Petr Bakalář chápe vědu podobně jako Mengele

30. 6. 2009

Stručně a jasně se vyjadřuje Petr Bakalář, když obhajuje svou knihu Tabu v sociálních vědách . To je sympatické, stejně jako jeho otevřený přístup ke kritikům. Autor si zkrátka zaslouží, aby k němu oponenti byli féroví, a proto na rovinu říkám: Bakalářovo pojetí vědy je zrůdné. Pan psycholog si zřejmě neuvědomuje, že chladný rozum nás může přivést do pekel, pokud jej budeme používat bez citu. Zároveň se zbavuje zodpovědnosti odkazem na svou profesní "poctivost". "Věda nemůže být zlá nebo dobrá, nýbrž jen lživá nebo pravdivá. Věda je cesta za pravdou bez ohledu na následky. Týká se toho, co je a nikoli toho, co by mělo být," píše Petr Bakalář a je to hnus, míní čtenář, který se představil jako "Eric Ponti".

Ještě dnes se najdou lidé, kteří jsou schopni prohlásit, že "pokusy Josefa Mengeleho byly geniální". Je totiž docela dobře možné, že "Anděl smrti" postupoval striktně podle vědeckých metod, jaké někteří badatelé používají třeba při pokusech na laboratorních myších. Je docela dobře možné, že usilovně "hledal pravdu" o dědičnosti a vztahu mezi dvojčaty. Přesto každý soudný člověk pozná, že věda v této podobě je ZLÁ. Je ošklivá, je nechutná, je ďábelská, je zvrácená. Ano, i takové přívlastky může mít věda, a pokud to Petr Bakalář neakceptuje, sám obhajuje nechutnost, ďábelskost a zvrácenost.

Jak je to možné, že racionální, osvícená věda může mít citově zabarvené přívlastky? Ačkoli je to kruté, i věda (stejně jako církev či jakákoli jiná instituce) je jen nástrojem, kterým můžeme dosahovat různých cílů. A jen dobré cíle a dobro samo o sobě je absolutní hodnotou, "pravda" je relativní. Kdyby Petr Bakalář prováděl výzkum v koncentračním táboře, nepochybně by zjistil, že zubožení, nemocní, blouznící vězni jsou v jakýchkoli testech horší než dozorci. To by byla prostě "pravda". Ovšem k čemu taková "pravda" je? DOBRÝ člověk, člověk skutečně zodpovědný a dospělý by nikdy podobný výzkum neprovedl a jeho závěry by nepublikoval. Jsou totiž "fakta", které by si i "svědomitý" vědec měl nechat pro sebe.

A to se dostáváme k poslední, respektive první otázce, kterou Petr Bakalář položil Vladimíru Blažkovi. Možná neznáme nikoho, kdo by se podobnými tématy jako pan Bakalář zabýval, jednoduše protože každý svědomitý vědec chápe, že by takové studie společnosti nijak nepomohly. Nač hledat rozdíly, na základě nichž můžeme narýsovat "rasové", "národnostní", "vlasové" či jiné hranice mezi lidmi? Proč se raději nevěnovat projektům, jež mohou lidi spojovat? Drtivá většina sociálních vědců zná odpovědi na tyto otázky. A právě protože je Petr Bakalář výjimkou, prohlásil jeden z nejlepších pedagogů na mé alma mater (do jisté míry s nadsázkou): "Na Masarykově univerzitě by Petr Bakalář titul bakalář nedostal."

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 30.6. 2009