(1) V jeho názoru mi citelně schází byť jen náznak tolerance či pochopení faktu, že každý podnikatel má právo zvolit si jméno své firmy podle libosti. Ve tvrdém konkurenčním boji je logo či název jedním ze základních nástrojů identifikace a touha odlišit se není pouze výrazem individuality podnikatele, nýbrž do značné míry i nutností. Marketingovou invenci, tedy včetně té jazykové, která v českém reklamním prostředí vybočuje z veskrze debilizujícího rámce fádnosti, stupidity a nevkusu, vždy vítám s úlevou. Tedy ne že by Student Agency byla v tomto smyslu vzorem, avšak už její samotný provokativní tah s výslovností je mně milejší než upoceně světové Ou túú čekrepablik. Až bude pan Dokulil vlastníkem své společnosti, budu se zasazovat o jeho právo na volbu názvu pro svou firmu, nikoliv mu podsouvat vlastní.

(2) Pak tady máme absurdní požadavek na změnu zaběhlé značky jen z toho důvodu, že Student Agency bude vozit jakési zahraniční funkcionáře (sic!). Ten je obzvláště temný a považuji ho za nejstupidnější možný vlastní goal, jakým si pan Dokulil definitivně pošramotil skóre. Zahraniční pasažéry, ať už budou odkudkoliv, bude ve vztahu k přepravci zajímat kvalita služby. A pokud jim utkví v hlavách jeho název, pak si ho jistě zapamatují z pomalovaných vozidel. Vemte jed na to, že si ten anglický název přečtou každý právě takovou angličtinou, jaké jsou mocni, i kdyby jim ho tady do omrzení komolily pětileté děti.

Postoj pana Dokulila je schizofrenní v tom, že v jednom odstavci kritizuje údajnou prozápadní podbízivost majitele za anglický název, a ve druhém ho bičuje požadavkem libozvučnosti vůči, prý významným, zahraničním uším.

(3) No a co tedy hledisko lingvistické? Jeden z nejvíce zažitých procesů (nikoliv jediný) vývoje výslovnosti a zápisu přejatých slov sestává v češtině obvykle ze (nikoliv nutně všech) tří fází. Například slovo puzzle:

Fáze 1: původní psaná podoba i přibližně původní výslovnost - puzzle [pazl]

Fáze 2: původní psaná podoba, česká výslovnost - puzzle [pucle]

Fáze 3: česká psaná podoba i výslovnost - pucle [pucle]

Ironií velkou jak autobus je, že dokonce ani tady nenachází pan Dokulil spolehlivou oporu. Teoreticky vzato, kdyby jednoho dne bylo slovo agency přejato do češtiny (prakticky vzato spíše ne, už máme agenturu) dá se důvodně předpokládat, že jeho výslovnost se bude blížit nikoliv anglickému [ejdžensi], nýbrž [agenci], tedy způsobu, jaký se ředitel firmy snaží už pěkných pár let umanutě prosazovat -- v nečekané, avšak prozřetelné shodě s přirozeným přejímáním slov. Důvody pana ředitele mohou být i poněkud šosácké, ale o tom píše v dovětku Jan Čulík, nikoliv autor.

Přestože z filipiky pana Dokulila vyčnívají nehezké ostny netolerance, dogmatismu a -- řekněme -- povrchnosti, nechtěl bych ho nálepkovat se stejnou lehkostí, jakou uplatnil on vůči majiteli kritizované firmy. Jsem totiž přesvědčen, že byl do žáru vlastního rozhořčení vehnán starostí o jazyk, což je vášeň -- jak se mně osobně v této turbulentní době jeví -- bolestně vzácná.

V závěru svého článku však pan Dokulil čtenáře Britských listů poněkud lehkomyslně škádlí, že má na toto téma připraven další, rozsáhlejší text. Vzhledem k úrovni používané argumentace by možná nebylo od věci ho zkrátit, případně raději nevydávat vůbec.