Copak neslouží jazyk ke komunikaci? Takže jako kdyby ani nešlo tolik o to, co a jak se stalo, jako o to, jak to pojmenujeme či slovně obalíme, abychom následně v klidu popojeli. Nejdřív hodně neutrální příklad. Lidi zanícené pro sport nazýváme "fanoušky". Kupodivu jako kdyby do stejné kategorie patřili také výtržníci ("raudis"), kteří dělají nejen kravál na tribunách hřišť, ale dopouštějí se tam přestupků, ne-li i trestných činů. A je úplně jedno z hlediska těchto "fanoušků", zda údajně vlastní mužstvo vyhraje, anebo prohraje. Protože v obou případech je důvod, proč se seprat s táborem stoupenců mužstva protivníka. Pokud jsme "my" vyhráli, musí na památku něco navíc "koupit" ti, kteří povzbuzovali poražené. A pokud jsme to "my" prohráli, musíme si ten žal zchladit dvakrát, aby si vítězové moc o sobě nemysleli. Pokud na nějaké utkání jedeme veřejnými dopravními prostředky, v anonymitě množství je jak síla, tak inspirace k jejímu projevu. Klidně poničíme veřejný majetek, protože takto přece dokládáme svou "sílu", "odhodlanost", "žal z porážky" nebo "radost z vítězství". A ať si to s námi někdo zkusí!

Zkusme teď pro jednoduchost moc nerozlišovat ultrapravici a ultralevici. V tom "ultra" (kdesi hodně na kraji!) jsou si tyto skupiny podobné. Aby byli stoupenci krajních řešení vidět, musí být nejen hodně hluční, ale také svým radikalismem nápadní. Kupodivu opět se u těchto skupin setkáme s některými rysy obdobnými s "fanoušky". Shlukují se a v houfu jsou docela anonymní. Pro větší jistotu mají maskované obličeje a nějaké prostředky k zaútočení na možné odpůrce. Uniformovaní policisté se již také možná těší, že si to "s nimi" rozdají. Vznikne tak ještě navíc docela slušný spot pro televizi. Povolení k nějakému shromáždění na veřejném prostranství nebo průvod městem lze si zajistit pod jakoukoliv záminkou. Tyto organizace mívají dokonce legální povolení k činnosti, i když tato "činnost" ve veřejných prostorech pravidelně vyžaduje masové nasazení policejních sil, často i policisty jízdní, a s výpomocnými sbory z jiných krajů. Přitom náklady na udržení veřejné bezpečnosti už neznamenají statisíce, ale miliony korun (z kapes nezdolných daňových poplatníků).

Pořád není možné s přepjatým radikalismem nic dělat? Samozřejmě že jsou mezi námi lidé, kteří potřebují mít v životě nějaké "vzrůšo". Drogou nemusí nutně být omamné látky nebo -- skromněji a nenáročněji -- alkohol. Přitom v masovém provedení (za asistence policie) to může mít nečekaně zvýšený půvab. Tyhle už nějak moc časté manévry na účet občanů stát svými orgány zatím toleruje.Přece nelze omezovat právo shromažďovací! Copak nemáme ve státě demokracii?

Je možné z anonymity davu vyčlenit přestupníky? Kupodivu existují již "včerejší" možnosti, jak nepouštět na sportovní stadiony pseudofanoušky, kteří se tam přišli především poprat. Nenajde se právní "špagát" na obdobné rváče, kteří kromě úctyhodně budovaného svalstva mají zahalené tváře a mávají jakýmikoliv hesly před policií obdobně, jako toreador červeným šátkem před býkem? Copak budeme mít pravidelně z veřejných prostorů cirkusové arény?! Veřejná moc pak snad zakročí, když -- ne poprvé -- začne zase téct nevinná krev?