Především nejde o vynález pana Ratha - vázací listy existovaly už za Masarykovy republiky, o jejíž demokratičnosti se obecně nepochybuje.

Není pravda, že použití vázacích listů je v rozporu s ústavou, jak hlásají někteří a hádám, že zrovna ti, kteří tvrdí, že v demokracii je dovoleno vše, co není zakázáno. Nejsem znalec ústavy, nicméně tvrdím, že žádný zákaz v této věci v ústavě nejde najít. Tolik ke tvrzení o protiústavnosti.

Jiné to je s tvrzením, že předmětné opatření je v rozporu s duchem ústavy. V tom případě se zřejmě naráží na tu pasáž, kde se ukládá zvoleným představitelům rozhodovat se podle "nejlepšího vědomí a svědomí". (Jak houfně se tohle omílalo v případě prvních přeběhlíků Pohanky a Melčáka! Dnes už se o jejich případu píše jinak.)

Ano, je to rozporu s duchem ústavy. JENŽE - co je svědomí? Je to v ústavě nedefinovaný a nejspíš ani nedefinovatelný pojem, podobně jako pojmy "dobro", "zlo", "krása","láska" a celá řada jiných. Domnívám se, že použití nedefinovaného pojmu "svědomí" v právním dokumentu - dokonce tak významném, jakým ústava je - je nepatřičné.

Dovoluji si poznamenat, že "staří Římané" byli v té věci moudřejší, když se řídili zásadou "De gustibus non est disputandum". Neboť "chuť" (onen gustibus - vkus, názor) má každý jinou a protože jde o něco, co nelze změřit žádným metrem a tedy ani navzájem srovnávat (disputandum), není možno (non est) ani rozhodnout, kdo má lepší. Oni si byli dobře vědomi toho, že nelze řešit a rozhodovat právní spory, pokud se opíráme o nedefinované pojmy.