Friedman metaforicky vycházel z teze, že díky nové technologii (internetu) vzdálenosti nehrají roli a svět se změnil v jedno rovné hřiště skvělých příležitostí. V prudkém proudu krizových událostí se nad Friedmanovým plochým světem rozhlédl konzervativní komentátor, skrytý pod pseudonymem Spengler. Ve svém posledním článku v Asia Times Spengler oponuje: ne že by svět zploštěl – to tzv. „nové“, vynořující se trhy byly srovnány se zemí.

Oč se jedná?

V minulých letech se ujal módní názor, že americká moc upadá na úkor široké dostupnosti vyspělých technologií ve světě. Teď, když je americká ekonomika na odpis, údajné hospodářské mocnosti budoucnosti se kácí jako děti na kolečkových bruslích, které se vezly za náklaďákem.

Ukazuje se, že to byl AMERICKÝ SPOTŘEBITEL, kdo jako Atlas držel nad vodou světovou ekonomiku, když nakupoval zboží z Asie, která zpracovávala suroviny z Ruska, Afriky a Latinské Ameriky. AMERICKÝ SPOTŘEBITEL nemá na útratu a s ním se hroutí asijský export a vysoké ceny surovin.

O povaze tohoto amerického spotřebitele a kterak se stal volky nevolky americký důchodce hráčem v kasinu, píše Spengler bez iluzí.

Zdroj ZDEZDE

Nynější finanční krach ukazuje vratkost značné části světa. A politické důsledky budou příšerné, tvrdí Spengler. Nejhorší na tom je, že Amerika tenhle zmatek neukočíruje, ani kdyby byl zvlolen Obama prezidentem, jako že bude.

Ti, kdož měli námitky proti Americe v roli světového četníka, dostanou, co chtěli – ale nebude se jim to líbit. Čeká nás náboženská válka od Libanonu k Pákistánu a narko-válka v kolumbijském stylu v Mexiku a Brazílii.

Vlna americké sebelítosti, která nejspíš vynese Obamu do Bílého domu, se vzedmula v globální krizi, která už potopila rozsáhlá území rozvojového světa. Nejvíce zasaženy jsou nejlidnatější muslimské státy a země ruského „blízkého zahraničí.“ Pákistán, Ukrajina a Bělorusko jsou bez prostředků a žádají o pomoc Mezinárodní měnový fond. Indonésii a Turecku se drasticky prodražují dovozy a půjčky. Iránská ekonomika zkrachuje, jakmile ropa spadne pod 60 USD.

Jak těžké je pro státy z oblasti „nových ekonomik“ si dnes půjčit na mezibankovním trhu, ilustruje následující ukázkový přehled: arbitrární indexy (LIBOR) odrážejí pětiletou sankční úrokovou míru při nesplácení pohledávek:

Annual cost of five-year default protection in basis points above the London interbank offered rate (LIBOR)

Pro představu: z přehledu vyplývá, že při úrokové míře 3,5% na mezibankovním trhu zaplatí ruská vláda za dolarové krytí zhruba 15%, zatímco Ukrajina nebo Pákistán 30%, Turecko 11%. Výčet ovšem dobře nevystihne, jaké škody reálné zmrazení úvěrů napáchá na ekonomikách států dosud zcela závislých na rozsáhlých krátkodobých půjčkách.

Ekonomická krize zvedla Obamu z útlumu po demokratickém volebním sjezdu a osvětlila prázdnotu republikánů. Ale krize rovněž těžce zasáhla aspirace nejlidnatějších muslimských zemí. Již před krizí Turecko a Pákistán obrátily kurs k politickému islámu. Pakistánská tajná služba podporuje Talibán a ohrožuje západní zájmy, míní Spengler. Krize vazbu Pákistánu k politickému islamismu jen posílí.

Dnes se ze všech mešit od Týru k Lahauru nese jedna teze: prohnilý Západ vás svedl ke konzumu. Otrávené dary Západu byly jen přeludem. Hanba těm, kdož jim propadli.

Podívejme se, jak naložil zbytek světa s otřesenou ekonomickou hegemonií USA. Komoditní konjunktura se vypařila za pár měsíců a ceny surovin jsou dnes oproti květnu, kdy byly na vrcholu, na poloviční úrovni. Stejně jako realitní bublina v USA i ta komoditní se ukázala být jen kapitálovým prostředkem jak vydělat jmění z ničeho. S náruživostí pro komodity se svezla sezóna multimiliardových nákupů vysoce úročených exotických měn jako byl brazilský reál, turecká lira a jihoafrický rand. Ty nejpopulárnější měny zatím spadly o 30 až 50%. A podobně jako americké akcie, šly dolů i burzy dosud slibně se rozvíjejícího společenství BRIC (Brazil-Russia-India-China).

Tak se ukazuje, že v Asii si najednou nikdo neví rady, jak vydělat peníze, když se americká poptávka scvrkne a jak klesne asijský růst, ceny surovin jdou ke dnu a nikdo v Latinské Americe už neví, na čem vydělat. Po všem nadšení z „nových ekonomik“ zbylo zjištění, že středem světa je AMERICKÝ SPOTŘEBITEL a bez amerického konzumenta jsou tu jen zruinované trhy a špatné úvěry. Nejvíce obyvatele PLOCHÉHO SVĚTA zaskočilo, že se „nové trhy“ zhroutily poté, co Amerika přiznala, že si s finanční krizí neví rady. Výbuch americké ekonomické bomby napáchal větší škody venku než doma.

Až do července 2008 ceny komodit rostly nehledě na pokles akcií, v mylném očekávání, že Washington na záchranu bankovního systému roztočí inflační spirálu. Producenti surovin dělali na akcionáře tak dlouho dlouhý nos, dokud nebylo jasné, že americká vláda situaci nezachrání. Ceny komodit se přes noc zřítily a padají dál s akciemi. (viz graf)

Iránští theokraté dokázali zpronevěřit 35 mld. USD z ropných příjmů. Stavěly se paláce pařížských rozměrů, zatímco obyčejní lidé stěží dosáhli na základní potřeby. S kolapsem ceny ropy se iránská ekonomika zhroutí. Než se tak stane, věří Spengler, pokusí se Irán prosadit se jako regionální velmoc nějakým dobrodružstvím, nejspíše na úkor Iráku.

Méně násilí v Iráku v posledních měsících není ani tak zásluhou vyšší americké vojenské aktivity, jako spíše tiché dohody mezi G. W. Bushem a Iránem: Na oplátku za držení uzdy proiránských milic v Iráku dostalo se Iránu volné ruky na podporu Hizballáhu v Libanonu a dočasné shovívavosti s jaderným programem.

Důvod vstřícnosti Bushovy vlády vůči Iránu však pomine v den amerických voleb. Jestli má Amerika (respektive Izrael) nervy na bombardování iránských jaderných reaktorů, je diskutabilní; převládá názor, že nemá.

Spengler spekuluje: Nicméně Irán dnes představuje nejmocnější šítskou mocnost od dob bitev o Prorokovo následnictví. Irán může přihlížet s poklesem cen ropy dalšímu úpadku šíitské moci do bezvýznamnosti nebo se pokusí vývoj zvrátit. Nic z toho, co víme (Spengler) nenasvědčuje tomu, že se Irán znovu tiše podrobí sunitské porobě.

Iránští vůdci se nacházejí v podobné situaci, jako Němci 3 týdny po invazi do Polska, tak jak ji svým generálům předestřel A. Hitler. Podle Spenglera by si zasloužila Hitlerova slova vytetovat na čela analytiků, kteří tvrdí, že ekonomická slabost vylučuje pravděpodobnost války:

Nemáme co ztratit, můžeme jen získat. V důsledku ekonomických těžkostí, které nám byly vnuceny, můžeme v této situaci vydržet maximálně pár let. Göring to může potvrdit. Nemáme jinou možnost, musíme jednat ... Už nikdy v budoucnosti nebude mít Německo mocnějšího muže než jsem dnes já. Ale kdykoli mě může vystřídat nějaký idiot nebo kriminálník ... Morálka národa je vynikající. A lepší nebude.

Iránským nejzazším cílem bude Saudská Arábie, vždyť nejbohatší ropná pole se na potvoru nacházejí přes Perský záliv na územích se šíitskou menšinou. Saúdové nebudou tiše přihlížet tomu, jak Irán získává převahu v Iráku. Pákistán a Turecko, sunitské mocnosti s velkými armádami, nestrpí, aby v regionu vládl Irán a ještě víc se přimknou k štědrým Saúdům.

Celá generace západních analytiků s pochopením přihlížela tureckému příklonu k politickému islámu. Teď bude Turecko islamistické – a hroutí se. Turecko vyplatilo 20% domácích úspor na krytí nynějšího deficitu ve výši 7% HDP. Islamistická Erdoganova vláda se ocitla v nejhorším z možných světů. Turecká lira ztratila za měsíc 30% své hodnoty a analogicky vzrostly veškeré ceny. Úvěry jsou pro Turky nedostupné a ekonomika se řítí do krize. Od Libanonu k Pákistánu se táhne pás chabé státní moci s nevypočitatelnými politickými následky. Spengler věří, že tento kus světa čeká sunitsko – šíitská obdoba třicetileté války.

Latinská Amerika trpí jinou chorobou: má střední třídu, která tu dříve nebyla. Surovinová horečka přinesla do Argentiny a Brazílie spoustu peněz a nevídaný růst úvěrových sazeb (loni 31–38%), brazilské automobilky poprvé vyráběly více pro domácí zákazníky než na export a Sao Paolo se dusilo v dopravních zácpách, zatímco nad městem bzučely helikoptéry biolihových miliardářů.

Argentina je nyní na kolenou, vláda vyvlastnila soukromé penzijní fondy, aby získala nějaké finance a zahraniční kredibilita je na nule.

Brazílie sice zatím má použitelné finanční rezervy, ale možnosti nominálně levicové vlády udržet křehkou politickou rovnováhu jsou vyčerpány. Nesmírně početná brazilská chudina je ovládána drogovými gangy vyzbrojenými lépe než policie. Podle zprávy brazilského parlamentního výboru z února 2006 nakupovala narkomafie od zkorumpovaných argentinských armádních důstojníků těžké zbraně, včetně protitankových střel.

Do jisté míry je patrný nejvíce znepokojivý vývoj na západní polokouli v Mexiku. Během posledních dvou let probíhá mezi federální vládou a narkomafií občanská válka nízké intenzity a gangy vítězí. Představitelé velení drogové války zatím svoje rodiny v tichosti uklidily ze země. Pokles cen ropy a očekávaný odliv výdělků Mexičanů zaměstnaných v USA ohrožuje stabilitu finančního systému. Mexické peso za pár týdnů ztratilo 40% hodnoty. S kolapsem amerického stavebnictví, hlavního zdroje příjmu pro mexické gastarbeitery jen vzroste zástup nemajetných mladých mužů ochotných riskovat životy v žoldu gangů.

Stranou Západu, Středního Asie a Latinské Ameriky leží oblast nejvíce postižená nynější krizí: ruská periférie. Ukrajina už se s Pákistánem, Islandem a dalšími zařadila do fronty žebráků prosících MMF o podporu. Euforie z nadějných vyhlídek umožnila východoevropským ekonomikám masivní půjčky a jejich projídání v dovozech. Východní Evropa vede v zadlužení na úrovni běžného účtu a je nejvíce závislá na krátce termínovaných půjčkách. „Největší riziko tvrdého přistání je ve východní Evropě“, varuje zpráva MMF o měnové stabilitě.

Ačkoli Rusko v krizi také nabírá vodu, jeho pozice se ve srovnání s jeho bývalými satelity posílila, jak je jasně vidět na následující tabulce:

Eastern Europe countries, current account deficit and net dependency on foreign bank borrowings

Source: International Monetary Fund, Global Financial Stability Report (October 2008).

Tady nejsou žádní vítězové, uzavírá Spengler, ale ztratit nejmíň je druhá nejlepší věc hned po výhře. Pokud se Amerika sesype, i oslabené Rusko bude mnohem hrozivější.

Závěrem dodávám: osobně se mi vůbec nelíbí poněkud podbízivé přirovnávání vládců v Teheránu k Hitlerovi a odvozené závěry. Vliv hraje mimo jiné to, že anonym Spengler je jistě ne bezvýhradný, a také kritický sympatizant Izraele. Ale aby to nebylo tak jednoduché: přestože má Spengler, jak je ostatně z článku patrné, pro roli USA ve světě více pochopení než třeba já, Našim „přátelům“ v USA by se jistě zamotala hlava např. z jeho doporučení Putina jako nejvhodnějšího prezidentského kandidáta pro Ameriku, odpor proti americké „strategii“ obkličování Ruska i třeba z jeho vážení kvalit amerických a ruských politiků, ze něhož vycházejí zámořští dost bídně. Doporučuji Spenglera jako inspirujícho myslitele. Není to prostě žádný Steigerwald ani Petráček.