Izraelsko-palestinský konflikt je trojvrstvý: jde v něm o rok 1967, 1947 a 1917. Jeho základem je však skutečnost, že Izrael neuznal palestinský národ a jeho právo na tuto zemi, a Palestinci neuznali židovský národ a jeho nároky na stejnou zemi. Z toho plyne, že mír nenastane, dokud Židé neuznají palestinský národ a jeho národní stát, a Palestinci neuznají židovský národ a jeho národní stát. Pouze vzájemné uznání je cestou k míru.

V Oslu 1993, Camp Davidu 2000 a Annapolisu 2008 udělal Izrael velký krok k tomuto vzájemnému uznání. Nejdříve uznal palestinský národ, pak souhlasil s palestinským státem a nakonec přistoupil i na své stažení a na rozdělení Jeruzaléma. Tyto neslýchané ústupky se na druhé straně nesetkaly se sebemenší odezvou: Palestinci dodnes neuznávají židovský národ ani jeho právo na národní stát.

Odmítavý postoj Palestinců se nejvýrazněji projevil v létě 2008, když izraelský premiér Ehud Olmert předložil palestinskému presidentovi Mahmúdu Abbásovi bezprecedentní mírový návrh: Izrael si ponechá jen 6,5 % Západního břehu (sídlištní aglomerace) výměnou za odpovídající územní náhradu v oblasti Hebronu, Bejt-Šeánu a Judské pahorkatiny. Jeruzalém bude rozdělen na demografickém základě a posvátné okrsky budou podléhat zvláštní mezinárodní správě. Abbás na tuto nabídku nepřistoupil a rozdělení země na dva národní státy striktně odmítl (jako ostatně Arabská liga v r. 1947).

Mezi Palestinci a Izraelem tedy existuje dvojí asymetrie: Izrael je okupující stát, Palestinci jsou okupováni. Na druhé straně Izrael uznává právo Palestinců na utvoření vlastního národního státu, kdežto Palestinci neuznávají právo na existenci židovského národního státu. Má-li být dosaženo míru, je nutné řešit obě asymetrie souběžně: Izrael musí umožnit ustavení palestinského státu a Palestinci musí uznat židovský stát.

Cipi Livniová celý problém pochopila a místo vyprázdněné formule dvoustátového řešení navrhuje formuli dvou národních států. Palestinci ani nemusí uznat židovský stát předem. Ale dokud ho neuznají, nemá Izrael žádný důvod uznat stát palestinský. Kdyby Izrael přiznal Palestincům právo na sebeurčení bez toho, že by oni přiznali stejné právo Židům, nevedlo by to k míru, ale jen k další krvavé válce.

Benjamin Netanjáhu se nyní pokouší tento princip implementovat. Levice se tomu podle očekávání vysmívá. Rádoby mírotvorné společenství se ho snaží sabotovat. Nicméně Netanjáhu má v tomto případě pravdu a důrazem na zásadu vzájemnosti vyjadřuje pevné přesvědčení většiny národa. Pokud je vůbec naděje na mír mezi Palestinci a Izraelci, musí to být mír mezi dvěma národními státy.

Podle deníku HaArec, mírně kráceno. Přeložil Pavel Mareš.

Zdroj ZDE