Na dvoře Rudolfově a panstvích šlechtických a podle nich i v městech, ujímal se zase cizí mrav, kroj a jazyk, podporovaný sňatky s cizinkami, a tak se stalo, že bylo zapotřebí zemského zákona na podporu jazyka českého, ale přes to se drala zvláště němčina - šířená luterstvím a německými řemeslníky -- již nezadržitelně do úřadů, soudů, do soukromého života i do literatury a tak znovu oživuje neblahá jazyková otázka v Čechách a politická opatrnost, zřejmá na př. ze zákazu Kampanovy latinské hry "Břetislav".

Výsledek trestů a dlouhé války bylo pokatoličtění lidu selského, vylidnění inteligence a hospodářské zpustošení země...

Příliv cizinců , zvláště z Němec, ale i ze Španěl a Vlach, lacino zbohatlých konfiskacemi, vytlačoval český jazyk z úřadů, z měst, hradů a far....

Nevážnost k českému jazyku, patrná již z toho, že český překlad "Obnoveného zřízení" z roku 1627 nebyl ani dotištěn, stala se módou této nové inteligence domácí, jsouc živena protireformačním bojem proti české knize (Koniáš). Tak se stalo, že jazyk bible Kralické a jazyk českých sněmů z doby Žerotínovy a Budovcovy byl v 18. století jen "pémáckým" jazykem selským.

Již jazyk veleslavínský tak vytříbený, kazil se humanistickým vlivem cizích jazyků, latiny, němčiny. Dlouholetou válkou jazyk český hrubl vulgárností a makaronstvím (jazykovou směsí) řeči vojenské. Proto vzniká u nás snaha, jako i jinde v Evropě o jazykovou očistu. Ale toto očišťování, jakkoliv dobře míněné, upadá záhy v přílišnou úzkostlivost brusičskou, vymycuji nejen jazykové kazy, nýbrž nahrazující každé slovo cizí, dávno již ujaté, nesprávnými a směšnými novotvary.

V pražských ulicích hlaholila němčina, latina a vlaština a jen v nejnižších vrstvách lidových mluvilo se vulgární, makaronskou češtinou.