"Základem ekonomické teorie navržené v dobách hospodářského růstu je představa flexibility. Ekonomicky úspěšné byly ty země, které uplatňovaly flexibilní přístup na zbožních i pracovních trzích. Hospodářský růst se odvíjel právě od možnosti firem najímat a propouštět zaměstnance bez jakýchkoliv omezení; jestliže kontrakty umožňovaly firmám vzhledem k aktuálním ekonomickým podmínkám upravovat mzdy směrem nahoru i dolů."

Jak však Paul De Grauwe upozorňuje, co platí v dobách dobrých nemusí být pravda v dobách zlých. Jako příklad uvádí problém dluhové deflace (debt deflation). Ve vysoce flexibilních ekonomikách zůstává i v dobách zlých jediná rigidní proměnná - hodnota dluhu. Všechny ostatní faktory, které ovlivňují schopnost jednotlivců i firem splácet své dluhy, jsou vysoce flexibilní. Flexibilní jsou mzdy, ceny nemovitostí i hodnota ostatních aktiv. Flexibilní (čti nejisté) je i samo zaměstnání.

Pokud se v tomto flexibilním světě snaží někteří aktéři vytvořit podmínky pro to, aby byli schopni dostát svým závazkům, je to možné jen za cenu toho, že jiní budou o tuto možnost připraveni. "Firmy jsou nuceny propouštět zaměstnance a/nebo snižovat jejich mzdy. Důsledkem je, že více domácností není schopno splácet své závazky. V případě dluhové deflace pak platí, že snaha jedněch obsloužit své závazky činí totéž obtížnější pro druhé." Neschopnost rostoucího počtu dlužníků splácet své závazky ohožuje ve svém důsledku nejen ty, kteří své dluhy stále ještě splácejí, ale samozřejmě i věřitele.

Ekonomiky zasažené dluhovou deflací potřebují přerušit tento začarovaný kruh. A v ekonomikách s rigidnějším pracovním zákonodárstvím, rigidnějšími mzdami i cenami je to nepoměrně snazší než v ekonomikách maximálně flexibilizovaných. Paul De Grauwe upozorňuje, že největším problémem vysoce flexibilních ekonomik je minimální rozsah sociálního zabezpečení. Nezaměstnaní odkázaní na velmi nízkou podporu v nezaměstnanosti musí nejen významně redukovat svou spotřebu, což vyvolává tlak na další pokles cen a následně na další propouštění. "Zaměstnancům propouštěným v rigidnějších zemích jsou poskytnuty vyšší dávky v nezaměstnanosti, což stabilizuje jejich spotřebu a redukuje cenový pokles."

V závěru Paul De Grauwe konstatuje, že "vlády v zemích s flexibilnější ekonomikou sice vyplatí méně na podpoře v nezaměstnanosti, ale vzhledem k tomu, že dluhová deflace vede k výraznějšímu propadu ekonomické aktivity, budoucí výnosy poklesnou daleko významněji." Rozpočtové deficity v zemích s flexibilnější ekonomikou mohou být v konečném důsledku daleko vyšší než v zemích rigidnějších. Vyzývá nás tedy k tomu, abychom ochraňovali rigidity ve mzdových předpisech, pracovním zákonodárství i sociálním zabezpečení.