Hloupost hejna trpaslíků

29. 6. 2009 / Štěpán Kotrba

Reakce na kritiku, která se na hlavu autora snesla po zveřejnění článku "Chamtivost hejna trpaslíků", jako reakci na čtenářský příspěvek "K čemu, vy jedny chamtivé časopisy!" a názor, že "Literární časopisy patří na internet"

Ta věta, nad kterou se rozhořčuje nejen čtenář Vojtěch Žítek, zněla:

Pokud se nedokáží vydavatelé, šéfredaktoři, autoři i čtenářské obce shodnout na vydávání a odběru jednoho či maximálně dvou velkých, pluralitních "multitýdeníků" s různě periodickými "nezávislými" přílohami, tak ať chcípnou. Všichni. Protože platit pětkrát totéž v bledě zeleném je nesmysl.

Je to stejný nesmysl, jako z veřejných prostředků platit "konkurenční" výrobu deseti typů navzájem si podobných aut. Je to stejný nesmysl, jako z veřejných prostředků platit "konkurenční" výrobu dvaceti typů jogurtů nebo dvaceti značek piva, když si neumí na "konkurenčním" trhu najít své zákazníky. Prostě a jednoduše, úkolem dneška pro kulturní aktivity jsou slova fůze a fixní náklady. Stejně jako jinde. Toť realita. Je to jediný způsob, jak přežít krizi kasínového kapitalismu. Většina "umělců" podporuje bezbřehou svobodu jednotlivce rozhodovat o svém osudu. Většina umělců kašle na solidarizační ekonomické modely a nenávidí levicové politické subjekty. Pouze jejich ego a tvůrčí rozlet bez ohledu na ekonomiku jsou hodny podpory. Platit větší daně nechce nikdo z nich. Solidarita je ovšem většinou společnosti vnímána pouze jako ponižující charita, kultura pak jako zábava excentrických jednotlivců a tvorba pro snoby. Mohou se rozčilovat na tím, když to někdo řekne nahlas. Mohou ho ubíjet dehonestujícími nálepkami. Ale ono tomu tak je. Realita se nedá změnit tím, že se nedíváme do zrcadla.

Ovšem cena za přežití je potlačení vlastního hypertrofického ega vydavatelů a šéfredaktorů. Kooperace. Spojení. Skoro všichni s gustem před dvaceti lety volili kapitalismus, polovina občanů volila před třemi lety ODS. Nyní, uprostřed krize, vidí výsledky. Výsledky návštěvnosti malých scén jsou nulové. Výsledky prodejnosti malých časopisů jsou nulové. Pro koho je kultura, když ne pro lidi? Výsledky zájmu veřejnosti o osudy státem dotované "alternativní" kultury jsou nulové. Galerie jsou prázdné, časopisy kupují pouze umělci a jejich nejbližší přátelé. Zájem veřejnosti je nulový. Dav se publikem nestal a a ni nechce. Mládež v naprosté většině zajímá konzum a alternativ, které nežebrají o peníze, je dost. Copak státní podporu berou technaři či rappeři? Berou ji "garážoví" rockeři a experimentující muzikanti všeho druhu? Berou snad podporu dechovky či cimbálovky na vesnici, vydělávající si hraním na svatbách? Berou snad podporu umělci - grafici, kteří udržují vysokou kvalitu internetu? Ne. Všichni si vydělávají komerčně úspěšnou činností a svou "nekomerční" tvorbu dotují a provádějí ve volném čase. Jakým právem mají vůči státu nataženou ruku nafoukaní elitáři, neschopní ani vzájemné solidarity, ani pochopení těch politických procesů, které pomáhali svou politickou orientací budovat?

Jedinou funkční strategií pro přežití "malé kultury" není protest proti státu, hrdlícímu se o peníze. Cestou přežití je vzájemná kooperace, nikoliv jakási podivná konkurence, kterou by mělo jako bezednou financovat ministerstvo. Prostě na to není. A pokud by mělo zbýt dost na kulturu, nemohly by zbýt miliardy na obrněné transportéry či vraždící expedice českých žoldáků, případně na podvracení režimu na Kubě, na Barmě či kdesi v jižní Americe.

Umělci si musí vybrat.

iHNed: Průzkum: Téměř polovina firem pocítila krizi. Záchranu vidí v propouštění ZDE

Post scriptum: Britské listy svého času finančně podpořily vydání sbírky dost obskurních básní jednoho mladého moravského autora, doporučenou redakci vydavatelem. Kniha vyšla. Prodalo-li se jí sto kusů, tak je to moc. Autor se nestal slavným, ani čteným. Je toto podpora oné tak potřebné kultury? Pro koho potřebné?

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 29.6. 2009