29. 10. 2008
Cesty šokové a šokovější
Poznámky k článku MIloše Picka Pražské jaro versus devadesátá léta Miloš Pick uvádí, že "šoková restaurace kapitalismu" znamenala propad československého (českého) HDP asi o šestinu a zjevně to bere jako důkaz její nesprávnosti. Já to naopak beru jako úspěch. Kdyby mě někdo v prosinci 1989 tvrdil, že za šest let budeme mít plně konvertibilní měnu, aniž by této konvertibilitě předcházelo její zhroucení, pokládal bych ho jemně řečeno za velkého optimistu. V této době jsem naopak považoval za možné, že se československá ekonomika tváří v tvář západnímu trhu zcela zhroutí. |
Ten krach opravdu nastal. Nikoli ovšem v Československu ani v České republice, ale v bývalé NDR a v Bulharsku. Východoněmecký případ je z makroekonomického hlediska celkem jasný. Je ovšem zajímavé, že ekonomové ani jejich analýzy tak totální anihilaci nepředpokládali. Naproti tomu Bulharsko mělo být klasickou aplikací "třetí cesty". Bulharští komunisté obhájili svůj mandát v demokratických volbách a prováděli cosi jako reformu socialismu. Fungovalo to asi pět let. Pak následoval totální kolaps. V porovnání s tím byla "šoková restaurace kapitalismu" úspěšná nejen v Československu a ve většině ostatních států střední Evropy (a také v Rumunsku, jehož startovní čára byla patrně o poznání horší, než bulharská), ale i na území bývalého Sovětského svazu, jehož civilní průmysl byl v podstatě jen vedlejším produktem průmyslu obranného. Docela by mě zajímalo, kde bulharští soudruzi udělali podle Miloše Picka chybu. A jak se jí autoři třetích cest z počátku devadesátých let hodlali vyhnout. Nebo tehdejší analýzy s něčím podobným nepočítaly? Nevím, jestli čínský hospodářský zázrak patří k největším zázrakům novodobé historie. V každém případě je jeho součástí i skromná pracovní síla a podhodnocený jüan. To umožňuje zaplavovat západní trh zbožím, které je cenově podbízeno ještě mnohem víc, než české. Co vede Číňany k takovému sponzorování západního blahobytu? Samozřejmě to není žádná charita. Číňané prostě dělají to, co před nimi "asijští tygři", ještě dříve Japonci a ještě dříve Němci. Snaží se proniknout na stabilizované trhy, které jsou saturovány zbožím zaběhaných standardů a značek a kterým ambiciózní nováček nemůže nabídnout dohromady nic nového. Kromě té nízké ceny. Československé a později české zboží sice nebylo na Západě zcela neznámé, ale jeho pověst nebyla nejlepší a jeho prodejnost už před listopadem leckdy souvisela s "cenovým podbízením". Letos se kurz koruny narovnával ze spekulativních důvodů rychleji, než obvykle. A ejhle -- některé exportní podniky nám začaly krachovat. Nebyl to samozřejmě jediný důvod, ale důvod to je. Někteří tvrdí, že je to tak dobře, protože se česká ekonomika zbaví zaostávajících segmentů. Možná mají pravdu. Ale že by to byla metoda zcela nešoková? Pro Miloše Picka je i tohle málo, a chtěl by korunu ještě o 13-15% zpevnit. Pomineme-li momentální světovou ekonomickou krizi, pak by dnešní česká ekonomika "spravedlivý kurz" snad už přežila. Ale před 15-18 lety? V dobách, kdy české podniky nebyly adaptovány na západní standardy? V dobách, kdy český "Drang nach Westen" musel kompenzovat odpadnutí Velkého bratra na východě jako platícího zákazníka, takže na nějaké zdlouhavé budování pozic nebyl čas? Obávám se, že třetí cesta dle Miloše Picka by byla daleko šokovější a možná i celkově dražší, než opsaný Washingtonský konsensus doplněný neoficiálním bankovním socialismem. Je ovšem pravděpodobné, že v takovémto případě by chyby v ekonomické strategii i taktice nebyly tak zřejmé. Ony škody by prostě byly důsledkem "objektivních okolností" a nikoli naší neschopnosti se těmto okolnostem přizpůsobit. Ostatně, nebyla příčinou bulharského krachu také neochota prodávat se pod cenou, kterou nikdo nebyl ochoten zaplatit? Když vláda zjistila, že už není z čeho brát a ani není komu brát, bylo pozdě. |