Jak to víte?

30. 6. 2009 / Štefan Švec

Touhle otázkou se ptával Ferdinand Peroutka, když někdo nadutě tvrdil věci, které nemohl dokázat. Takové řeči jsou obvykle nejen jalové, ale i nepravdivé. Ptám se Štěpána Kotrby, který ve při o literárních časopisech neváhá o svých slovech říci: "Ono tomu tak je. Realita se nedá změnit tím, že se nedíváme do zrcadla,", jak ví, že:

"Většina "umělců" podporuje bezbřehou svobodu jednotlivce rozhodovat o svém osudu. Většina umělců kašle na solidarizační ekonomické modely a nenávidí levicové politické subjekty. Pouze jejich ego a tvůrčí rozlet bez ohledu na ekonomiku jsou hodny podpory."

Za sebe tvrdím, že tahle Kotrbova "realita" jsou žvásty. Pohybuju se v prostředí české literatury deset let, znám z téhle subkultury hodně lidí a tvrdím, že jsou to kecy. Prosím Štěpána Kotrbu, aby mi svoji "realitu" něčím dokázal. Ne rozhovory s dvěma televizními výtvarníky, pár režiséry z lesklých magazínů nebo Michalem Vieweghem.

Něčím, co opravdu souvisí s literaturou, jejím provozem, lidmi, kteří ji dělají, případně dokonce s jejich "většinou". Třeba s lidmi, kteří v časopisech podporují sociální projekty jako čtrnáctideník A2, spolupracují s Novým prostorem jako spisovatelé z Prahy, zachraňují aleje jako moravští básníci atd.

Literáti (aspoň ta jejich zmiňovaná většina) nechtějí prachy pro svůj tvůrčí rozlet bez ohledu na ekonomiku. Tvrdí, že kultura (a taky školství a humanitní vědy) jsou v téhle zemi dlouhodobě podfinancované v porovnání se státními výdaji třeba na sport nebo na armádu. Že je to ostuda.

Že civilizovaná země se v tomhle chová jinak, protože ví, co je jejím základem a kde má hledat svůj smysl. Je úplně jedno, jestli přežije ten nebo onen literární časopis, protože v současných podmínkách nejde o přežívání, ale o živoření.

Ano, některé literární časopisy (zdaleka ne všechny, podívejte se na Souvislosti, Analogon, byvší Aluzi, i tu zmiňovanou a pár dalších) mají slabší obsah.

Těžko chtít po podvyživeném dítěti, aby vyhrávalo ve vzpírání. Nejde o tituly ani o absolutní částky, krize opravdu je.

Jde o procento peněz, které stát "vyhazuje" do kultury a jehož viditelností se pak inspirují třeba soukromí mecenáši. Na (relativním) množství těchhle peněz se ukazuje síla, význam a kvalita státu i jakéhokoliv jiného společenství, jak dokládají dějiny i evropská současnost.

Jestli se pak bude vydávat dvacet literárních časopisů nebo jedno, v Kotrbově článku propagované, "univerzální", centrální, všeobjímající a v zásadě nesmyslné literární periodikum, je už jedno.

Tolik k realitě Štěpána Kotrby. Příště se můžeme podívat na jeho doložené tvrzení, že "solidarita je ovšem většinou společnosti vnímána pouze jako ponižující charita, kultura pak jako zábava excentrických jednotlivců a tvorba pro snoby."

Česká literatura
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 30.6. 2009