Omyl je to i Danielův, jehož "nezisková" organizace na těchto migrantech parazituje stejně, jako i mnoho ostatních "lidumilů". "Naše cílová skupina se neustále rozrůstá a změněné podmínky vytvářejí nové výzvy, jakož i potřebu řešit je účinnějším způsobem", píše Daniel ve své výroční zprávě organizace Most pro lidská práva, který v Pardubickém kraji provozuje Poradnu pro cizince. Silové řešení možná "je nekulturní a odporuje humanitárním zásadám", nicméně reaguje na realitu a je podpořeno zákony, doteď nedodržovanými či dodržovanými laxně samotnou státní správou. A realita je, že spolu se ztrátou iluzí o hospodářském zázraku v Česku došlo k tvrdé a pragmatické proměně prostředí, ve kterém se pololegální migranti pohybují. Pracovní povolení pro cizince je totiž garantováno pouze na jeden jediný rok. A jeho obnovení není nárokovatelné a není samozřejmé. Nikde na světě. ČR má plně harmonizované právo v oblasti azylové politiky s EU. A je součástí EU a musí se jako součást EU chovat. Bez ohledu na to, co si o tom myslí třetí sektor, jehož názor je tvořený sorosovskými nadacemi a jejich "stipendisty".

O povolení k pobytu může požádat každý cizinec po 10 letech nepřetržitého pobytu na území na dlouhodobé vízum resp. povolení k dlouhodobému pobytu (po vstupu ČR do EU). Za určitých podmínek může cizinec o povolení k pobytu požádat po 8 letech pobytu. Bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu je o toto povolení je oprávněn požádat cizinec, který o povolení žádá za účelem společného soužití se státním občanem ČR, nebo který žádá z humanitárních důvodů hodných zřetele, nebo pokud je jeho trvalý pobyt v zájmu České republiky, nebo pokud jde o nezaopatřené dítě cizince, který na území již pobývá na základě povolení k pobytu. Velká Británie vyžaduje pro permanentní regularizaci pobytu 14 let, 7 let pro rodiny s dětmi; Francie 10 let, 3 roky pro rodiny s dětmi, 15 let pro studenty; Nizozemí 6 let pro pracovníky odvádějící daně a sociální odvody; Belgie 6 let, 5 let pro rodiny s dětmi. Británie nad své drakonické podmínky regularizovala v letech 1974-78 pouze občany Commonwealthu pouze 2271 osob. Od té doby nic. Polsko regularizovalo v letech 2003-4 pouhých 5921 migrantů.

Zdroj: Regularizace nelegální migrace v České republice - Studie NROS, Člověk v tísni, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva, Poradna pro uprchlíky, Organizace pro pomoc uprchlíkům a Multikulturní centrum Praha. Senát 2005 ZDE

Regularizace pobytu nelegálních migrantů neřeší nic, naopak podporuje migranty další. Důsledky regulace a následné deportace migrantů má za následek varování pro všechny další, že nelze překračovat zákony země, kde je migrant POUZE dočasně a nemůže si tím řešit TRVALE svou sociální situaci. Odbory kdekoliv v západní Evropě, ale i vlády tamtéž chrání pracovní místa pro vlastní občany. Počet pracovních míst je omezen a nyní během krize se jedná o stále se zmenšující množství míst. Trendy množství cizinců v Česku jsou ovšem stále strmě stoupající, zejména u nekvalifikovaných pracovníků - se základním vzděláním, maximálně vyučených. Těch je totiž z těch nejkritičtějších zemí původu naprostá většina.

Pravdu měl Milton Friedman, který na dotaz, zda by USA měly otevřít dveře každému, řekl: "Bohužel ne. Nemůžete mít současně jak volnou imigraci, tak sociální stát" (The Economist, 2002)

Za těchto podmínek není žádný sociální stát ufinancovatelný a volná migrace a snaha aktivistů po regularizaci migrantů se setká z odporem občanů jako plátců do tohoto systému. Nepodezřívám přitom ani na okamžik Miltona Friedmana z podpory sociálního státu... Přesto nyní Friedmanovi političtí epigoni v ODS prosazují důslednou regulaci trhu pracovních sil na trhu a s tím i drakonické zpřísnění ekonomicky motivované migrace. Důvod je poměrně logický. Panický strach z nezvládnutí problému v případě pokračováíní a prohlubování krize. Adaptační procesy neregulérní migrace mohou vést k odklonu od zamýšlené dočasné migrace k dlouhodobému přebývání v cílové zemi. Trh práce je zde zásadním faktorem pro neregulérní práci migrantů. Charakteristickým rysem neformálního sektoru je posun ze zaměstnaneckých pozic k sebezaměstnávání a aktivaci komunitních vazeb v zaměstnaneckých vztazích. Neformální sektor je zároveň podhoubím kriminality v mnoha formách, včetně vydírání, výpalného, obchodu s lidmi a obcházení řady zákonů. Tomuto trendu jde v České republice naproti omezování trhu práce systémem pracovních povolení pro cizince a naopak relativně snadno dostupné povolení za účelem podnikání, což směřuje k inkonzistenci celkového rámce imigrační politiky České republiky. Hodnocení je ze zprávy OECD o mezinárodní migraci z roku 2004. Jinými slovy: Danielovo snažení přispívá k tomu, aby stále více cizinců (naprosto nekvalifikovaných pracovních sil) hledalo v Česku cílovou zemi pro řešení své soukromé ekonomické situace, s nadějí, že zde získají trvalý pobyt či občanství. Za jakoukoliv cenu. Čím více cizinců v tísni, tím více je potřeba terénních "poradců" od Člověka v tísni a jiných "pomocníků". Co výše uvedená čísla dělají se strukturou nezaměstnanosti občanů ČR, není třeba říkat. A kdo pomůže jim, je ve hvězdách.

Přitom si uvědomme, že se nejedná až na naprosté výjimky o šikanózní zneužívání zákona státem, ale o obcházení a zneužívání českých zákonů migranty. Sankce byly doteď v nedohlednu.

Zdroj: Regularizace nelegální migrace v České republice - Studie NROS, Člověk v tísni, Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva, Poradna pro uprchlíky, Organizace pro pomoc uprchlíkům a Multikulturní centrum Praha. Senát 2005 ZDE

Vývoj cizinců s dlouhodobým pobytem podle občanství v ČR, 1994 - 2006

zdroj ČSÚ,2007

Zatímco v roce 2006 to bylo 250 tisíc oficiálně hlášených cizinců s pracovním povolením, v současné době na území ČR legálně pobývá 397 918 cizinců. (počet k 29. 2. 2008, MV ČR) Počet občanů ukrajinského státního občanství byl ke stejnému datu 125 407 (91480 osob na základě přechodného, 33927 na základě trvalého pobytu), vietnamského státního občanství 53 432 osob (20324 na základě přechodného, 33108 na základě trvalého pobytu). V případě Vietnamců a Ukrajinců je to každoroční nárůst přibližně o 20% . Pouze 1995 cizinců zde k 31. 8. 2007 pobývalo s platným azylem.

zdroj ČSÚ

Povolení k dlouhodobému/přechodnému pobytu/vízum nad 90 dnů mělo v roce 2006 v Česku 182 271 cizinců. Zelené karty pro občany EU/EHP a Švýcarska mělo v roce 2006 116 846 osob. Zelené karty dostalo ovšem pouze 6 777 občanů třetích zemí. Povolení k pobytu mělo ovšem 321 456 cizinců. A to je hodnota, kterou lze připojit k výše uvedenému grafu. V roce 1994 tedy bylo v Česku 104 tisíc cizinců, o deset let později 254 tisíc a o další dva roky později už to bylo přes 320 tisíc oficiálních migrantů. Celková oficiální zaměstnanost cizinců činí přitom 250 797 osob. Ta migrační exploze začala za vlády Václava Klause, snižovala cenu práce na trhu a skončila s první posametovou ekonomickou krizí a s Klausovou vládou... Od té doby tempo kopírovalo vývoj HDP.

Podle sčítání lidu v roce 2001 bylo v Česku 22 112 osob ukrajinské národnosti. Jen 5 501 z nich bylo občany ČR. 16 611 bylo cizinců. Údaje cizinecké policie ze stejné doby ovšem uvádějí 51 825 cizinců s pobytem v ČR ukrajinské národnosti. Z dat MPSV lze vyvodit, že zhruba 74% cizinců je evidováno na Úřadě práce a jen 26% z celkového počtu oficiálních migrantů je vedeno jako živnostníci. U Vietnamců byl už tehdy rozdíl ještě daleko patrnější. Sčítání lidu uvedlo celkem 17 462 osob vietnamské národnosti. Občany ČR bylo pouze 721, cizinci bylo 16 741. Cizinecká policie evidovala 23 924 cizinců vietnamské národnosti s pobytem v ČR. (Zdroj dat k 1. 3. 2001: ČSÚ, Sčítaní lidu, domů a bytů 2001; Ředitelství cizinecké a pohraniční policie ČR, 31. 12. 2001) A to jsou pouze legální, oficiálně vykazovaní migranti. Pouze 18% z nich je evidováno jako zaměstnanci jako naopak celých 82% pracuje na základě živnostenského oprávnění. Reálný počet cizinců pobývajících v ČR je ovšem naprosto jiný. Odborníci uvádějí, že počet nelegálních migrantů je minimálně stejný, jako těch legálních (Leontiyeva, 2005), v některých případech i několikanásobně vyšší a nejsou zahrnuti do oficiálních statistik. A přesně to je skupina, o kterou lobbují aktivisté nejvíce a přimlouvají se, aby stát jejich pobyt zde regularizoval.

Horáková, M. 2007. Mezinárodní pracovní migrace v ČR

Milan Daniel nám jako aktivista předvádí srdceryvné příběhy o tom, jak výhodní pro nás jsou vietnamští či mongolští dělníci. A jak bychom za své daně měli poskytnout mladým Vietnamcům odborné vzdělání. Opak vždy byl a je pravdou. Nedělali by tu práci, pro kterou jsme je sem zvali. Tedy tu nejméně kvalifikovanou a nejméně placenou. Nekvalifikovaným českým dělníkům, kteří nemohli neplatit zdravotní a sociální pojištění, díky mladým Vietnamcům klesla mzda a nebo se stali nezaměstnatelní. A jsou v péči úřadů práce. Cikáni se stali nezaměstnatelní, i když to byli převážně oni, kteří pracovali na stavbách dálnic a mostů. Kteří hloubili kanalizaci a kabeláže Telecomu. Jsou v péči úřadů práce.

Horáková, M. 2007. Mezinárodní pracovní migrace v ČR

Díky parazitujícím "pracovním" agenturám a dosavadní politice státu se skoro zhroutil systém legálního zaměstnávání nekvalifikovaných dělnických profesí zejména velkými stavebními firmami. Lidé se stali zbožím na prodej. A ti přebyteční jsou v péči úřadu práce. Čím nižší cena, tím vyšší zisk. Zisk z toho měli jen kořistící zaměstnavatelé a zprostředkovatelé, kteří starosti sociálního systému nechali na státu. A ten stát se nyní brání. Paradoxně se brání pravicová vláda, a nikoliv levicová opozice, u které by se dal ochranářský pud čekat spíše.

Nicméně Langerova "zpřísňující" aktivita má všeobecnou podporu napříč politickým spektrem odleva doprava. Chrání preventivně své občany, jen aby předešel očekávaným sociálním bouřím. Vláda chrání legální zaměstnance - voliče namísto ochrany kořistících zaměstnavatelů či gastarbeiterů. Ti vždy byli a vždy budou první, kteří doplatí na pokles ekonomiky. Ta situace teď nastala.

Horáková, M. 2007. Mezinárodní pracovní migrace v ČR

A tu se zvedá pokřik na obranu zvrhlých pracovních pořádků. Těch pořádků, kvůli kterým jsem vstupovali do EU. Abychom se jich zbavili. Protože vymoženost sociálního státu je standardem u nás či v EU, ale nikoliv na Ukrajině, v Kazachstánu či ve Vietnamu.

Všichni ti humanisté si nyní budou muset uvědomit, že stát skončil s politikou snižování ceny práce a na dodržování zákonů začíná docela striktně trvat. Je to nelidské a cynické, ale jediné možné. Montovny buď začnou platit české občany dle českých / evropských standardů a sníží tak v Česku nezaměstnanost ale sníží sobě zisk, nebo se rozmontují a postěhují na východ, kde evropská pravidla neplatí, a nebo zkrachují a rozmontuje je někdo jiný. I o tom je sociální spoluodpovědnost zde podnikajících podnikatelů. Buď budou chtít zůstat a korektně podnikat v Česku s jeho právním řádem a sociálními standardy, a nebo si pro své loupeživé tuláctví najdou jinou zemi. Externalizace internalit může vyssávat pro změnu některou jinou zemi. V každém případě se dosud liberálně vytyčená východní hranice EU uzavírá. Evropa má svých starostí dost.

Marxistický termín "průmyslová armáda rezervních pracovních sil" či "rezervní armáda nezaměstnaných" tak nyní prožíváme, neboť nám teorie nestačila a potřebujeme aktuální zážitky z praxe. I další termíny z politické ekonomie nás ještě čekají. "Roste množství chudoby, útlaku, otroctví, ponížení, vykořisťování." To platilo za Komunistického manifestu i dnes. Už nyní jsou někteří "vyvlastňovatelé vyvlastněni" v rámci bankrotů zkrachovalých firem či nucených fůzí. Nebude to dlouho, a i čeští dělníci zjistí, co znamená termín "proletářský internacionalismus". Je to internacionalismus bídy, ve které lze ztratit jen ty "okovy". Protože vykořisťování má stále stejnou podobu, i když se kulisy za těch sto padesát let zmodernizovaly... V Německu kdysi vleklá a neřešená hospodářská krize přinesla populistický nacionalismus, známý posléze jako nacismus, o několik set kilometrů dál přinesla poněkud drsnější situace, než v Německu, internacionalismus. Nyní je krize v celé Evropě - a tedy i v Česku. A ne že ne. Vláda je povinna zajistit maximum pracovních mst pro své VLASTNÍ občany. To je povinnost i ukrajinské či vientamské vlády, které by neměly ji řešit vývozem nezaměstnanosti. Opak je realitou - například programy financované vietnamskou vládou. Nebo zjištění, že v roce 2000 poslali ukrajinští migranti do vlasti 40 miliard dolarů, což představuje šestkrát větší sumu, než je celý roční státní rozpočet Ukrajiny... (Fedyuk 2006)

Odhaduje se, že celkový počet občanů odcházející z Ukrajiny za prací do jiných zemí se pohybuje až kolem 7 milionů. Dle odhadu oficiální státní statistiky Ukrajiny je ovšem počet migrantů pouhý 1 milion... Otázkou je, chce-li Ukrajina uvádět pravdivé údaje anebo v horším případě, zná-li je vůbec.

Příslušníkem národnostní menšiny je nikoliv migrant, ale občan České republiky, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti. (Tolik definice ze zákona č. 273/2001 Sb.) V ČR je právně uznáno 11 národnostních menšin, včetně ukrajinské a romské. Vietnamci zde netvoří oficiálně uznávanou národnostní menšinu. Velká, ekonomickou migrací a následnou regularizací navýšená vietnamská či ukrajinská národnostní menšina s právy občanů ČR není v zájmu České republiky.

Langer to ví. A Daniel se to brzy dozví.

13. 1. 2009, Štěpán Kotrba: Neplést si prosím lidská práva s ekonomickou migrací ZDE

Realitou je, že Danielova NGO na problému migrace parazituje. Její činnost je přitom plně závislá na grantech od státu, jehož nečinnost nebo neschopnost má nahradit. A stát nyní odmítá NGO hradit jako nefunkční a přistupuje místo podpory migrace k represi a minimalizaci migrace.

Realitou je, že vlády ODS ve jménu "adresnosti" podpor a "individuální odpovědnosti" se snažily snížit cenu práce. Mimo jiné i uvolněním tolerance nelegální migrace, zejména ze zemí SNS a Balkánu. Vlády ČSSD tomu nebránily. Vládě Václava Klause umožnily vietnamské tržnice udržet sociální smír i v situaci bankrotů řady českých podniků. Vládě Miloše Zemana umožnili migranti rozjet montovny a stavebnictví. Vláda Špidlova tuto politiku udržovala při životě. Vládě Mirka Topolánka umožnili migranti dále snižovat cenu práce, sociální status pracujících a vliv odborů na tvorbu politiky. Teprve nyní se pod tlakem ekonomické krize vláda probouzí. Činnost odboru migrace MV je panickou reakcí na v krátké době hrozící alternativu násilného řešení pracovní / sociální krize s rasovým podtextem.

Realitou je, že vláda ODS tolerancí či dokonce podporou ekonomické migrace v minulosti drakonicky postihla ty nejméně kvalifikované české zaměstnance, včetně Romů. Pololegálové se díky nezaměstnanosti stali ilegály a ti se v tabulkách neobjeví... A tak je tomu i dnes.

Realitou je, že zhruba do půl roku zde nejspíše budou násilné sociální střety, při kterých bude téci krev. Světová krize, promítnutá do protestů nezaměstnaných, už nebude mít sametovou podobu. Protože odpor elit bude existenční.

Realitou je, že v Česku přítomných 150000 nelegálních gastarbeiterů v naprosté většině není občany EU a tudíž nepožívá ochrany občanů EU v oblasti výsady volného pohybu osob a možnosti práce v zemích EU. Už jste slyšeli o nelegálním Američanovi či Němci, zde pobývajícím "načerno" ?

Realitou je, že chtít po jakémkoliv státu a jeho občanech, aby hradili kvalifikaci občanů třetích / rozvojových zemí jinak, než v dotyčné zemi jako "humanitátrní" akci a prevenci migrace je nesmysl. To nedělá žádná země Evropy, o Británii nemluvě, pokud se nejedná o občany bývalých kolonií. Jiná situace je, když jde o "lidskoprávní" migraci, ale ta má svůj strop i v nejvyspělejších "liberálních demokraciích". Pak se pouze přestanou nazývat liberální.

Realitou je, že naprostá většina gastarbeiterů se zde pohybuje nelegálně nebo porušuje pracovně právní zákony a pracuje zde načerno, případně ani neplatí zdravotní a sociální pojištění. Šedá ekonomika, kterou uměle udržují, má roční obrat desítky miliard korun. Daňové ztráty z ní tvoří miliardy. Náklady na bezpečnostní akce tvoří stovky milionů ročně.

Realitou je, že třicet let zde žijících "Husákových" Vientamců se to netýká, neboť ti mají už dávno české občanství a nemají problém ani s prací, ani se začleněním do české společnosti. Týká se to migrantů z posledních devíti let (převážně Čečna a Kavkaz, Balkán, Čína, Vietnam, zbytek SNS, Rusko).

Realitou je, že "pseudohumanismus" Milana Daniela nerespektuje ve svých východiscích zákony ČR.

Realitou je, že většinu chyb v migrační politice má na svědomí ČSSD. Většinu chyb v sociální politice pak jsou z dílny ODS. Výsledek je sudem s prachem, na kterém sedíme a modlíme se k výšce HDP.

Realitou je, že s realitou se polemizovat moc nedá... Ani protestovat se moc nedá. A polemika cenzurou nebo nálepkami "fašismu" je ta nejdebilnější reakce, jakou znám. Taková "bolševická"...

Jana Lozinčáková, FSS MU Brno: Ukrajinci, Vietnamci a Romové a jejich integrace na trhu práce. Srovnávací studie tří etnických skupin v České republice ZDE