23. 1. 2008
Pane Svoboda, vemou si mě za ženuKdybych byl Martinou Náhlovskou (jejíž existencí si nejsem jist), odpověděl bych panu Svobodovi (jehož existencí si také nejsem jist) asi takto, píše Pavel Drs:
|
Pane Svoboda, vemou si mě za ženu, nebo aspoň jako služku. Udělám jim co jim na vočích vidim, aby byli spokojený, aby se nenudili a nevyletěli z kůže. Sem jen hloupá husa a tu filozofii jsem šla stejně studovat jen proto, že sem taková tupá socka. Když soused podnikatel přestavoval barák, hrabala jsem se v odpadcích, co vyházel po babičce, a tam jsem našla toho Platóna, kterej mě těma sockomoušskejma blábolama úplně zbulíkoval. Doma mi to taky nikdo nerozmluvil, táta měl zatemníno po lahváčích a máma znala jen Vlastu. Kdyby místo toho četla Cosmopolitan, mohla jsem být třeba docela jinde. Ale takhle sem taková zmoklá myš, puťka ušlápnutá, ani jako prodavačku v sexšopu mě nechtěli, zatimco holky od nás z ulice už chodily za peníze. Pane Svoboda, slibuju jim že se budu moc snažit, třeba ještě není pozdě, třeba mi to ještě z tý palice vymlátěj. Už mám těch lůzrů okolo sebe dost a nechci aby na mě ty úspěšný ze svejch daní museli doplácet. Taky si chci užívat, taky chci být akční. A i s těma jazykama fláknu, stejně nejlíp všechno věděj oni. Vaše Martina <úp> |