Důvody k tomu jsou v zásadě dva. Tím prvním je fakt, že vietnamská menšina zapustila v Československu, potažmo v Česku, za desetiletí své existence u nás hluboké kořeny. Mnozí Vietnamci žijí v prostoru od Aše po Uherské Hradiště ve druhé, někteří již ve třetí generaci. Jejich příklad láká jejich příbuzné a krajany k tomu, aby šli stejnou cestou. Nově příchozí Vietnamci se mohou opřít o zázemí své komunity a její solidární chování. To je paradoxně posilováno tlakem českých úřadů, které jím částečně snaží zakrýt legislativní chyby z minulosti a částečně vyhovět xenofobní atmosféře vyvolávané národoveckými příslušníky krajní pravice. Výsledkem tlaku je semknutí menšiny, existenční podpora lidí postižených ztrátou práce, snaha za každou cenu krizi přežít v ulitě. Stav je pochopitelně limitován disponibilními prostředky, ale Vietnamci jsou skromní a schopní vydržet takto "schovaní" dlouho.

Druhým důvodem je skutečnost, že právě Vietnamci trpí negativními parametry toho, jak byla imigrace do ČR nastavena, nejvíce. Jejich dluhy za zprostředkování jsou obrovské a vládní cukr v podobě letenky a pěti set eur jim tu hořkou kávu příliš neosladí.

Vláda je ústy svého ministra vnitra rozhodnuta problém řešit jen takovými opatřeními, která ona, jednostranně, pokládá za prospěšná. Na názory Vietnamců a neziskovek nebere ke své škodě zřetel. Langer nabízí "dobrovolný" odchod; pro ty, kteří jej nevyužijí, má připravený policejní karabáč.

Cílovou skupinou projektu jsou samozřejmě jiní Vietnamci, než ti, kteří u nás žijí již léta. Vnitro by rádo ze země dostalo zejména bývalé dělníky montoven. Ti postupně podle platného pobytového zákona ztrácejí s prací právo legálního pobytu. Podstatně větší skupinou jsou však vietnamští držitelé víz za účelem podnikání, na které cizinecký zákon dosáhne obtížně.

"Podnikající" cizinci nemusejí výkon své živnosti prokazovat jinak, než daňovým přiznáním. Je jen logické, že za daných okolností budou téměř bez výjimky ve ztrátě. Český stát nemá legislativní nástroj, který by mohl užít k tomu, aby jejich pobyt ukončil.

Vietnamští "podnikatelé" posledních let jsou většinou syny a dcerami venkovských rolnických rodin, lidmi bez kvalifikace. Do Česka přijeli "podnikat" proto, že si chtěli zvednout životní úroveň a viděli příklad svých úspěšných krajanů, kteří se z pro ně bohaté země ve střední Evropě přijeli podívat domů.

Po raziích na tržnicích (kam by se pašované zboží těžko dostalo, kdyby to neumožnila na jiném místě státní správy rozsáhlá korupce) následovala na podzim obrovská razie v tržnici SAPA a 14 dní poté na stejném místě zničující požár. To vše spolupůsobí při pocitu ohrožení. Tlak vnitra na jejich odchod, striktní uplatnění zákona a policejní moci, tento pocit jen zvyšuje.

Lidé, kteří si zvykli na relativně bohatý život v Evropě, se logicky nechtějí svého cíle vzdát. Doma je čeká jen bída. A je povinností racionálně uvažujících lidí v naší zemi, lidí, v jejichž prostředí má menšina již neodmyslitelné místo, vyrovnat se s touto situací i tak, že budou nazírat situaci Vietnamců jejich optikou a hledat možná řešení. Je potěšitelné, že tuto myšlenku prezentoval v nedělních OTM i stínový ministr vnitra František Bublan.

Silové řešení je nekulturní a odporuje humanitárním zásadám. Pro hrdé Vietnamce je ponižující a nedůstojné. Skutečné řešení musí být systémové a musí těmto lidem nabídnout alternativu, díky které se vrátí domů ne s hanbou, ale se ctí. Přijdou li mladí Vietnamci domů jako spráskaní psi, dostane se jim nálepky, že selhali oni. Sotva by ale byla ctí možnost přežívat v Česku na základě účasti na veřejných pracích. Česko-vietnamské vzájemnosti a duchu historické spolupráce by však prospěla realizace Bublanem prezentované myšlenky, aby se tito lidé mohli vyučit.

Stínový ministr vnitra má pravdu v tom, že situace se může během historicky krátké doby otočit. Současná krize platnost dlouhodobých demografických prognóz nezakryje. Českému hospodářství, zejména průmyslu, budou scházet kvalifikovaní pracovníci chybět.

Za daných okolností by proto nemělo být problémem poskytnout mladým Vietnamcům odborné vzdělání. Ne v Česku, ale na území Vietnamu, třeba i s určitou podporou české, hlavně však tamní vlády. Mladí Vietnamci by získali jako bonus za (dočasný?) odchod z Česka kvalifikaci a možnost nárokovat v budoucnu místo v rámci projektu Zelených karet. A pokud by zpátky už nechtěli a kvalifikaci uplatnili doma? Proč ne. V každém případě by to pro ně dnes nebyl ponižující odchod lidí, kteří neuspěli, ale lidí, se kterými se počítá.

Takový přístup by prospěl oběma zemím -- jak Česku, tak Vietnamu. Ivan Langer říká, že musí hledět především na zájmy České republiky. Ale toto je zájem České republiky.