Na mořském hřbitově v St.Paul, jako pirát, je pochován i básník Leconte de Lisle - největší zjev francouzského parnasismu (1818-1894). Pro jeho přijetí do Francouzské akademie opakovaně hlasoval Victor Hugo. Teprve smrt autora Bídníků v roce 1886 uvolní místo pro Hraběte z Ostrova.

Leconte de Lisle spatřuje v antických mýtech symboly republikánství a rovnosti. Usiluje o zrušení otroctví na Réunionu. Na nábřeží Barachois v hlavním městě St.Denis je svoboda otrokům přisouzena teprve v revolučním roce 1848. V metropoli (označení pro Francii) je však Leconte de Lisle rok poté odsouzen pro sympatie s povstalci.

Ač nejsem významný revolucionář je týden po mém příjezdu na ostrov vyhlášen „alerte rouge“ (rudý poplach). Blíží se totiž cyklón. I když na internetu najdete slova, že „přesnější predikce povětrnostních podmínek ostrova je skutečnou noční můrou společnosti Météo France“, tato nás soustavně informuje o poloze cyklónu. Zatím lehce minul Mauricius a je už 300 km od hlavního města St.Denis. Kdysi podobné vichry devastovaly ostrovy v Indickém oceáně a způsobily smrt mnoha lidem. Dnešní doba betonem a ocelí odřela pařáty přírodnímu živlu.

Musím však opustit kemp a najít si pevnou střechu nad hlavu. K tomu slouží na Réunionu tzv. „gîte“. Ten můj je typické kreolské stavení s plechovou střechou, která se během cyklonu promění v membránu. Spolubydlící, Francouzka od Mosely, mi svěřuje své přání poznat výbuch sopky, cyklón a státní převrat. Já mám za sebou převraty dva (1968, 1989) a proto se u ní těším mimořádné úctě. Oba jsme přiletěli v den, kdy slavná sopka Piton de la Fournaise začala bavit místní i přespolní svým tradičním repertoárem, a proudy lávy přerušily jedinou okružní silnici kolem ostrova. Teď se na nás řítí další štěstí.

V místních novinách si sedláci stěžovali na sucho. Jeden článek měl záhlaví: „Raději cyklón než sucho“. Tak teď ho tu máte, přátelé!

Je zakázáno vycházet pod pokutou cca 4000 Kč.

Začíná pršet a foukat a fučet a skučet a všechno na náš účet. Na střechu dopadají první urvané větve a plechy z okolních stromů, plotů a domů. Přestáváme spolu hovořit, neboť se neslyšíme. Přestává svítit světlo. Zítra nepoteče voda. S rádiem u ucha poslouchám zpravodajství rádia Free-Dom a rádia Réunion. Dávají běžné relace - odpoledne hlásí všechna úmrtí na ostrově. Pomalu si zvykám na réunionské reggae (seggae). Hrají také ostrovní klasiku Kreolů - maloya jazz. Kreolský jazyk je jakousi zpěvnou variantou provensálštiny. Case je dům a marmaille dítě. Teď jsou prázdniny, všude je plno marmailles a Routard ( průvodce) proto turistům nedoporučuje jezdit na ostrov. Pláží je málo a je tam tudíž plno děcek. A abych nezapomněl - je doba cyklónů.

Druhý den už nefunguje ani rádio. Později se dovím, že vichr strhl vysílací stožár. A tropické lijáky odplavily některé cesty. Už se nepodívám do cirque Cilaos, jak jsem měl v plánu. Obyvatelé vnitřní části ostrova dostanou domácí vězení. Podařilo se mi však navštívit zbývající dva: cirque de Mafate a cirque de Salazie. V těch neskutečných okamžicích sucha na ostrově. Kdy i tropický prales Forêt de la Bélouve byl jako vyschlá mršina. Je úžasné, že tu nejsou komáři; ani hadi, štíři a jim podobná havět'. Zato je ostrov zaplavován kouřícími nesmysly našeho světa - auty. Navíc se nakupuje kdesi v blízké Arábii nekvalitní benzín a nafta.

Po dvou dnech cyklón začíná slábnout. Znovu hrají reggae a pro nás naivní texty písní maloya; např. tatíci chválí své dcery, neboť jsou pracovité a poslušné.

Vichr sklidil úrodu. Všude se povalují litchi, manga a kokosové ořechy. Většina banánovníků je polámaná, cukrová třtina leží jako poválené obilí po bouřce na Slovácku. Některé palmy pozbyly listoví a teď tu trčí pahýly jako zaťaté pěsti proletářů u nás v Evropě. Zmizely dopravní značky a reklamy podél cest, za což budiž cyklonu vyslovena chvála. Konečně crčí voda ze všech vodopádů - a je jich na ostrově požehnaně. Oceán je špinavý z rozbouřených řek, které před tím nebyly, a do blízkosti břehů a pláží, za korálové útesy, se prý v takové kalné vodě vydávají žraloci. Podél břehů je plno křížků za zmizelé rybáře a jiné milovníky vody. Barman z bistra v Etang-Salé mi vysvětlí, jak zmizel jeho švagr ve dvou metrech, třebaže se běžně potápěl do 15 metrů. Má na mě dost času; na pláži je pár lidí. Stěžuje si na ceny zeleniny. Vždy po cyklónu stoupnou ceny na dvojnásobek. Pijeme místní pivo Dodo, jak říkají značce Bourbon domorodci. Stojí 1 euro. Tento ostrůvek na jižní polokouli byl první ze zemí, které začaly 1.ledna 2002 používat evropské platidlo. ( Pro zajímavost. V novinách má největší reklamní prostor naše Fabia.)

Je čas rozloučit se s ostrovem, kdysi nazývaným Bourbon. S batohem na zádech mířím napříč svatými, St.Pierre, St.Louis, St.Leu do St.Denis.

Místní obyvatelé při loučení a odchodu z domu přitloukají na dveře jako oběti černé slepice. (Jejich jinobarevným sestrám nepřipadl úděl kříže. Připlouvají v kari na stoly kreolských restaurací).

Tyto pohanské praktiky měl pomoci jeptiškám na ostrově vykořenit dar Říma: ostatky-relikvie do nové kaple. Jenže text doprovázející kosti zmizel, na obalu zůstalo jen é spedito. To znamená: odesláno. A datum XX. století. Díky poště tak církev svatá získala ještě jednoho svatého, sv. Expédita. Jeho sochy se na ostrově těší velké úctě a jsou vždy zaplaveny spoustou květin. Sv.Expédit se obratem vrátil do Evropy. V mariánském poutním místě Lourdes dnes najdete hotely a parfumerie pojmenované podle významného světce. (viz foto)

Večer před odletem strávím na letišti. Funguje tam klimatizace, což je k nezaplacení. Kolem půlnoci mě vyruší „security man“. Firma zavírá, a on je nucen vyhodit mě za vrata. Dáváme se do řeči a jak tak čas běží, můj anděl strážný nakonec pochopí, že Tchèque není Čečna, jak se původně domníval a byl nakvašený, protože muži ze security i na Réunionu bojují proti teroristům. Probereme spolu přednosti života na ostrově, byrokracii francouzských úřadů, rybaření na bichiques a vrtochy Fournaise, takže mě nakonec nechá spát v letištní hale a napíše mi svoji adresu, abych se při příští návštěvě u něho zastavil a ochutnal pověstná kreolská jídla, zejména poulet na kari. Je výborné, už jsem ho jedl v rodině Jules Galanta v St.Louis.

A nejen oni dva mě pozvali k sobě na návštěvu. Také úžasné laguny odstíněné kokosovými palmami, korálové útesy zachycující těžce se valící vlny Indického oceánu, tamaryškové lesy na úpatí Maida, odkud se před vámi vynoří Piton des Neiges - nejvyšší hora ostrova (3070 m n.m.).

Réunion je ostrovem bratrství ras a národů a tolerancí náboženství - křesťanů, budhistů, stoupenců islámu a hinduistů, ateistů atd. Žijí zde Číňani a obyvatelé Madagaskaru. Potomci otroků a polských havířů z Lotrinska. Židi a francouzští bezdomovci. Žijí v míru a globálních otřesech jako zbytek světa. Pod Jižním křížem a žhavým sluncem, které máte v poledne přímo nad hlavou a večer zapadá do rychlé tmy. Aby se ráno opět vysoukalo nad vulkán Piton de la Fournaise a pak už patřilo celé jenom ostrovu Réunion.