22. 4. 2009
O pirátech vám lžouPři pohledu na velké imperiální flotily u somálských břehů se znovu nabízí otázka -- kdo je tu zloděj?Johann Hari
Piráti nikdy nebyli přesně tím, za co je považujeme. |
Ve zlaté éře pirátství mezi lety 1650 až 1730 vznikla v rámci propagandy britské vlády představa piráta coby smyslů zbaveného divocha. Mnozí obyčejní lidé tomu ale nevěřili: sympatizující dav piráty nejednou osvobodil zpod šibenice. Proč? Věděl totiž, že pokud se člověk stal námořníkem, skončil v plovoucím dřevěném pekle. Celé hodiny a dny dřel a hladověl na těsné lodi, a když se na vteřinu zastavil, všemocný kapitán ho zbičoval devítiocasou kočkou. Když dělal potíže soustavně, mohl jít přes palubu. A po měsících či dokonce letech takového zacházení mu pak ještě ani nebyla vyplacena příslušná mzda. Piráti tak byli první, kteří se vzbouřili proti světu. Povstali proti svým tyranským kapitánům a vytvořili novou formu práce na moři. Když měli svou loď, kapitána si volili a všechna rozhodnutí přijímali kolektivně. Dělili si kořist způsobem, který historik Marcus Rediker označil za "jeden z nejrovnostářštějších principů dělení zdrojů, který lze v osmnáctém století najít". Přijímali dokonce uprchlé africké otroky a považovali je za sobě rovné. Piráti "názorně -- a podvratně -- ukázali, že lodě nemusejí být řízeny brutálně jako v obchodním či válečném loďstvu". Právě proto byli oblíbení, i když to ve skutečnosti byli jen neproduktivní zloději. Slova jednoho mladého piráta tehdejší doby, Angličana Williama Scotta, který byl oběšen v Jižní Karolíně, mohou znít dnešní érou pirátství jako ozvěna: "Dělal jsem to, abych unikl smrti. Byl jsem přinucen stát se pirátem, abych přežil." V roce 1991 se vláda Somálska zhroutila, devět milionů tamních obyvatel se ocitlo na pokraji smrti hladem -- a mnohé z těch nejošklivějších sil, které na Západě máme, v tom spatřily příležitost ukrást potravinové zdroje země a vyhodit jaderný odpad do jejích vod. Ano: jaderný odpad. Jakmile byla totiž vláda z dohledu, začaly se u somálských břehů objevovat tajemné evropské lodě, z jejichž palub se do oceánu řítily barely s odpadem. Obyvatelstvo pobřeží brzy na to začalo pociťovat zdravotní potíže -- nejprve to byla podivná vyrážka, pak zvracení a nakonec přišlo v roce 2005 tsunami, které na břeh vyplavilo stovky děravých barelů. Lidé začali trpět chorobou z ozáření a více než tři stovky jich zemřely. Mnohé z tohoto odpadu lze vystopovat zpět do evropských továren a nemocnic, které je podle všeho prodávají italské mafii k levnému zpracování. Ve stejné době začaly jiné evropské lodě drancovat somálské vody v honbě za jejich hlavním bohatstvím: plody moře. Nadměrným rybolovem jsme vyrabovali svá vlastní loviště, a tak jsme zamířili do jejich. Rybářské lodě tu každý rok ilegálně vyloví tuňáků, krevetek, langust a dalších ceněných lahůdek za více než tři sta milionů dolarů. Rybář Mohammed Hussein z Marky ležící asi sto kilometrů jižně od hlavního města Mogadiša pro agenturu Reuters konstatoval: "Pokud to nepřestane, brzy už v našich vodách nebude ani rybička." To je prostředí, ze kterého vzešli muži, kterým říkáme piráti. Všichni se shodnou, že většina z nich byla kdysi obyčejnými somálskými rybáři, kteří do rychlých člunů nejdříve usedli ve snaze zahnat lodě vyhazující odpad a vykrádající jejich vody nebo alespoň vybrat "daň". Říkali si Dobrovolná pobřežní stráž Somálska. V surrealistickém telefonním rozhovoru Sugule Ali, jeden z vůdců pirátů, uvedl, že jejich motivem bylo "zastavit ilegální rybolov a vyhazování odpadu do našich vod... Nepovažujeme se za námořní bandity. Za ty považujeme lodě, které ilegálně rybaří, vozí k nám odpad a vplouvají do našich vod se zbraněmi." William Scott by mu určitě rozuměl. Ne, nic z toho neospravedlňuje braní rukojmích, a ano, někteří z nich jsou skutečně jen obyčejní gangsteři, zvláště ti, kteří zabavují dodávky potravin OSN. Piráti ale mají mezi místním obyvatelstvem ohromnou podporu. Nezávislý somálský web Wardher‑ News provedl asi nejlepší průzkum o smýšlení Somálců, který máme k dispozici -- a zjistil, že sedmdesát procent jich "rozhodně podporuje pirátství jako formu národní obrany somálských teritoriálních vod". Během americké války za nezávislost George Washington a další otcové zakladatelé najímali piráty, protože sami neměli žádné válečné loďstvo. Většina Američanů s tím souhlasila. Je to opravdu natolik jiný případ?
Při pohledu na naše velké imperiální flotily se znovu nabízí otázka -- kdo je tu zloděj? Autor je britský novinář, sloupkař Independentu a dramatik. Text byl původně publikován v Huffington Post. Vychází v nejnovějším čísle Literárních novin 17/2009 |