistuje. Objektivita je mýtus, používáme-li ji my, coby součásti celku, který je vytvořen subjektivně, neboť jednotlivými subjekty. Pustím-li se na tenký led argumentace, potom ani kdybych byl Bohem Stvořitelem Vesmíru, v němž lidstvo žije, neodvažoval bych se domýšlet se, že jsem objektivní...byť nic není vyloučeno, neboť kdo z nás, smrtelníků, ví, že? Ale proč Stvořitele Vesmíru nazývám subjektivním? Neboť vše, co je stvořeno, je stvořeno na základě nějaké "úvahy"...a zkušeností předchozích. Ať se to komu líbí nebo ne. Nic samo od sebe nefunguje, nevzniká ani nezaniká...to není argumentace kreacionisty, jímž nejsem, ani fyzika, který ji může jen podepsat, neb tím nejsem už vůbec. Tak tomu prostě JE.

A klidně mě napadejte, jak mohu vědět, že tomu tak JE? Nevím, jsem o tom z hloubi duše přesvědčen, je to můj názor a někdo jiný může mít názor úplně opačný. Já mu jej neberu...ani vzít totiž nejde. Uchopte myšlenku. Už jste někdy přemýšleli, co to vlastně myšlenka nebo myšlení je? Odkud se bere, a kam mizí? Co způsobuje?

Vyrůstáme zde v Evropě v křesťanské společnosti, a tak doporučím, přečíst si knihy moudrých, a začnětě třeba Novým Zákonem... Objevíte tam spoustu balastu a nánosu subjektivních spisovatelů, posuzovatelů, schvalovatelů soudců atp, ale objevíte tam i zrno... a to , až mě to děsí, je natolik univerzální, že někdy člověk prostě dochází k zjištění, že ví, jen si neuvědomuje, že ví, protože je líný zabývat se sám svým nitrem.

Hádejme se o slova, o názory, o myšlenky, o činy...Koneckonců, naše realita je tvořena trojjediností myšlenka-slovo-čin, jsou --li tedy v souladu. Není-li jakákoliv z ingrediencí v souladu s ostatními, vznikají nechtěné efekty, chaos...prostě život , který vidíme kolem sebe a jehož jsme součástí. Napadá mě, že vzniká sousled chyb v systému a různé jejich průniky...to je náš svět. Nebo někdo z vás, kdo čtete tyto řádky,nemůže říct, že se mu většinou splnilo jeho přání, ale v úplně jiné formě, než si představoval a zamýšlel? Proč asi?

Kdo si dělá patent na rozum? Kdo sám o sobě prohlásí, že je objektivní, spravedlivý a neomylný? Vševědoucí? Aby mohl poučit ostatní nevědomé? Poučit, ne potlačit! Obávám se, že se někdo takový najde a nebude jich málo. Lidé mají o sobě velice pěkné a vysoké mínění. Bohužel jeho dopady jsou katastrofální...až tragické. Ale takovéhoto čtení o jediných moudrých a neomylných "lidech", je na těchto stránkách každý den nezadržitelný příval. Nejhorší na tom je, že nejde jen o to čtení a psaní, ale o to, že se to DĚJE lidským bytostem. Jakým právem?

Právem silnějšího. Asi silnějšího demokraticky, že?

Vytisknout