Britská banánová republika

14. 5. 2009

Teď jsme se konečně mohli pomstít. A máme mocnou zbraň - výsměch. Ve scénách, připomínajících britské karikaturisty z 19. století Gillraye a Cruickshanka, byli poslanci skopáni dolů ze schodů uprostřed kaskády prkýnek od záchodu, ženských tamponů, žárovek, lustrů, pastí na krtky, sušenek pro psy a koňského hnoje. Nedovedu si představit, že by se to bývalo dalo udělat lépe. Děkuji vám, zákone o svobodě informací. Děkuji vám, deníku Daily Telegraph. A pokud se poslanci v parlamentě rozhodnout deník, který tohle všechno odhalil, žalovat, na obranu své směšné pověsti, ať se to stane. Ať se to šarivari přesune k soudu. Ať mají taky právníci nějakou srandu!

Poslanci nevědí, co si počít. Jsou jako vojáci ztracení v zemi nikoho, miny vybuchují, kulky na ně padají ze všech stran a nikdo nevelí, protože zraněni jsou všichni. Jak mohou předseda parlamentu, premiér či šéf opozice poučovat ostatní, když jejich vlastní účty za taxíky, uklízečky a platby za hypotéku nesnesou veřejnou kontrolu? Jak může někdo tvrdit, že "neporušili předpisy", když ten výraz jen vyvolává salvy smíchu? Jak se britský parlament kdy zotaví z této matky všech průšvihů?

Vedení Konzervativní strany konstatovalo v úterý, že vrátí ty nejvíce šokující uhrazené "výdaje", čímž jasně potvrdilo, že byly neospravedlnitelné. Předseda parlamentu žádné výčitky neprojevil. Nevím, jak by mohl zůstat ve funkci. Je předsedou komise v Dolní sněmovně, které měla tuto nepřijatelnou praxi dávno znemožnit. Jeho úkolem je udržovat důstojnost a efektivnost Sněmovny a v tom zcela selhal. Michael Martin reagoval snahou vydat obrovské množství peněz na právníky, ve snaze skrýt své uhrazené výdaje a výdaje druhých před svobodou informací - a když se mu to nepodařilo, zavolal policii. Není v stavu stát v čele parlamentu uprostřed této temné noci jeho duše.

Vážné je to, že si poslanci "prohazovali" své domy a byty a páchali tak jasné podvody. Nejenže to umožnilo poslancům požadovat uhrazení výdajů na postupné zařízení několika příbytků. Umožnilo jim to také určit si jeden příbytek jako hlavní, takže ten byt byl v případě prodeje osvobozen od daní, a zároveň si určit jiný jako hlavní byt pro uhrazování výdajů. Takové věci se dějí jen v nějaké banánové republice. Znamenalo to, že si poslanci mohli koupit nemovitost, zmodernizovat si ji za peníze daňových poplatníků a pak ji bez zdanění prodat.

Vzhledem k tomu, jak přísně pronásleduje britský daňový úřad takovéto podvody, je neuvěřitelné, že si poslanci klidně vytvořili takovýto podvodný systém a domnívali se, že je poctivý. Ministryně Hazel Blearsová nám občanům vnucuje nesmyslnou daň na prodej nemovitostí, zatímco ona sama se takové dani má možnost vyhnout.

Je to možná neuvěřitelné, ale v britském parlamentě existuje velké množství byrokracie věnované politické etice, avšak je zcela neefektivní.

Mé řešení je jednoduché, navrhuje Simon Jenkins. Zrušme státní zaměstnanecký poměr u poslanců, čímž se zlikvidují i jejich daňové odvody, daňové úlevy, podvody s dietami a výdaji a korupce. Učiňme poslance lidmi na volné noze, tak, jak to bývalo před válkou. Každý z nich dostane dohodnutý honorář z peněz, které budou dány k dispozici volebním činitelům v jejich okrsku. Pokud budou potřebovat byt v Londýně, ať za to platí volební okrsek. Ať poslanci za sebe platí DPH, ať vyplňují svá vlastní daňová přiznání a vyjednávají si sami případné daňové úlevy s daňovým úřadem. Není to zrovna drastický trest, muset se chovat tak, jak se normálně chovají normální občané.

A co se týče hněvu mluvčího parlamentu, zaměřeného vůči deníku Daily Telegraph, nechápu, co udělal Telegraph špatně. Zaplatil zřejmě za kradený materiál, který pak vydal. Vydělal tedy na trestném činu. Jenže šlo naprosto jasně o věc veřejného zájmu. Vydat tento materiál, to byl jediný způsob, jak odhalit systematické podvádění a krádeže z peněz daňových poplatníků, jejichž pachatelé byli rozhodnuti zneužít soudů k jeho utajení.

Ti, kteří pořád argumentují, že tradiční tisk je mrtev, by měli laskavě jmenovat jedinou elektronickou organizaci, která by byla schopna zorganizovat takovéto vyšetřování. Když se BBC pokusila odhalit pravdu o zfalšovaných dokumentech o irácké válce, zbabělý předseda její správní rady a její generální ředitel byli vyhnáni z funkce pouhým tiskovým tajemníkem z Downing Street.

Možná jsou tradiční noviny hrubé, neférové, arogantní - ale stále je zoufale potřebujeme, abychom udrželi demokracii ve střehu. Nedej Bože, aby to někdy přestalo.

Kompletní text v angličtině ZDE

Vytisknout