1. Ze Stříbra do Plané, aneb kolo jako vejtřaska

Protože mezi Stříbrem a Planou u Mariánských Lázní je na dráze výluka, projel jsem si tuto trasu na kole. Po silnici do Kladrub a zde doprava na Benešovice. Z Benešovic do Damnova je značená cyklotrasa, jejíž číslo najdete v mapách. Systém jejich značení je mi dosud tajemstvím, nicméně tento úsek, pokud ho projedete, si zapamatujete navždy. Je veden z Benešovic lesní cestou kousek od dálnice na Rozvadov. Povrch cesty tvoří kromě výmolů a louží úseky "zpevněné" štěrkem frakce 35/62. Pokud nejste odborníky, vězte, že se jedná o šutry tak akorát do ruky. Pro cyklistu to znamená usilovnou drncačku, která dá nejen zapomenout na okolní krajinu, ale navádí k násilnému činu hození kamenem po tom, kdo vás sem zavedl. Přímo lahůdku nám vytyčovatelé trasy přichystali před obcí Lobzy při prudkém klesání z lesa do vsi. Pouštíte kolo na volno, abyste přeletěli ty šutry jako kdysi Yves Montand nerovnou silnici s nákladem nitroglycerinu ve slavném filmu Mzda strachu. Ujišťuji vás, že dobrodružství na trase z Benešovic do Lobez tento thriller překoná. Pokud se i přes mé varování na tento úsek vydáte, dejte před vesnicí Lobzy pozor, prudce zabrzděte a slezte s kola. Zelená travička v údolí rafinovaně ukrývá hluboké koleje od traktoru, které by mohly způsobit, že se už domů vlastní silou nevrátíte...

Není divu, že na této části cyklotrasy nepotkáte ani živáčka, o hospodě nemluvě. Místní živáčky by ani nenapadlo jezdit tudy na kole a pokud sem podle soudobých bedekrů zavítá cizinec, pozná na vlastní kůži a kolo, co znamená onen poťouchlý slogan z vládní evropské kampaně...

Zbytek trasy do Plané jsem si plánoval sám a je jen mou věcí, že jsem se kodrcal po strupatých okreskách, jež poznaly poslední opravu tak někdy "in the sixties". Pro neznalé uvádím, že "vejtřaska" je přezdívka slavného nákladního automobilu Praga V3S, který je pro výše popsanou trasu mnohem vhodnější než jízdní kolo.

2. Mé Chebsko, mein Egerland

Když se vyšplháte lesem na vrchol kopce zvaného Drsný, kousek nad klášterem na Chlumu Sv. Maří, uvidíte je skoro celé. Od údolí mezi Dylení a Císařským lesem přes město, které dalo této krajině jméno se Zelenou Horou v pozadí a kopečky Ašska a Vogtlandu k výšinám začínajících Hor Krušných. Přes smogem začouzené a těžbou rozbrázděné Sokolovsko se kruh uzavírá vzdálenými oblými pahorky Tepelské vrchoviny. Kolem Chebské pánve (zde pochopíte, proč se název nádobí používá i pro krajinu), se projíždí po slušných, opravdu ( v sobotu dopoledne) málo frekventovaných silnicích. Kacéřov, Hluboká, Kopanina, Nový Kostel, Luby, Plesná, Skalná, Františkovy Lázně jsou větší vesnice, nebo městečka, jež Chebskou pánev obklopují a svým vzhledem upomínají na někdejší osídlení. V Kopanině na hřbitově u barokního kostela najdete hrob prvního generálního ředitele severočeské dráhy Loewa a celé století přeskočíte u Nového Kostela, kde nad pastvinami tiše šumí vrtule větrné elektrárny, o níž asi nikdo neví, a tedy proti ní neprotestuje...

Silnice z Lubů do Františkových Lázní je pro cyklistu svým novým povrchem a rovinatým profilem skutečným požitkem. Okolní rybníky a zatopené kaolinové doly už, bohužel, jako kdysi, ke koupeli nelákají, stejně jako rybník Amerika u Františkových Lázní. Všude je na hladině onen "zelený hnus", který byl před mnoha lety pro nás novinkou na přehradě Skalka u Chebu a je nyní symbolem od západu přitékající "fosfátové civilizace". Nu, však je u Františkových Lázní již proslulý Aquapark, kde se můžete přece jen vykoupat -- za devadesát korun...

Takže ke koupeli nakonec zbylo přehradní jezero na řece Odravě u Jesenice. Zelený hnus se i zde prostírá hlavně v zálivech, ale když si najdete místo ovívané větrem, můžete se zchladit v jinak průzračné vodě.

Po celé trase Chebskem budete postrádat možnosti občerstvení, protože venkovské hostince otevírají až pozdě odpoledne. Ve Františkových Lázních a okolí jsou restaurace a hospody zřejmě určeny hlavně pro "obědovou" turistiku automobilizovaných hostů ze sousedního Německa, ale pro občerstvení skromného českého cyklisty postačí vietnamská ulička na okraji světových lázní směrem na Cheb.

Kuriosní pointou na cestě z Františkových Lázní do Chebu je, že až do Střížova dojedete po cyklostezce, ale poslední dva kilometry, pokud nechcete jet velkou oklikou, musíte jet až do města po rychlostní silnici mezi svištícími auty. A tak ti kýžení cykloturisté, kterým to takto osladíme, tudy raději profrčí autem a na kole se projedou jinde, tam, kde jsou "cyklisté vítáni".

3. Kolo a vlak

Ze Sokolova se do Císařského lesa (oblast kolem Pramenů a Kladské, nesprávně při překotném počešťování po roce 1945 zvaná Slavkovský les) dostanete s kolem zvláštním autobusem. Do nižší a rovinatější Tepelské vrchoviny, vhodnější pro cestování na kole, jede v sobotu přímý vlak přes Bečov do Mariánských Lázní, v neděli a v týdnu musíte počítat s jedním přestupem v Karlových Varech. Budete ale cestovat německými vlaky, kde panuje vůči cyklistům opravdové "oslazení". Vedle úsměvů vás zaměstnanci Vogtlandské dráhy přivítají i cenou za přepravu kola celých 10,- Kč (slovy deset korun, České dráhy dvacet pět korun). (V Británii se vozí jízdní kola vlaky zadarmo, pozn. JČ.) Pokud budete v Karlových Varech přestupovat kolem poledne, zbude vám čas tak akorát na oběd. Doporučuji učňovskou restauraci Luna u mostu přes Ohři, kde se za třetinovou cenu najíte lépe a příjemněji, než ve "světových" lokálech lázeňské čtvrti. Pro tu vám pak zbude ještě půlhodinka na rychlé projetí ke Vřídlu a zpět na Dolní nádraží...

Jízda motorovou jednotkou DESIRO společnosti Vogtlandbahn je pro milovníky vlaků a okolní krajiny zážitkem sama o sobě. Namísto okének velké plochy jakoby výkladních skříní do okolních údolí, jimiž se vedle říčky Teplé vine i silnice, ukrytá ve stromoví na úpatí kopců. Krajině dominuje krajina a ne dopravní cesty.

Nad chalupářskou vesničkou Křepkovice, u níž v lese pramení lahodná kyselka, se můžeme ohlédnout zpět ke klášteru a pak si vybrat jednu z cest, která nás povede domů. Silničky jsou zde jen o málo lepší než mezi Stříbrem a Planou a značená cyklostezka mezi Lestkovem a Olbramovem slouží asi více traktorům než kolařům a podle toho taky vypadá: Výmoly plné vody, místo šutrů bahno, tak si vyberte...

Závěrem se můžeme zamyslet nad podivným "vládněevropským" sloganem o oslazování. Již jsme slyšeli, že prý je určen spíše nám, než evropským sousedům. Ano, je to pravda. Poťouchlou a přejemnělou ironii tohoto hesla opravdu pochopí nejlépe obyvatelé zdejších pánví, než třeba hluční a přímí Sasové či Bavoráci. Ti zatím tiše pronikají, třeba v provozu na příhraniční železnici tam, kde na to česká pohodlnost nestačí. Pokud se omezíme jen na ty cyklostezky a většinu silnic na značených trasách českým západem, platí pro cizince po všech stránkách ono správně české: Tak my vám to teda osladíme, to budete koukat...