1) Ve všech oficiálních údajích vlády (případně ministerstva obrany ČR) o radiolokátoru, který má být z ostrova Kwajelein převezen do Brd, se počet vysílacích modulů v anténě uváděl a uvádí jako 16 896 (přibližně i jako 17 000). Průměr antény je zhruba 12 metrů. Vysílací moduly jsou těsně u sebe a 69 632 se jich na plochu 105 m² prostě nevejde.

2) Výkon při vysílání impulsu -- 170 kW -- odpovídá výkonu 10 W na jeden modul při vysílání impulsu. Výkon na modul nebyl oficiálně deklarován.

3) Impuls trvá několik milisekund, pausa ve vysílání, kdy zařízení je přepnuto na příjem a čeká na návrat ozvěny, je trojnásobně dlouhá. Tento výsledek vyplynul i z měření u radiolokátoru na ostrově Kwajalein. Jestliže autor poznámky soudí o výsledku měření, že "štrůdl čísel, který uvedli ve své zprávě, byly tím pádem hodnoty vycucané z prstu", tak se velmi mýlí. Nejen že tyto hodnoty objektivně ukázal kalibrovaný měřicí přístroj a že z nich bylo možné uzavřít, že průměrná hustota zářivého toku (průměrná "výkonová hustota") byla v úrovni terénu dokonce i v blízkosti vysílače nižší než přípustná hodnota (přesně: nižší než referenční hodnota 10 W/m²) stanovená v nařízení vlády č. 480/2000 Sb. pro trvalý pobyt obyvatelstva. Uvedená čísla ukázala také jednoznačně, že maximální hodnota výkonu v impulsu je jen několikrát větší než průměrný vyzařovaný výkon. Po prohlédnutí onoho "štrůdlu čísel" bylo možné po zhodnocení pozadí určit nezávisle na jakýchkoli jiných údajích, že doba vysílání impulsu je rovná jedné čtvrtině až jedné třetině doby celého cyklu.

Jakmile je znám průměrný vyzařovaný výkon a výkon v impulsu, je při známých rozměrech antény možné spolehlivě určit hustotu zářivého toku ("výkonovou hustotu") v hlavním svazku výpočtem. Ze známých geometrických rozměrů antény a vlnové délky vyplývá totiž jednoznačně i úhel rozvírání svazku ve větší vzdálenosti (počínaje několika kilometry od antény), šířku svazku v blízkosti antény je možné určit s dostatečnou přesností použitím kvazioptické teorie šíření svazků elektromagnetického záření. Naproti tomu výpočet intenzity bočních laloků je bez znalosti detailů o způsobu napájení jednotlivých vysílacích modulů prakticky nemožný. Jedině měření na ostrově tak mohlo potvrdit, že intenzita těchto laloků (šlo i o tak zvané mřížové laloky, které mohou mít značnou intenzitu, nejsou-li potlačeny speciálním softwarem) je u tohoto radaru velmi malá a s rezervou odpovídá deklarované hodnotě minus 40 decibelů (desettisíckrát nižší) proti intenzitě hlavního svazku.

4) V souvislosti se zmiňovaným pořadem ČT je také na místě vyvrátit často se opakující tvrzení, že při pulzním výkonu 170 kW bude mít radar dosah jen asi 600 km, což je údaj vycházející z "radarové rovnice" při uvažování nejmenšího detekovatelného výkonu 10-14 W, odpovídajícího příjmu signálu právě na hranici šumu. V případě uvažovaného brdského radaru je však takové omezení přehnané. Velká délka doby vysílání (několik milisekund) -- tím se toto zařízení podstatně liší od běžných přehledových vojenských i civilních radarů -- má totiž velkou výhodu: doba několiktisíckrát delší, než je doba vysílání impulsu u běžných radarů, umožňuje zakódovat do takového dlouhého "impulsu" třeba formou frekvenční modulace ne jeden, ale tisíce impulsů. Právě tato skutečnost vede k tomu, že dosah radaru s výkonem 170 kW a s modulovaným dlouhým impulsem je podstatně větší, než vyjde z radarové rovnice pro jeden krátký impuls. Již dávno totiž existují způsoby, jak na přijímací straně "vylovit" signál hluboko potopený v šumu, jestliže je signál dostatečně dlouhý. Potlačení šumu je ještě účinnější, jestliže modulace tohoto signálu je předem známá. Možnost "vylovení" signálů hluboko utopených v šumu ještě vzrostla při používání jejich digitálního zpracování. Ne nadarmo americká strana zdůrazňuje, že na radiolokátoru po jeho umístění v Brdech počítá jen se zdokonalením jeho softwarové části.

Shrnuto: Ke sledování cílů letících vysoko ve vzdálenosti zhruba dvou tisíc kilometrů, k němuž je určen dálkový radar, který je nyní v provozu na ostrově Kwajalein a o jehož převezení do vojenského újezdu Brdy se uvažuje, není nutné zvyšovat jeho výkon. Zadání úkolů firmě Raytheon (podobné dostala i firma Lockheed) k vývoji radarů s novými výkonnějšími polovodičovými prvky vytvořenými na bázi gallium-nitridu a k vyřešení problémů s jejich chlazením se týká dalších generací dálkových radiolokátorů.

V každém případě však souhlasíme s autorem komentovaného článku Štěpánem Kotrbou, že pořad Reportéři ČT z 8.9.2008 byl veden na profesionální úrovni a poskytl divákům možnost orientovat se v problematice, aniž by nadržoval jedné či druhé straně.

Zpracovali:

Lukáš Jelínek a Luděk Pekárek