Cooperative Longbow/Lancer 2009 -- Netaktní taktické cvičení?

14. 5. 2009 / Alan Cedrik

Deset měsíců poté vysílá Rusko a další členové SNS (Společenství nezávislých států) své jednotky do Mexika na vojenské cvičení.

"Nehledě na nešťastnou vojenskou krizi, která se v Mexiku odehrála před pár měsíci, toto cvičení bylo plánováno s velkým předstihem a bohužel není možné jeho termín posunout či snad dokonce zrušit.

Zároveň chceme ujistit americké partnery, že plně respektujeme jejich zónu vlivu a nemáme v úmyslu situaci jakkoliv eskalovat", prohlásil na tiskové konferenci ruský ministr zahraničí.

Že to zní absurdně? Bohužel, totéž se právě teď odehrává v Gruzii. Abychom si uvědomili závažnost situace, je třeba si ve zkratce zrekapitulovat srpnové události.

8. srpna 2008 pozdě v noci Gruzie napadla Jižní Osetii. Jen několik hodin před tím měl president Saakashvili v gruzínské televizi proslov, kde se dušoval láskou a respektem k osetinské kultuře. Je třeba poznamenat, že Gruzie vedla po rozpadu SSSR s Abcháziíí a Jižní Osetií krvavou občanskou válku, která skončila až po přiznání jejich autonomního statutu.

Jak v Jižní Osetii, tak v Abcházii byly rozmístěny mezinárodní mírové jednotky, které měly za cíl chránit status quo. Ve chvíli, kdy Gruzie zaútočila na mírové jednotky (z nichž část byla ruská), se rozhodlo Rusko reagovat a začalo protiofenzívu. Vše skončilo porážkou Gruzie, která se definitivně zdiskreditovala v očích Abcházců a Osetinců.

Celá aféra měla neblahý dopad na mezinárodní vztahy mezi USA a Ruskem. Rusko tvrdilo, že objevilo dokumentaci, která dokládá účast amerických vojáků těsně před útokem.

Dnes, bezmála rok poté, probíhají cvičení NATO v Gruzii. Je pochopitelné, že Rusko se cítí ohroženo a bere to jako provokaci. Stejně tak by se cítily USA, kdyby Rusko vyslalo své vojáky do Mexika jen pár měsíců po ukončení války, jak ilustruje náš smyšlený příklad na začátku. A nutno poznamenat, že by USA měly právo se cítit ohroženy a dotčeny.

Jak závažná je situace si uvědomíme tehdy, když si připomeneme, že Gruzie napadla minulý rok Jižní Osetii právě po skončení takovéhoto cvičení. Myslím, že dokládat absurdnost celé situace, stejně tak jako negativní jevy cvičení NATO v Gruzii je zbytečné.

Pojďme se raději pokusit najít důvody tohoto nelogického počínání.

President Obama si vytkl za cíl nastartovat novou kapitolu ve vztahu k Rusku. Přestože president Putin a president Bush se navzájem nazývali přáteli, vztahy obou zemí za vlády George Bushe byly na bodu mrazu. Bylo by tedy logické očekávat z americké strany pragmatický přístup, který by nedráždil již tak nervózní Rusko. Nehledě na ideologické rozdíly obou zemí, stejně jako odlišný pohled na demokracii, obě dvě strany si uvědomují, že potřebují překonat tradiční nedůvěru.

Proč tedy toto cvičení, které bude mít naprosto opačný efekt?

První z možných vysvětlení je prosté. Rusko je jednoduše řečeno paranoidní a vidí hrozbu i tam, kde žádná není. Nedokázalo se smířit s porevolučním vývojem a stále si snaží usurpovat moc nad svými bývalými státy.

Druhé vysvětlení je takové, že USA stále vidí Rusko jako hrozbu a nedokáží uznat, že i Rusko má své zóny vlivu a národní zájmy. Ostřílení jestřábi z řad konzervativců se nedokázali zbavit mentality studené války a věří myšlence, že čím slabší Rusko, tím lépe pro USA. Do této kategorie bych zařadil i hlasy, které tvrdí, že bývalí členové Varšavského bloku, kteří se stali členy Nato mají touhu vyřídit si "účty" se svým bývalým pánem, a proto lobují za tvrdou protiruskou linii.

Pojďme se však na chvíli podívat na samotnou Gruzii. Gruzie je v současné době na hranici občanské války. President Saakašvili je vnímán jako psychicky nestabilní člověk s chorobnou touhou po moci.

Celý svět obletěly záběry TV, kde president Gruzie přežvykuje svou kravatu či se schovává před svými vlastními jednotkami. Co je ale podstatnější je nevyřešená korupce, špatná ekonomická situace, vysoká zločinnost v zemi a mizení oponentů. Lidé v Tbilisi demonstrují na náměstí již několik týdnů a před pár dny se v zemi odehrál pokus o vojenský puč. Je jasné, že Gruzie není v dobrém stavu a i bývalí spojenci presidenta Saakašviliho se od něj obracejí.

Otázkou zůstává, proč USA podporují takovýto režim místo toho, aby se soustředily na spolupráci s Ruskem a dalšími velkými hráči.

President Bush výrazně oslabil USA a současná ekonomická krize může znamenat konec USA jako jediné supervelmoci.

Místo toho můžeme očekávat více mocenských center, které nebudou mít nad sebou výraznou převahu. USA, Rusko, Čína, EU a Brazílie by mohly být budoucí "superpětka".

S přihlédnutím k nejisté budoucnosti a potencionálně největším změnám ve světovém uspořádání po druhé světové válce, se současné cvičení NATO v Gruzii zdá více než nerozumné.

Vytisknout