„Federální program přidělil sumu 17 miliard rublů (tj. 500 milionů dolarů) na vývoj ledoborce nové generace,“ upřesnil Kirijenko. Dále avizoval, že návrh nového plavidla by měla kancelář Iceberg Design Bureau v Sankt Petersburgu dokončit do roku 2010: „Mělo by se patrně jednat o ledoborec s dvojitým trupem schopný pohybovat se v řekách i mořích.“ Samotnou stavbu by měly zajistit loděnice Baltijskij Zavod (také v Sankt Petersburgu).

Snaha Ruska omlazovat flotilu jaderných ledoborců nepochybně souvisí s ambicemi udržovat stálou přítomnost v Arktidě. Severní arktické oblasti, které jsou vnímány především jako zóna s obrovskými zásobami nerostných surovin, se v posledních letech stále více stávají objektem sporů mezi USA, Ruskem, Kanadou, Norskem a Dánskem, neboť kvůli vzrůstajícím teplotám roztávají arktické ledovce a Arktida je snáze přístupná. Rusko hodlá brzy předložit OSN nová data o hranicích svého pevninského šelfu v Severním ledovém oceánu.

Ruský prezident Dmitrij Medveděv na zasedání Ruské bezpečnostní rady řekl, že arktický šelf je zárukou energetické bezpečnosti Ruska a že by se měl stát i ruskou surovinovou základnou ve 21. století. Konkrétně k tomu uvedl, že „20 % ruského hrubého domácího produktu a 22 % ruského vývozu“ pochází právě z této oblasti. (Je ovšem nutno dodat, že zbylých 80 % pochází převážně ze Sibiře, což by mohlo v dohledné době představovat problém, jelikož někteří místní politici v oblastech za Uralem někdy kritizují Moskvu, která v podstatě „žije“ ze sibiřské ropy, plynu a dřeva, aniž by „vracela“ sibiřským regionům adekvátní podíl ze zisku; Sibiř je navíc i předmětem zájmu Číny, která by mohla „separatisty“ podpořit; není divu, že se Moskva snaží o zajištění surovinových zdrojů jinde; pozn. LVI)

Rusko v posledních letech uskutečnilo dvě významné arktické expedice. Výprava realizovaná v roce 2005 směřovala k Mendělejevovu podmořskému řetězci, kdežto expedice konaná o dva roky později mířila k Lomonosovovu hřebenu. Nejdůležitějším záměrem obou těchto podniků byla podpora ruských teritoriálních nároků v Arktidě.

Pozn. LVI: Nukleární pohon civilních lodí byl střídavě chválen a zatracován v podstatě během celého poválečného období. Primát patří Sovětskému svazu, který roku 1959 začal provozovat známý atomový ledoborec Lenin (byl vyřazen ze služby v roce 1989). Po něm následovalo šest jaderných ledoborců třídy Arktika (nazvaných Arktika, Sibir, Rossija, Sovětskij Sojuz, Jamal a Ural) a dva říční nukleární ledoborce Tajmyr a Vajgač. V současnosti jsou ve službě poslední čtyři lodě třídy Arktida; první dvě i oba říční ledoborce procházejí přestavbou. Kromě nich se jako ledoborec používala i kontejnerová loď s nukleárním pohonem Sevmorpuť, která se dnes přestavuje na plavidlo pro ropné vrty (pro zajímavost lze dodat, že v 90. letech se s ní počítalo jako s platformou pro vypouštění kosmických nosných raket Priboj). Mimo Sovětský svaz byly vyrobeny celkem tři civilní kontejnerové lodě poháněné nukleárními reaktory, a sice americká Savannah, japonská Mutsu a německá Otto Hahn, ovšem jejich provoz se nakonec ukázal jako nerentabilní a všechny tři postupně opustily provoz.

Russia to build new-generation nuclear icebreaker by 2015 ZDE

Arktida TÉMA BL