Pro stát, kterému se v nadcházejících europarlamentních volbách dokonce snižuje o dva mandáty zastoupení, šance alespoň k morální kompenzaci.

Či-li k využití této příležitosti pro získání sympatií, přátelství, pověsti seriózního partnera.

Vzpomeňme, jak obratně budovali mezinárodní autoritu a získávali spojence TGM či E.Beneš. A později ČSR v období tzv. „Malé dohody“, kterou považovali za svého zastánce nejenom reprezentanti malých slovanských národů.

Připomínám i historii sympatií zvláště k Srbům, ale i k Bulharům (kteří trpěli pod - tureckou nadvládou) již od dob národního obrození.Jděte se podívat na Slovanský ostrov..

Předsednická země EU by při nástupu do této funkce měla všem členským státům mj. vyjádřit jistou úctu.

Analogicky slibu národní vlády, která při svém nástupu občanům zdůrazňuje, že jim bude sloužit, a to - s respektem!

Jako když učitel na začátku semestru studentům povzbudivě slibuje, že ještě více rozvine jejich dosavadní poznání.

Nikoli, že je považuje za sešlost karikatur, ze kterých si bude dělat šašky.

Ostatně - pro předsednický stát naznačený postup vyplývá z mezinárodněprávních, zejména diplomatických usancí.

Také pan Vondra nepřijel na uvedení toho, co vybral k reprezentaci vztahu Česka k Evropě, nějakým happeningovým vehiklem, a v karnevalovém převleku.

Ale v intencích zmíněných usancí, a za peníze tuzemských daňových poplatníků, „reprezentoval“ při výkonu svojí „předsednické“ funkce v nákladné limuzíně a drahém obleku.

Aby však právě v Bruselu, kde si v roce 1958 Češi získali jedinečnou pověst kultivovanou prezentací, potupil dnešní ČR.

Jako lilipután, kterého na chvilku vyzdvihli na stupínek, za což však z něho, a na ně, začal zpupně močit...

Není jen ostudou jakéhosi rádobyumělce, že jeho „dikobrazí politagitka“ uráží snad každý národ, na který si ve střízlivém stavu vzpomněl.

Ale je ostudou národa, který dopustí, aby za něho vystupovala individua, jež ho svými projevy a jejich důsledky zostuzují.

A zároveň jimi vykořeňují po generace budované vztahy k jemu blízkým národům, a štvou proti sobě dnešní generace.

Postačí zaznamenat reakce nejenom Bulharů a následné glosy čtenářů takových zpráv na internetu.

Zřejmě se však našim „přátelům“, volajícím v EU po zavedení pořádku na základě „lisabonské smlouvy“, takové „sebehanobení“ Česka hodí. Jako odstrašující důkaz toho, že neschopný, za to však drzý státeček musí konečně dostat obojek v její podobě.

Jinak by již pouze za tento projev - urážky členských států – museli důrazně požadovat jeho odstoupení z „předsednické“ funkce.