10. 10. 2008
Budeme se dohadovat, kdo z nás kope do míče a kdo po nohou?Jde nejen o angličtinu v českém prostředí!Vzhledem k tomu, že se poněkud rozvířila polemika kolem výslovnosti angličtiny v češtině, vrátím se k tématu stručně ještě jednou. Samozřejmě že jinak se chovají velké národy k jazykům málo početných národů, a asi jinak budou zástupci těch "velkých" jazyků vnímat recepci svého jazyka v řečovém provedení v rámci malého národa; o psychologických, obchodních a kulturních dopadech nemluvě. (Opět pro jednoduchost přidám "[]" tam, kde uvedu výslovnost.) |
Takže v českých končinách se ujalo, a to jako jistý kulturní znak, že česká výslovnost cizích názvů a jmen v mezích možnosti respektovala aspoň od obrození původní výslovnost (pokud nejde o němčinu, kde to platilo od středověku). Tedy třeba přibližně [šejkspír], a nikoli [shakespeare], nebo [čérčil], a nikoli [churchil] ; před 65 lety by se také ještě vyslovovalo třeba jméno "Viewegh" (a v jiné, spisovnější variantě "Viehweg") v podobě [fívég]. Mezi světovými válkami byla v ČSR vysoko v kurzu francouzština. Vzdělaný člověk by tehdy nevyslovil [reneZance]; kdekdo věděl, že se to tehdy psalo dokonce "renaissance". Teprve když se dostali sportovní reportéři do Jižní Ameriky a slyšeli např. výslovnost [ronaldu], a začali ji uplatňovat doma. Už by se zřejmě asi styděli za nepatřičnou výslovnost koncovky, i když portugalština není v ČR zrovna frekventovaným jazykem. Nepochopil jsem ale, když byl přinejmenším 10 let Tony Blair ministerským předsedou Velké Británie, že za tu dobu zdomácněla -- až na opravdu řídké výjimky -- nepatřičná výslovnost jeho křestního jména [tony]; místo korektního [touny]. Zvyk je druhá přirozenost, anebo je to spíše přezíravá pohodlnost? (Nebudu teď kupit další příklady; bohužel také asimilované profesionály.) Opravdu tu nejde -- nejen z mé strany -- o touhu po falešné noblese. Pokusme se vžít do situace, že takovou výslovnost od nás slyší rodilý Angličan, Američan, Němec, Francouz... Jako zdvořilý člověk to nedá najevo. Co si ale pomyslí o jazykové úrovni svého protějšku, nechci popisovat. Jde-li o elitní českou firmu s anglickým názvem, která má mít vbrzku nemálo zvýšených kontaktů s cizojazyčnými významnými klienty, pak neanglická výslovnost toho názvu určitě nebude pro uši klientů znít jinak než barbarsky (opravdu, promiňte!). Proto jsem psal ten článek o "světovosti" grafiky, v níž následně není přirozeně respektována fonetika. Nepovažuji za smysluplné obšírně vyvracet "argumentaci" jednoho mého kritika, která chce čtenáře ujistit o tom, že jméno firmy si každý může volit, jak chce. Ano, ale může to mít při nerespektování výslovnostních požadavků v propagačně závažném kontextu (tj. např. jde-li o půlrok předsednictví v EU a zvýšený kontakt s cizinci) psychologicky nedobrý ohlas. Také jsem nenaznačoval ničím, ať firma změní název. A že se některá slova jaksi snadno mohou zvrtnout do zvláštně ochočené zvukové podoby, je sice fakt, ale to by se přece nemělo dít se "značkovým zbožím"! (Zda jsem v té stati vyrukoval s "ostny netolerance", ať posoudí sám čtenář.) Inkriminovaný příspěvek: Za světovost obdobnou gramotnosti pětiletých Angličanů?! Je zřejmě vhodné odkázat také na jinou stať (neměla za cíl reagovat jenom na p. Zelenku): V BL jsou "amatéři" a nemají "soudnost"; patří jim to! |