My však nepotřebujeme si potvrzovat ty nejzjevnější zločiny, potřebujeme vyšetřovat, odhalovat a zejména pojmenovat zločiny, které se skrývají a tutlají, zločiny, do nichž jsou zapleteni dnes ještě dobře prosperující šedesátníci a mladší.

Jestli si někdo zasloužil liknavost policie a justice, byla to právě Polednová-Brožová, nikoli ale např. Grebeníček otec, který měl krytí mocného syna a který nakonec také spravedlnosti unikl.

Policie i justice by měly řešit na prvním místě ale to, jak se z komunistických papalášů a zločinců stávali v devadesátých letech kapitalisté a k jakým zločinům přitom docházelo.

Polednová-Brožová je obětním beránkem pokrytecké společnosti, která odmítá čelit tváří v tvář svým selháním, a tak trestá bezmocného, dávno ocejchovaného a odrovnaného člověka, aby nemusela sáhnout mezi tučné zločince do svých řad. Podle mého přesvědčení by Milada Horáková nikdy s ničím takovým nesouhlasila.