Omezenci existují mezi filozofy i techniky i přírodovědci i právníky atd. Otevřených myslí bude asi vždy méně než těch zavřených a úzkých bez ohledu na to, co se studuje a jak se studuje. Nemyslím také, že školství a vzdělanost jsou automaticky dobrem. Sir Karl Popper v jedné z poznámek ke své slavné knize Otevřená společnost a její nepřátelé ostře kritizuje západní "liberální" školství a tvrdí, že jestli je něco důvodem k obecnému optimismu, pak je to fakt, že mládež absolvuje tuto výchovu bez trvalých následků. Popper navíc silně apeluje na to, aby humanitní studia byla více inspirována přírodovědnou poctivostí než v nich tak častou žvanivostí.

Jestli jde někomu o předmět sám a cítí silnou touhu se mu věnovat, potřebuje se dostat přímo k pramenům, k myšlení největších géniů svého oboru. To může udělat sám prostřednictvím jejich knih a nikdo ho vlastně před touto nutností nemůže uchránit. Má-li mít ovšem někdo na druhou stranu vzdělání zprostředkované a prefabrikované, což je případem drtivé většiny studentů i učitelů, je otázkou účelnost. To už není vědění pro vědění. Cílem může být např. kultivace myšlení, získání výhodného pracovního místa nebo pouze titulu, potřeba udělat si v sobě samém pořádek (to prý bývá hlavní motivace ke studiu psychologie), věnovat se svým koníčkům (častá odpověď na otázku, proč studuješ to a to, je: protože mne to baví -- je ale spíš štěstí, může-li někdo v životě dělat především to, co ho baví, neboť nezbytnosti již ze své podstaty člověka nebaví -- a život je většinou o nezbytnostech) atd. Jistě má své oprávněné zájmy také stát a společnost. Třeba zrovna teď trpíme nedostatkem inženýrů a touha studovat přírodní vědy je u středoškoláků nízká, což je dost nebezpečné, neboť naše společnost je materiálně závislá na průmyslu a technické inteligenci.

Když pominu otázku, proč veřejnost platí univerzity ze svých daní, a měl-li bych přemýšlet nad posláním univerzit jako takovým, těžko bych hledal odpověď. Nemohu prostě jenom tak považovat univerzity za nějaké výkvěty vzdělanosti a kultury. Tituly, místa a posty mohou přece získávat snadno i duchové průměrní a podprůměrní. V poslední době si např. dopisuji s jedním studentem na zahraničí univerzitě, který má problémy se zkouškou a chce pomoci. Když se o té problematice bavíme, vidím, že je nadprůměrně inteligentní a vzdělaný a že nad věcmi dosti přemýšlí, takže bych mu -- být to na mně -- tu zkoušku dal už jen za jeho maily. Ale u svého učitele může narazit, protože ten vyžaduje omezené chápání s klapkami na očích. Řečený student by na Princetonu nebo Stanfordu atd. mohl vystudovat snadno, dokonce by ho to mohlo i naplňovat, protože touží po vědění pro vědění. Jenže dnes je právě kvůli své touze v depresích. Takový je život.

Lidé, kteří mají na to, aby poskytli elitní vzdělání, jsou vysoce žádaní, a proto drazí. Navíc potřebují stimulující prostředí, proto se také vyskytují právě na elitních školách (před válkou to byly zejména německé a britské univerzity, mluvím-li o přírodních vědách, dnes jsou to spíše univerzity americké). Někdy je to ale i jinak, např. Bohr zůstal v provinční Kodani a Popper učil mj. na Novém Zélandu. Život je ostatně nevyzpytatelný a i obyčejný úředníček, jakým byl Einstein, se může vyšvihnout do nejvyšších sfér vědy, a to jen díky své hlavě a svému nadání (a svému štěstí!). Dnes ovšem, kdy existuje internet, si navíc můžete psát se všemi profesory na elitních univerzitách (musíte je v jejich zaneprázdnění ovšem přesvědčit o tom, že to pro ně má smysl), můžete si objednat přes internetové obchody jejich knihy atd. Věda zdaleka není už tak uzavřenou a exkluzivní, jak bývala.

Jinou otázkou je, čím se živit a uživit. Existují různí "zruční" lidé, kteří s bezcenným diplomem dokáží dojít hodně daleko, a naopak. U některých se může zdát, že nerozumí ani těm nejzákladnějším věcem (protože zrovna mají "takové období": třeba jsou zamilovaní či řeší smysl existence), a přesto z nich vyrostou vynikající odborníci až v praxi. Někdy je asi i lépe, nenaučí-li se student nic, než aby se učil nesmysly a nějaké zastaralé cesty uvažování (např. to, že Berlioz neprošel standardním "klavírním" vzděláním, je zodpovědné za zcela svébytnou krásu jeho hudby). Naopak u mnohých "vynikajících" studentů máte pocit, že by potřebovali, aby celý život mohli prožít v lavicích, protože mimo ně to bude pro ně těžké.

Bylo by hezké, kdyby svět byl stvořen tak, že do každé mysli by mohla zasvítit nádhera té pravé (ale která to je?) vzdělanosti bez ohledu na peníze, naši lidskou omezenost vlastními neurony, nemocemi, fyzickými vzdálenostmi atd. Bohužel to tak nejde. Jestli však já osobně něco považuji za vzdělanost, tak je to určitě víra v to, že otevřená mysl, pevná vůle a víra ve zdravý rozum člověka vede životem nejlépe, ať už vystudoval cokoli a ať už je těmi či oněmi považován za kultivovaného nebo nekultivovaného. Možná právě to, že se vzepřete, že se musíte stavět překážkám, že musíte ukázat, zda vám opravdu jde o váš projekt, nebo naopak jen o přežití, o standard a o konzum, je základním iniciačním zážitkem smysluplného bytí na tomto světě. Bylo by vlastně strašné, kdyby nám svět tuto možnost neposkytoval.

Domnívám se, že ty nejúžasnější a nejpodstatnější věci jsou vlastně jednoduché. Např. když se profesora Kodadeka ptali v jednom interview na radu mladému vědci, jenž usiluje o kariéru v molekulární biologii, Kodadek odpověděl způsobem, který musí brát dech každému, kdo ví, jak obrovské množství světových laboratoří bádá a publikuje v tomto oboru:

Focus on really important problems and differentiate yourself from what everybody else will do. People tend to focus on the same thing, and then it's just a question of who can do their experiments the fastest. That's a bad way to do science. Use your imagination, use your cleverness and give yourself some kind of an edge. (Soustřeďte se na skutečně důležité problémy a odlište se od toho, co budou dělat všichni ostatní. Lidé mají tendenci zaměřovat se na totéž a pak je to jen otázka, kdo udělá své experimenty co nejrychleji. To je ale špatný způsob, jak dělat vědu. Používejte své imaginace, používejte své chytrosti a získejte náskok.)

Odkaz ZDE

Přitom tato myšlenka je podstatou vědy, co je věda vědou... jen se na ni zapomíná, když se z vědy stává učenost.