Většina tázaných zpočátku podezírá, že výrok je nějak spojen s Napoleonskými válkami, jako výrok „sto dní“, či pro vždy módní francouzskou záplavu bonmotů např. „taleyrandovských“. Ale každý v zápětí znejistí. Stejně rozhodně každý „z voleje“ odmítne vycházet z dnešního složení stálých členů Rady bezpečnosti OSN (Čína, Francie, Spojené království, Ruská federace, USA), které ovšem odpovídá až mocenským poměrům půldruhého století pozdějším, z konce II. světové války. V dlouhodobých úvahách o revizi Charty Spojených Národů figuruje rozšíření RB o pět členů v nové kategorii „trvalých“.

Z toho se uvažuje: 2 z průmyslových zemí – v tom jedna z Asie a jedna z Evropy, a dále 3 státy z největších rozvojových, po jednom z Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Ale ani tato zásada ještě není definitivně přijata a spory se dále prohlubují při specifikaci konkrétních kandidátů. Z japonského tipu není nadšená Čína, proti německému mluví kromě resentimentů II. světové války i neproporční rozšíření počtu členů EU, nemluvě o Itálii, která „přece také prohrála válku“. Z rozvojových zemí za Asii je kandidátem největší světová demokracie Indie, rychle počtem obyvatel dohánějící Čínu – ale konkuruje jí sousední Pákistán, často s diktátorským či vojenským režimem. Z Latinské Ameriky jako kandidát figuruje Brazílie, která se avšak liší od všech latinoamerických zemí portugalštinou. Z Afriky se diskutuje o Egyptu, Jihoafrické republice a Nigerii.

Než, vraťme se přece jen o dvě století vzad. Koncem 18. století byla co do lidnatosti

Francie s 22 mil. obyvatel v Evropě čtvrtá za Ruskem (35-40 mil.), Velkou Británií (27 mil) Rakouskem. Tato čtveřice může patřit mezi hledané kandidáty tehdejší G6.

V průběhu revoluce a následujících válek do roku 1815 o velmocenském statutu výmluvněji než rozsah obyvatelstva svědčily stavy vojáků (vč. námořníků). Zde na prvním místě byla Francie, s 3-4 miliony mužů ve zbrani. Není ovšem jisté, zda ta nebyla při výčtu „mimotiskových“ mocností konec konců ostrakizována a proto do výpočtu „šestice“ nemusela být zařazena. S touto výhradou jsou jako nápověda pro volbu kandidátů do „Napoleonovské G6“ uvedeny v tabulce další státy s nejvyššími počty vojáků (vč. námořníků). Připomeňme, že „nedávno“ (asi o století dříve) bychom museli zvažovat i vlivné postavení Portugalska. A není jisté, zda tak nebylo ještě nadhodnoceno vlivem historické setrvačnost.