V rubrice VZDĚLÁVÁNÍ, 8. října, na str. E10 MfD, ještě před vlastním textem, byla otištěna následující věta: "Čtěte, jak se s tím vypořádat." Kdepak se asi ztratila před otištěním ta nezbytná čárka v tom souvětí? (Nechtěl jsem zlomyslně opakovat tu interpunkční chybu.)

Přišel za mnou sedmiletý vnouček s "Živou HISTORIÍ"; že objevil nový historický magazín, který ho obsahem i formou zaujal. Nedělám tomu magazínu inzerci. Ani nechci redakci peskovat. Pokud ale v Čechách "o knížecí stolec probíhaly líté boje", pak "neprobíhali", jak bylo -- žel -- vytištěno (viz str. 44). Takoví šotkové řádí teď zřejmě v redakcích neustále. Co ale má potom člověk říci školou povinnému dítěti, když hned na dalším listu téhož článku najde další "překlep"? Tam totiž bychom měli číst: "Jenže vedle ní hrály roli ještě dvě další listiny..."; přičemž TY LISTINY samozřejmě nárokují "-y" u slovesa "hrály" (ač v textu čteme natvrdo "-i", viz str. 46).

V žádném případě jsem nehodlal korigovat nějakou tiskovinu. Jenom jsem si vzpomněl na to, jak málo nám utkvěla některá pravidla, i když nám zřejmě byla vštěpována. Je to jen tím, že se málo čte?

Nebo také tím, že už se píše s odlehčeným vztahem k pravidlům? A že by se tak dálo také proto, že třeba i pravidla společenského styku nebo politické korektnosti se rovněž nedodržují? A má to vůbec souvislost? --- Kupodivu nemálo. Alespoň ilustrativně tu ne poprvé zopakuji myšlenku Daniely Fischerové, že na přibližné telefonní číslo se nedovoláme. Totéž se týká kliknutí na zrovna tak přibližně vyťukanou adresu. O tom, že příklady táhnou, ani nemluvě.

Asi bych měl hned také ještě jednou upozornit na to, že v BL jsou "amatéři" a nemají "soudnost"; patří jim to!