Prakticky většina cest, a zdaleka nejen ty, je rozrytá pneumatikami motorových vozidel, nejčastěji terénních motocyklů a čtyřkolek, jejichž majitelé zřejmě dospěli k názoru, že si mohou jezdit, kde se jim zamane, ať už třeba borůvčím v přírodní rezervaci, nebo koryty potoků. Místy jsou vyježděny doslova kaňony vedoucí nejčastěji do strmých svahů.

Spíš než na zvěř narazíte na některého z těchto pekelných andělů, jak túruje svou železnou potvoru a naplňuje široké okolí nesnesitelným řevem a zápachem. Ze srnců, zajíců a jiných tvorů, se doslova stala štvaná zvěř; jež zdaleka nemusí být na pozoru jen v lovné sezóně, protože milovníci silných strojů mají napilno pořád.

Obyčejný návštěvník lesů, pokud již zcela neotupěl a nezačal pokládat toto znásilňování krajiny za obvyklou normu, při zahlédnutí těchto samozvaných závodníků obvykle sáhne po mobilním telefonu a zavolá na číslo 158 a dožaduje se, aby ti, kteří si do svého erbu vytyčili hrdé heslo "pomáhat a chránit", zjednali nápravu.

Při kontaktování policisty majícího pohotovostní službu se odehrává asi tato konverzace, která se od dále vylíčené liší jen v nepodstatných detailech:

"Policie České republiky. Mluvte."

"Oznamuji, že na lesní cestě v katastru obce Velký Rybník jezdí motorkáři."

"Vaše jméno?"

"Petr Vařeka".

"Datum narození?"

"........."

"Bydliště?"

"........."

"Tak jaký máte problém?".

"V lese na turistické pěšině z Velkého Rybníka do Sadova podél plotu obory jezdí motorkáři. Je jich tam asi sedm.".

Následuje několikrát opakovaný dotaz na upřesnění polohy inkriminovaného místa. Obvykle rozhovor končí ujištěním: "Ok, tak my tam pošleme hlídku.".

Také 24. 1. 2009 jsem na již uvedeném místě zahlédnul mladíka ženoucího se značnou rychlostí na terénní motorce. Taktak jsem stačil uskočit.

Po kontaktování policie, se rozběhnul obvyklý dialog, který však po lokalizaci místa činu nekončil obvyklým chlácholením, ale nabral zajímavější směr.

"Tak vy teď asi nejspíš čekáte, že se tam rozjedu a toho frajera vám chytnu."

"Hlásím trestný čin, jak je moji povinností. Po zkušenosti asi posledních pěti let, co vám kvůli těmto incidentům opakovaně již mnohokrát volám, a dosud přesto nebylo podniknuto žádné účinné opatření, nečekám od vás však už nic."

"Já zde mám pět volných lidí, a i když tam přijedou, tak jim ti motorkáři stejně dávno ujedou. Jak si představujete, že bychom je měli chytat?!"

"Promiňte, ale to je váš problém. Nechtějte po laikovi, aby vám dával návody, jak chytat delikventy. Přece není žádný problém nainstalovat podél cest vyježděných těmito jedinci skryté kamery, snad existuje nějaký registr majitelů čtyřkolek a závodních motorek! V době, kdy zločince lze vypátrat na základě tak neznatelných stop, jako jsou nepatrné zbytky biologického materiálu, apod., by neměl být zas tak velký problém dopadnout a usvědčit motorkáře. Jediné co vám nejspíš schází je vůle proti těmto lidem doopravdy něco podniknout. A naopak jediné co vás nejvíc zajímá je, jak se zdá, identita oznamovatele trestného činu. "

Poté mi policista cosi nakvašeně odseknul a zavěsil. Nabyl jsem z toho dojmu, že počínání motorkářů je pokládáno, za pouhý malý přestupek, který téměř ani nestojí za zmínku, a že jsem asi nejspíš spadnul z Měsíce, že se kvůli takové prkotině jako je neškodné dovádění omladiny na motorkách, opovažuji policii obtěžovat.

A nejspíše tomu tak, alespoň u nás (Nevím jak jinde, zajímalo by mě, zda řádění hulvátů na motorkách či čtyřkolkách tolerují třeba v Německu či Rakousku.), opravdu bude.

Asi před 2 roky zjara magistrát města Karlovy Vary pod vedením již odstoupivší primátorky JuDr. Veroniky Vlkové schválil akci, jejíž eufemistický název zněl "Prezentace nových automobilů značky ŠKODA", přestože v podstatě šlo o automobilovou rallye, pořádanou v prostředí lázeňských lesů.

Přes odpor veřejností se pak v nejlukrativnějších partiích lázeňských lesů po 14 dní značnou rychlostí proháněly stovky automobilů. Zůstaly po nich rozježděné promenádní pěšiny, vystresovaná zvěř a roztrpčení obdivovatelů zdejších opravdu nádherných lesů, jejichž vkus byl bezohledně pošlapán.

Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Jak jen může být u nás někdo takový naivka, že doufá v nápravu tohoto široce rozšířeného šeredného nešvaru, ač je zřejmé, že pořádání motoristických seancí, a to kdekoliv, jsou zřejmě nakloněna i obecní zastupitelstva? Jak je možné doufat tam, kde zřejmě chybí sebemenší náznak dobré vůle?

Charismatická hrdinka Agnes z románu "Nesmrtelnost" od Milana Kundery, znechucena přívalem ošklivosti moderní civilizace si klade rouhačskou otázku. Proč by senzitivní člověk vlastně měl být solidární s lidstvem? Pouhá příslušnost k druhu, který si říká Homo Sapiens přece ještě sama o sobě nezakládá důvod ke zneklidnění tím, jaká bude budoucnost lidstva.

Na rozdíl od M. Kundery si myslím, že tento důvod existuje. Přestože je problematické mít jasně artikulovatelný vztah k anonymní mase zvané lidstvo, téměř každý má blízké lidi, na jejichž prospěchu mu záleží. A prospěch těchto lidí je nepochybně závislý na budoucnosti společenství, ve kterém žijí..

Říká se také, že krajina je obrazem duše. Deficit půvabu, kterým jsme obdařili naše lesy, vody a stráně se pak vrací zpět jako bumerang a padá na nás, Stejně mírou jakou hyzdíme krajinu si pak zošklivujeme jeden druhého. Neúcta k přírodě je téhož druhu jako k rodičům. A nevážím-li si svých rodičů, jak mi může záležet na bezpočtu neznámých lidí, kteří mě živí a šatí, kteří mi postavili střechu nad hlavou, kteří dohlížejí na zdraví moje i mých blízkých a kteří dbají na naše bezpečí?

Lidé, kteří zavážejí naší přírodu smetím, či bezohledně deptají zemi, ať již prostřednictvím motorových vozidel či jinak, nepochybně představují jen patologickou menšinu. A to velmi nebezpečnou, protože důsledky jejich počínání otravují duši každého z nás a přivykají ji na stav permanentního hnusu, jakožto běžné normy, čímž vážně poškozují vzájemnou elementární důvěru, na níž je založeno každé lidské společenství.

Jsem proto pevně přesvědčen, že zhoubnost počínání těchto lidí s narušeným cítěním k přírodě si žádá odpovídajících nesmlouvavých legislativních opatření, ať již by šlo o drakonické pětimístné a vyšší pokuty a v případě motorkářů či čtyřkolkářů bych se zasazoval i o sešrotování předmětů doličných. Výše pokuty by pak policistům mohla proti neukázněným jedincům ničícím naše lesy ať už motocykly či džípy umožnit třeba i nasazení vrtulníků.